Jako první ze splněných přání uvádíme příběh pana Schafránka a záhonku u domu s pečovatelskou službou.U jednoho znašich DPS zůstal po bývalé obyvatelce krásný záhonek, kterého si předtím paní velmi hleděla a s láskou ho opečovávala. Další z obyvatel tohoto domu se pak po jejím odchodu záhonku ujal, jelikož se spolu předtím dobře znali a bylo mu záhonku líto. Nutno říci, že pán je velice činorodý člověk a tvor milující přírodu. Vlastnoručně tak vozil vodu z nedalekého potoka a záhonek svědomitě zaléval. Dobře však věděl, že by ho bylo třeba občas i zbavit plevele a ostříhat trsy suchých, zašlých stvolů z loňska, kterých zde bylo požehnaně a ze kterých smutně tu a tam vykukovaly přidušené kytičky. Někdo si může říci "hračka", ale celá věc měla háček. Pán díky své nemoci ztrácí zrak a nyní již velmi špatně vidí, obával se tak, že by na záhonku nadělal více škody, než užitku. Když už záhonek, který byl jen sporadicky ošetřený zásahem někoho, kdo se slitoval a sem tam vytrhnul už doopravdy bujně vzrostlý a do očí bijící exemplář plevele, takto trpěl již několikátým rokem, zrodil se v pánově hlavě nápad a jednoho dne tak požádal pečovatelku, zda by mu při práci na záhonku nemohla dělat „oči“. Slovo dalo slovo, jelikož se nám záhonku také zželelo, a tak se nakonec povedlo splnit pánovopřání. Pán si práci na záhonku s nápovědou pečovatelky velice užil a nakonec získal i skvělý pocit, že se práce zdařila, což je koneckonců pravda - záhonek doopravdy prokouknul.A jelikož se tato taktika osvědčila, je spolupráce do budoucna více než jistá.
Pečovatelky, Manětín
