Katalánsko z cyklistického sedla

Středozemní moře tu omývá jedno z nejznámějších pobřeží na světě, krajina má tisíc a jednu podobu, tančí se tu rustikální sardana a vášnivé flamenco, odpoledne se chodí na korridu a večer koketuje na nejslavnější ramble Evropy. Usedlíci rádi dávají najevo svou národní příslušnost, jsou hrdi na svou bohatou historii, kulturu, jazyk a nezávislost. Narodili se tu geniální umělci štětce a pera Dalí, Miró a Gaudí, pro inspiraci a za odpočinkem sem jezdíval Picasso, Chagall či Marquez. Taková je jedna z mnoha tváří Katalánska.

Do Katalánska jezdívají turisté k moři do velkých hotelových komplexů s bohatou nabídkou jídla. Bohužel jim většinou postačí poznat jen nejbližší okolí hotelu. S CK Intertrans můžete tento zažitý stereotyp změnit. Zájezd, který v září nabízí, je určený pro příznivce cyklistiky, kteří chtějí objevovat různé kouty tohoto rozmanitého kraje z cyklistického sedla.

Poetika katalánského pobřeží

Katalánské pobřeží je na severu divoké, se skalisky rozervanými od moře, malými malebnými zátočinami, piniovými háji a rybářskými vískami. Směrem k jihu se krajina uvolňuje, skalnaté pobřeží se mění na písčité, romantické tiché zátoky střídá rovné pobřeží s plážemi nenasytně roztaženými do šířky a délky, zdobené lesem pestrých slunečníků. Život se stává rušnější, návštěvníci náročnější.

Pobřeží Katalánska je dlouhé 580 kilometrů. Jméno nejsevernějšímu úseku pobřeží dal na konci 19. století katalánský básník a novinář Ferrán Agullo, který ho nazval Costa Brava, Divoké pobřeží. Vystihl tak příznačně podobu pobřeží, které je často bičováno silným severním větrem tramontana. U Blanes navazuje na Costa Bravu pobřeží s dlouhými a širokými plážemi Costa del Maresme, které se táhne až k Barceloně. Tady písek na plážích dostává sytější žlutou barvu a pobřeží se proto jmenuje Zlaté, Costa Daurada. Jihovýchodně od Ampolly se Zlaté pobřeží „dramaticky“ ztrácí v bažinnaté oblasti u ústí řeky Ebry do moře.

Lloret de Mar je po Benidormu a Torremolinosu v Andalusii nejdůležitějším turistickým centrem Španělska. V počtu hotelů dokonce boduje na druhém místě hned po Madridu. Evropské prvenství letovisku nelze upřít v hustotě diskoték. Žádné jiné město v Evropě nemá hustší síť hudebních podniků než Lloret.

Letovisko Tossa de Mar je pravým opakem Lloretu. Vyzařuje romantickou, klidnou atmosféru, která už ve 20. letech lákala umělce, snílky a návštěvníky. Například v roce 1934 tu pobýval francouzský malíř ruského původu Marc Chagall. V Tosse strávil velmi příjemné a umělecky plodné léto. Jako vzpomínku na rodný Vitebsk a tento „modrý ráj“, jak Tossu nazval, po sobě zanechal obraz Nebeského houslisty. Ten nyní visí ve zdejším Městském muzeu.

Kouzelnou atmosféru města dokreslují středověké městské hradby s obrannými věžemi. Za zdmi hradeb se rozprostírá malebné staré město. Podél pláže, nad kterou se třepotá modrá vlajka svědčící o čistotě moře, vyrostlo nové, moderní letovisko s hotely a penziony.

Katalánec Dalí

11.5.1904 se v malém obchodním městečku Figueras v rodině notáře Dalího narodil chlapec, kterému dali jméno Salvator. Jeho nevšední talent se rozvíjel už od šesti let. V dětství trávil prázdniny v nedalekém Cadaqués, jehož krajina mu učarovala. Zdejší krajinu považoval za nejkrásnější na světě a není proto divu, že jedním z jeho oblíbených motivů jsou proměny krajiny na mysu a zátoka Rosas.

Dalí se dočkal mnoha slávy už za svého života. Jednou z poct, složenou jeho géniovi, se stalo muzeum v rodném Figueres, které si Dalí sám navrhl. V roce 1973 byla slavnostně otevřena bizarní budova, kde o šestnáct let později těžce nemocný Dalí také umírá.

Gaudího Barcelona

O Barceloně se s oblibou tvrdí, že je Gaudího městem. Tento nevšední umělec vtiskl na přelomu 19. a 20. století městu nezaměnitelnou podobu. Symbolem Barcelony se stal chrám Sagrada Familia, velkolepá stavba, kterou má jednou podle slov Gaudího dokončit sám svatý Josef, patron chrámu. Sagrada Familia zůstává i dnes nedokončena a její dostavba je po více než sto letech stále v nedohlednu.

Hlavní tepnou Barcelony je slavný bulvár Ramblas, kde se scházejí muzikanti, potulní umělci, lidé mladí, staří, turisté i Barceloňané. Hlavní třída osázená platany je dlouhá necelé dva kilometry a vede až k přístavu. Její horní část nese jméno Canaletas podle kašny, o níž legendy praví, že je čarovná. Kdo se z ní napije, do města se znovu vrátí. Další část Rambly se nazývá podle univerzity, která zde kdysi stála. Někdy se jí říká i Rambla ptáčků, protože se zde prodávají ve stáncích. Vedle ní je pestrá Rambla květinová a kousek dál tržiště s největší tradicí La Boquería, kde si v 800 stáncích můžete koupit, na co si vzpomenete. Boční ulice Nou de la Rambla vede k paláci Güell, který Gaudí postavil svému příteli a mecenáši Güellovi. Rambla je zakončena vysokým sloupem s památníkem Kolumbovi. Mořeplavce zde přivítali králové v roce 1493 po jeho návratu z výpravy do Ameriky. Pomník Kolumbovi vznikl o čtyři století později a je vyhledávaný pro svou pěknou panoramatickou vyhlídku, kterou ve výšce padesáti metrů nabízí.

Barcelona však není samozřejmě jen Gaudí a Ramblas. Srdce Katalánska, město letních olympijských her, otevírá náruč všem návštěvníkům. Nabízí nepřeberné množství rozmanitých historických staveb (katedrála Santa Creu, Velký královský palác...), muzeí (Picassa, Miróa...), divadel a jiných atrakcí (výletní oblast Tibidabo, Montjuic...).