Dvacáté výročí založení Ason-klubu bylo oslaveno v pátek 18. března 2011 v Polanově síni Městské knihovny v Plzni.
Do názvu slavnostního večera byl zvolen začátek bengálského přísloví:
„Ke psaní musí být tři věci…“ Jenomže které tři věci to jsou? A co kdo potřebuje? Například staří Mayové potřebovali k psaní upravenou kůru stromů a psali na ni štětečky. Podle některých teoretiků potřebujete k psaní talent a podle jiných disciplínu. Virginia Woolfová při psaní textů prý vždy stála (a taktéž Balzac a Hemingway). Agáta Christie potřebovala písařku, neboť po celý život trpěla dysgrafií. Jack London vypil litr whisky denně, Jean-Paul Sartre vykouřil denně dva balíčky cigaret a několik dýmek nacpaných tabákem. Johann Wolfgang von Goethe (podle jiných pramenů to byl Schiller) prý zase potřeboval pro inspiraci vůni shnilých jablek, která si schovával v šuplíku psacího stolu. Klasik fracouského baroka Paul Scarron, stižený tuberkulózou páteře, psal s hlavou mezi koleny. A Josef Škvorecký se přiznal: „Při psaní potřebuji být doma, ať je to kdekoliv.“
Také od asonklubích autorů jsme toho večera vynutili přiznání…
Tamara Kopřivová při psaní potřebuje chodit a potřebuje nepohodlí.
Roman Kníže si vymínil bengálskou noc, bengálský oheň a bengálského básníka, nejlépe Thákura.
Radka Ketnerová potřebuje mít vlastní notebook.
Daniel Mikeš nápad, klid a stres.
Irena Velichová srdce, hlavu a ruce.
Jan Vavřička zas svižnou hudbu (ne s českým textem), čtenáře a jejich zpětnou vazbu.
Marek Velebný potřebuje mít múzu, která inspiruje, noc beze spánku a silný podnět – nejradši pořad prózy či poezie.
Dagmar Hermannová upřednostňuje stres (pořád a pořád) a nedostatek času. Zatímco
Virginia Woolfová při psaní potřebovala stát,
Milan Šedivý prý taky potřebuje stát – kdo by se o něj po sociální stránce jinak staral?
Jiřího Č. Ulricha motivuje duševní trauma, tělo bez bolesti a byt mez manželky (aby nebyla doma a aby nerozčilovala).
Milena Písačková si žádá osvícení (inspiraci) a čas a čas a čas a notebook.
Ivo Fencl potřebuje milovat někoho, kdo ho absolutně odmítá, a nespáchat přitom sebevraždu.
Lucie Koutná nakonec poprosila o talent jako dar, o myšlenku, která člověka napadne, a o hlavu bez bolesti….