Lidské oči možná začaly jako „třetí oko“. Vědci přicházejí s překvapivou teorií o našem zraku

Oči bereme jako samozřejmost. Nová práce dvou biologů ale připomíná, jak neuvěřitelně dlouhou a podivnou evoluční cestu má zrak obratlovců za sebou. Podle jejich analýzy mohou dnešní lidské oči pocházet z dávné „jednooké“ vývojové větve. Klíčovou roli v ní měl hrát tvor podobný červu, který žil v mořích před zhruba 600 miliony lety.

Studii představili biologové George Kafetzis z University of Sussex a Dan Nilsson z Lund University v textu zveřejněném 2. dubna 2026. Vědci porovnávali rozmístění očí a světločivných buněk napříč živočišnou říší a snažili se zjistit, jakou funkci měly u dávných předků dnešních obratlovců.

Dvě místa, kde evoluce „ukládala“ zrak

Autoři analyzovali 36 velkých skupin živočichů, především takzvané bilaterálně souměrné druhy — tedy organismy, jejichž tělo lze rozdělit na levou a pravou polovinu.

Ukázalo se, že světločivné buňky se u těchto živočichů opakovaně objevují na dvou hlavních místech. První typ tvoří párové orgány po stranách hlavy. Ty souvisejí hlavně s orientací v prostoru, pohybem a „řízením směru“ při plavání nebo chůzi.

Druhý typ se nachází uprostřed hlavy nad mozkem. Tyto struktury podle vědců nesloužily ani tak k detailnímu vidění, ale spíše k vnímání dne a noci, směru světla a základní orientaci těla.

Dávný červ přišel o oči. Evoluce je pak vytvořila znovu

Právě zde přichází nejzajímavější část hypotézy. Podle autorů měl dávný předek obratlovců původně oba typy světločivných orgánů. Jenže v určité fázi evoluce přešel na téměř nehybný způsob života a začal se zahrabávat do mořského dna.

V takovém prostředí přestaly být složité párové oči výhodou. Byly energeticky náročné a živočich, který se téměř nepohyboval, je už tolik nepotřeboval. Evoluce je proto postupně potlačila.

Středové světločivé buňky ale zůstaly. I tvor ukrytý v sedimentu potřeboval rozpoznat světlo, denní rytmus a polohu těla. Podle vědců se právě z této jednoduché světločivé struktury mohlo postupně vyvinout malé „jednooké“ centrum v ose hlavy.

Jenže evoluce se zřejmě znovu otočila. Po několika milionech let se měl tento dávný tvor vrátit k aktivnějšímu pohybu ve vodě. A s tím znovu přišla potřeba přesnější orientace.

Podle autorů se tehdy začalo původní středové oko postupně rozšiřovat. Po stranách vznikaly oční jamky, které se časem oddělily a přesunuly do boků hlavy. Právě z nich se mohly vyvinout dnešní párové oči obratlovců — včetně lidských.

Celý tento evoluční „restart zraku“ vědci odhadují do období před 600 až 540 miliony lety.

„Třetí oko“ možná v hlavě nosíme dodnes

Podle vědců část původního středového oka nikdy úplně nezmizela. Přetrvala jako šišinka neboli pineální orgán uvnitř mozku. Ten dodnes souvisí s tvorbou melatoninu — hormonu, který pomáhá řídit spánek a biologické hodiny.

U některých plazů a obojživelníků dokonce existuje takzvané parietální oko, někdy označované jako „třetí oko“. U savců už tato struktura zřejmě ztratila přímou schopnost reagovat na světlo, ale její vliv na spánek a denní rytmus zůstal.

Právě proto dnes odborníci stále více zkoumají, jak na lidský organismus působí umělé osvětlení, mobily nebo dlouhé večerní sledování obrazovek.

Proč je lidské oko tak složité

Autoři upozorňují také na mimořádnou složitost sítnice obratlovců. Lidské oko totiž světlo jen „nefotí“. Sítnice už přímo v oku provádí obrovské množství zpracování informací.

Například u myší vědci popisují kolem 140 různých typů neuronů, které se podílejí na vyhodnocování obrazu ještě předtím, než informace dorazí do mozku.

Zajímavé je, že i jiní živočichové — například chobotnice — nezávisle vyvinuli podobně složité „kamerové“ oko s čočkou. Jejich vnitřní zpracování obrazu je ale jednodušší.

Podle vědců to může znamenat, že část složitosti lidského zraku vznikla velmi dávno — ještě před vznikem moderních párových očí.

Světlo neovlivňuje jen vidění

Výzkum se zaměřuje hlavně na evoluci, připomíná ale i důležitou praktickou věc: světlo neovlivňuje pouze to, co vidíme. Zásadně ovlivňuje také spánek, únavu, hormonální rytmus i psychiku.

Organismus si podle světla nastavuje vnitřní biologické hodiny. I proto odborníci doporučují omezovat večer silné modré světlo z obrazovek a dopřát očím i mozku pravidelný odpočinek.