Na Čerchov se vrátila kontroverzní socha pohraničníka se psem, přezdívaná Golem. Domažlická radnice tvrdí, že má být součástí expozice o železné oponě a totalitní minulosti. Kritici ale mluví o necitlivém návratu komunistického symbolu na místo spojené s hlídáním západní hranice, strachem a nesvobodou. Spor tak znovu otevírá otázku, jak připomínat minulý režim, aniž by se jeho symboly vracely jako pomníky.
Kontroverzní socha pohraničníka se psem se vrátila na Čerchov. Dílo přezdívané „Golem“, které vzniklo v 60. letech pro tehdejší Pohraniční stráž, znovu stojí ve veřejném prostoru. Radnice v Domažlicích tvrdí, že má být součástí expozice o železné oponě a připomínkou totalitní minulosti. Kritici ale mluví o necitlivém návratu komunistického symbolu na místo, které je spojeno s hlídáním západní hranice a nesvobodou.
Na vrcholu Čerchova na Domažlicku se po letech znovu objevila socha pohraničníka se psem. Pro část veřejnosti jde o nepřijatelnou připomínku režimu, který bránil lidem odejít ze země. Jiní tvrdí, že právě podobné předměty mohou fungovat jako varování, pokud jsou zasazeny do jasného historického kontextu.
Reakce na sociálních sítích jsou ostré. Kritici se ptají, kdo návrat podobného symbolu schválil, a upozorňují na oběti železné opony. Podle nich socha na turisticky navštěvovaný vrchol nepatří, pokud by mohla působit jako nostalgická pocta Pohraniční stráži. Zastánci naopak argumentují, že historii nelze schovat do skladu a že důležité je vysvětlení souvislostí.
Socha známá jako „Golem“ byla odhalena v roce 1965. Objednala si ji místní posádka Pohraniční stráže a dlouhé roky stála v Domažlicích. Po roce 1989 byla odstraněna a skončila ve skladu technických služeb.
Domažlická radnice tvrdí, že návrat sochy není rehabilitací Pohraniční stráže ani oslavou minulého režimu. Má být součástí připravované expozice o historii Čerchova, železné oponě, armádní přítomnosti a přírodě Českého lesa.
Socha nyní stojí poblíž bývalého armádního objektu, který město přestavělo na horskou chatu. V okolí mají vzniknout informační body a naučná trasa. Návštěvníci si budou moci stáhnout mobilní aplikaci, která je expozicí provede.
Teď se konečně vyskytla příležitost vrátit sochu do veřejného prostoru v náležitém kontextu. Podstatné je, aby lidé nevnímali jen samotnou sochu, ale celou expozici jako celek.
Stanislav Antoš, starosta Domažlic
Podle vedení města má místo připomenout i absurditu tehdejší doby. Na Čerchově sloužili vojáci v uzavřeném prostoru, který byl sám kontrolován Pohraniční stráží. Radnice proto mluví o jakési „železné oponě v železné oponě“.
Část historiků a odborníků ale s návratem sochy nesouhlasí. Podle nich lze železnou oponu připomínat citlivěji - pomocí fotografií, dokumentů, svědectví, jmen obětí nebo informačních panelů. Samotná socha pohraničníka se psem je podle nich příliš silný symbol represivního aparátu.
Jestliže má na Čerchově vzniknout expozice o železné oponě, jde to udělat i jinak. Umístění podobné sochy považuji za velmi nešťastné řešení.
Zdeněk Roučka, historik a publicista
Kritici zároveň upozorňují na riziko, že se z místa může stát cíl nostalgických setkání bývalých příslušníků Pohraniční stráže, případně terč vandalismu. Podle nich město podcenilo symbolickou rovinu celé věci.
Odmítavě se k umístění staví také část lidí z regionu. Podle nich je rozdíl mezi tím, když je podobný artefakt vystaven v muzeu s jasným výkladem, a tím, když znovu stojí v krajině na exponovaném turistickém místě.
Čerchov byl za minulého režimu strategickým bodem u západní hranice. Oblast byla dlouhodobě spojena s armádou, kontrolou pohybu a režimem železné opony. Právě proto je návrat sochy tak výbušný.
Pohraniční stráž nebyla běžnou službou na hranici. Byla součástí systému, který měl zabránit lidem v útěku z komunistického Československa. Hranici doplňovaly zátarasy, signální stěny, kontrolní pásma a ozbrojené hlídky. Na československé hranici zemřely při pokusech o útěk stovky lidí.
Právě v tomto kontextu část veřejnosti vnímá sochu nikoli jako neutrální umělecký předmět, ale jako symbol moci, strachu a násilné kontroly hranic.
Připravovaná expozice na Čerchově má podle města stát 93 386,90 eur, tedy přibližně 2,2 milionu korun. Většinu nákladů má pokrýt dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj, konkrétně 80 procent. Dalších 5 procent má přidat Ministerstvo pro místní rozvoj a zbývajících 15 procent zaplatí město ze svého rozpočtu.
Právě veřejné peníze jsou dalším bodem kritiky. Odpůrci se ptají, zda je vhodné financovat obnovu a vystavení symbolu spojeného s represivní složkou komunistického státu z dotačních prostředků. Město naopak tvrdí, že peníze nesměřují na oslavu sochy, ale na vzdělávací projekt.
Socha „Golema“ vznikla jako první realizace akademického sochaře Zdeňka Němečka, který se později věnoval hlavně sportovním tématům. Odhalena byla v roce 1965 při Chodských slavnostech.
Už v době svého vzniku ale neměla jednoznačné přijetí. Podle některých vzpomínek ji část příslušníků Pohraniční stráže vnímala spíše jako karikaturu než jako důstojný symbol. Po roce 1991 byla odstraněna a dlouho ležela ve skladu Domažlických technických služeb.
Zajímavostí je také autorství podstavce. Ten vytvořil tehdy ještě málo známý architekt Jan Kaplický, později světově uznávaný tvůrce spojený například s architektonickým studiem Future Systems.
Návrat sochy na Čerchov znovu otevřel otázku, jak zacházet s památkami na komunistický režim. Zda mají zůstat skryté v depozitářích, nebo se mají ukazovat veřejnosti jako varování. Rozhodující bude, jak město celou expozici vysvětlí a zda dokáže zabránit tomu, aby „Golem“ působil jako osamocený monument Pohraniční stráže.
Právě kontext bude klíčový. Bez něj může socha vyvolávat dojem návratu starých symbolů. S dobře připravenou expozicí může naopak připomínat, proč se lidé hranice kdysi báli a proč by se podobná doba neměla vrátit.