Jeden svět 2015 promítá od pondělka v Divadle Dialog, knihovně i na plzeňském náměstí

Festival nabídne v termínu 23. - 31. března čtyřicítku projekcí. „Promítat letos budeme v Divadle Dialog, Polanově síni Knihovny města Plzně a v Meeting Pointu na náměstí Republiky,“ upřesňuje Veronika Vašků, koordinátorka festivalu. Organizátorem festivalu je společnost Člověk v tísni.

Festival byl připravován v době, kdy byly zprávy plné informací o útoku na redakci satirického týdeníku v Paříži, válce na Ukrajině, rozpínání Islámského státu, či nesnášenlivých náladách v České republice podporovanými čelnými politiky. Moderní technologie umožňují dnešní dění prožívat takřka v přímém přenosu – sledovat vývoj, zaujímat postoje, aktivně reagovat. „Přesto jsou naše reakce často zcela opačně – filtrace zpráv, uzavírání se do mentální rezervace. Ochranná bublina nabízí pohodlí a pocit, že to, co je venku, se nás netýká,“ komentuje volbu festivalové výzvy Veronika Vašků. Ta doplňuje, že se symbolem letošního ročníku stala ochranná bublinková fólie, které je třeba se zbavit a postupně své bubliny praskat.

Tematické zaměření filmů je již tradičně rozmanité. V nabídce letošního ročníku tak diváci najdou například historickou exkurzi do výchovného zařízení padesátých let v ČR (Zakázané dopisy), vzpomínku na dvacáté výročí konce války v bývalé Jugoslávii (Srbský právník), pohled na nedávné masové studentské nepokoje v Hongkongu (Škola disentu), přiblížení náboru mladých lidí do radikálních islamistických skupin (Bojovníci ze severu), ale i náhled na mysliveckou a loveckou vášeň (Lovu zdar!) či „přemýšlení nahlas“ v podání ´Plastika´ Vratislava Brabence (Evangelium podle Brabence), ale i mnoho dalšího.

Po projekcích čekají diváky i v letošním roce debaty k tématu filmu. „Vzhledem k silnému zastoupení českých dokumentů přijede svůj dokument do Plzně představit několik režisérů. K dalším dokumentům se vždy snažíme najít odborníky, kteří se tématem filmu zabývají. Vedle pracovníků Filozofické fakulty, jednoho z partnerů festivalu, tak budou hosty odborníci z různých organizací a institucí,“ doplňuje Veronika Vašků.
Divácké debaty čekají i návštěvníky dvacítky dopoledních projekcí pro školy. „Debaty s mladými lidmi vnímáme jako důležité. Jsme vždy rádi, když studenti z projekce odcházejí s pochopením, že málokterý problém je černobílý,“ dodává Vašků. Podle organizátorů je v dopoledním čase ještě několik volných termínů a do začátku festivalu se tak mohou základní a střední školy ještě na některý z nich přihlásit.

Filmové projekce v letošním programu doplní představení projektu My Street Films. Projekt vybízí zkušené i nezkušené filmaře z řad široké veřejnosti, aby zpracovali příběhy svého okolí, místa, kde žijí, pracují a tráví čas. „Těšíme se, že si příští rok promítneme v rámci festivalu Jeden svět právě snímek o některé zajímavé plzeňské lokalitě,“ těší se Veronika
Vašků. Festivalový program pak poslední uzavře slavnostní ukončení v Divadle Pod lampou, které nabídne nejen filmovou projekci, ale i hudební produkci.

Festival je součástí programu Evropského hlavního města kultury, a tak se letos část projekcí uskuteční také v prostředí Meeting pointu – informačního centra projektu Plzeň 2015 na náměstí Republiky.
Podrobnější program, denní pozvánky vč. doplňujících informací k hostům a jednotlivým projekcím na:  edensvet.cz/plzen

Festival Jeden svět může ulevit i uškodit. Praskne vám bublinu blahobytu!, varuje ředitel plzeňské pobočky Člověka v tísni Aleš Kavalír.

Letošní ročník festivalu vyzývá diváky k praskání bublin. Které z bublin je podle Vás aktuálně nejvíce třeba prasknout? Na které současné problémy byste chtěl nejvíce upozornit?

Myslím, že nebezpečným špendlíkem je festival každý rok. Ne každý se o něj chce píchnout a zjistit, že v porovnání se životy lidí v jiných zemích světa, ale i v České republice, se má jako prase v žitě. Většina z nás ve svém vlastním životě nachází spoustu nedostatků, neštěstí a nespravedlností. Práce v sociální a humanitární organizaci mi denně připomíná, že si vlastně nemám nač stěžovat.

V práci i soukromě věnuji čím dál více energie prasknutí dvou konkrétních bublin. Nedaří se mi přesvědčit starosty a radní (ti se zase obávají mínění občanů), že by obecní byty měli zpřístupnit těm, kteří jsou na tom nejhůře, lidem na ulici nebo na nuzných ubytovnách. Ještě větší zklamání mi přináší zjištění, že mezi odborníky i běžnými lidmi nepanuje shoda, že je pro všechny děti i jejich budoucí dospělé životy lepší, když se ve školách budou vzdělávat společně (a nikoli odděleně podle jejich úspěšnosti a nadání). První situaci snad můžeme nazvat „bublinou zásluhovosti“ (pomoc si zaslouží jen ten, kdo je schopný). Druhou lze označit třeba jako „bublinu výkonu“ (cílem života je maximální výkon a méně výkonní brání úspěchu ostatních) nebo jako „bublinu stejnosti“ (každému bude lépe mezi svými, rozuměj stejně výkonnými). Obě bubliny vytvářejí propasti mezi lidmi a nějak mi souvisejí s tím, co jsem zmínil v úvodu. Mnoho lidí má pocit, že si podporu a zvýhodnění zaslouží sami a nechtějí je dopřát druhým. Protože nemají dostatečnou představu, jak špatně se jim může žít a jaké to může mít příčiny. Žijí si v „bublině blahobytu“. Kdo v ní chce zůstat a dál fňukat sám nad sebou, ať na festivalové filmy radši nechodí..

Mohu jako občan tyto problémy nějak ovlivnit, nebo se musím spokojit s pasivní rolí?

Mohu například volit takové zastupitele, kteří nebrojí proti slabším a méně úspěšným, ale mají konkrétní představu, jak přispět ke zlepšení jejich situace. Tomu u mnohých brání především „bublina zásluhovosti“. Brání jim v investicích ve prospěch občanů, kteří si to z jejich pohledu nezaslouží. Například děti ale za zpackané životy svých rodičů nemůžou. To si zase můžeme uvědomit jako rodiče, ještě před tím, než si začneme stěžovat, že naše děti chodí do třídy s těmi „slabšími“. Někdy zkrátka může pomoct i nedělat nic – nestěžovat si. Kdo chce více, jistě si vybere z možností, které nabízejí různé neziskové organizace v jeho okolí. Nejen Člověk v tísni hledá dobrovolníky, například na doučování, nebo pořádá sbírky a informační kampaně. Možností je nekonečně…    

Jaké tři filmy z letošní festivalové nabídky vás zaujaly?

Těším se na Bojovníky ze severu o mladých lidech, kteří se přidávají k radikálním islamistům, Ukrajinské hlasy a film Jenica a Perla o životě dvou romských dívek.