S divočáky se lidé v Plzni i okolních obcích setkávají stále častěji také v blízkosti sídlišť. Zvěř přitahují snadno dostupné zbytky potravy, nezajištěný bioodpad a zarostlé plochy, kde nachází úkryt. Odborníci proto upozorňují, že vedle odchytu je zásadní hlavně prevence, pravidelná údržba zeleně a spolupráce měst, obcí i obyvatel.
Divoká prasata už dávno nejsou jen problémem polí a hlubokých lesů. Stále častěji míří k domům, do parků a na okraje sídlišť. Lidé je v posledních letech potkávají i v Plzni a dalších městech. Divočáci totiž rychle pochopili, kde najdou klid, úkryt a snadno dostupné jídlo.
V Plzni se zvířata objevovala postupně v různých částech města. Lákaly je zarostlé břehy a neudržované plochy, kde mají přes den úkryt. Ze svých skrýší pak vyrážejí hlavně večer a v noci. A protože jsou učenlivá, rychle si vytipují trasy, kterými se vyhnou lidem i autům.
U divočáků rozhodují dvě věci: potrava a klid. Jakmile najdou zanedbanou zahradu, vysokou trávu na louce nebo neudržovaný lesík mezi domy, začnou se tam vracet. Městská zástavba jim často poskytne i překvapivou výhodu: v okolí domů je méně lovu a méně rušení než v intenzivně využívané krajině.
Velkým lákadlem jsou komposty a bioodpad. Zbytky ovoce a zeleniny, spadaná jablka nebo nepořádek kolem popelnic dokážou zvěř přitáhnout na dlouhé týdny. Pokud zvíře jednou zjistí, že se k potravě dostane snadno, naučí se postup opakovat. V praxi to může vypadat i tak, že prase kontejner povalí a obsah vyhrabe. Když to zvládne jedna bachyně, brzo se to „naučí“ i další kusy ve skupině.
Výskyt černé zvěře ovlivňuje i proměna krajiny. Velké dopravní stavby jsou zásahem, u některých úseků ale pomáhá oplocení, estakáda nebo tunel. Paradoxně víc problémů často způsobují menší silnice vedené lesem. Tam dochází ke střetům se zvěří častěji, protože zvířata přecházejí na krátkých úsecích a řidič má málo času reagovat.
Do hry vstupují také lokality obnovené po těžbě nebo průmyslu. Dobře je to vidět třeba na jezeře Milada u Chabařovic: území se z bývalého dolu změnilo v nový biotop. Kromě ptáků se v okolí drží i jelení a srnčí zvěř a samozřejmě také divočáci. Podobná místa pak fungují jako přirozené „zásobárny“ zvěře pro širší okolí.
Řešení se liší podle lokality. V otevřené krajině je situace jednodušší. V obydlených částech je odstřel citlivé téma a často naráží na bezpečnostní limity. Proto města a myslivci častěji sahají po odchytu. Účinný je také praktický krok: upravit a uklidit zarostlá zákoutí a plochy, kde se zvěř přes den skrývá. Když zvíře přijde o kryt přímo u domů, část problémů se obvykle přesune zpět na okraje města a do lesa.
Zkušenosti z měst ukazují, že velkou část konfliktů způsobuje snadná potrava. Pomůže proto jednoduchá prevence: zabezpečit kompost, nenechávat venku zbytky krmení pro domácí i volně žijící zvířata, rychle uklízet spadané ovoce a udržovat pořádek kolem popelnic. U kontejnerových stání rozhodují i drobnosti — otevřený nebo přeplněný bioodpad dokáže zvěř přitáhnout opakovaně.
Při setkání v terénu platí základní pravidlo: nedělat prudké pohyby a nesnažit se zvíře zahnat do kouta. Zvlášť opatrní by měli být lidé se psy. Pokud narazíte na bachyni se selaty, je nejlepší klidně ustoupit a nechat zvířatům prostor k odchodu.
Divočáci se naučili využívat město ve svůj prospěch. Pro Plzeň a celý Plzeňský kraj to bude i do budoucna téma, které se bude vracet. Najít hranici mezi soužitím s přírodou a ochranou lidí i majetku není snadné — bez prevence a spolupráce měst, myslivců a obyvatel se situace jen těžko zklidní.