Pan Šimek-DĚDA - jak si přeje, aby mu říkaly pečovatelky, vzpomínal na své známé, které již spoustu let neviděl a rád by se s nimi setkal. Jednalo se o manžele, kteří by měli bydlet v Plzni na Skvrňanech. Společně jsme napsali dopis těmto manželům, adresa na obálce byla jen částečná, tak, jak si ji děda trochu pamatoval. Dopis jsem podala na poštu a jaké bylo obrovské překvapení, když za pár dní přišla odpověď. Manželé měli o setkání s dědou také zájem a že by se za ním do DPS na Sulkově přijeli o víkendu podívat. Jen aby zavolal, jestli se mu to hodí - telefonní číslo bylo v dopisu. Děda telefon nemá, proto jsem manželům zavolala ze služebního a předala je dědovi. Z jejich rozhovoru jsem měla příjemný pocit, byl upřímný, milý, jako by se viděli včera.Při jejich setkání jsem přítomna nebyla, ale stačilo vyslechnout dědovo nadšené vyprávění, jak hezky zavzpomínali, co mu toho přivezli, že je paní pořád hezká ženská atd. Nadšený a radostný nebyl jen děda, ale i já při pohledu na jeho šťastnou tvář.
Dana Krocová a Karolína Hůlková
