Liao I-wu přijede do Plzně a Prahy na premiéru hudebně literárního pořadu Broken words

Broken words jsou pokusem o překlenutí hranic mezi rozdílnými kulturami,odlišnými jazyky, různými filozofickými koncepty i uměleckými žánry. Tato přátelská konfrontace získala podobu synestetického audiovizuálního proudu, v jehož formálně otevřeném a živém provedení se jednotlivé složky navzájem nepodkreslují a nepodmiňují, nýbrž jsou všechny samonosně a plnohodnotně obnaženy v neustávajícím"teď" současného světa.

LiaoI-wu je významný čínský básník, hudebník, reportér, disident, politický vězeň a, jak sám říká, "nezávislý výzkumník nejnižších vrstev čínské společnosti“. Po roce 2012 přesídlil po dobrodružné pěší cestě přes vietnamské hranice do Berlína. Je držitelem několika významných literárních ocenění, naposledy Ceny sourozenců Schollových, Mírové ceny německých knihkupců či Ceny za odvahu.

90. let více jak čtyři roky vězněn a poté dlouhodobě persekvován. Od roku 2011 žije v emigraci v Berlíně.

Poezii začal Liao psát na počátku 80. let. Živil se v té době jako řidič nákladních aut a jeho raná tvorba je zřetelně ovlivněná dojmy z cest mezi rodnou provincií S´-čchuan a tibetskou náhorní plošinou. Příznačné je pro ni řetězení přírodních obrazů a úžas nad tvořivou silou vesmíru. Převládá optimistický tón, který ladil s obecně rozšířenou atmosférou radostného očekávání na začátku post-maoistických reforem.

LiaoI-wuho poezie měla úspěch a dočkala se řady publikací ve významných literárních časopisech včetně celonárodního Žen-min wen-süe (Lidová literatura). Na čínskou literární scénu 80. let však měly velký vliv politické výkyvy a přestože se o svobodě projevu a umělecké tvorby hojně diskutovalo, realitu nadále poznamenávala tu tvrdší, tu mírnější cenzura a ideologická kontrola. Zásadu podřízenosti umění požadavkům ideologie připomínaly pravidelné výpady proti „buržoazní liberalizaci“ a „duchovnímu znečištění“.

LiaoI-wuho výraz se přesto, anebo možná právě proto, vyvíjel od„romantizujícího realismu“ ke stále chmurnějšímu,osobitějšímu a „podvratnějšímu“ stylu. Chválu přírody vystřídaly úvahy o úpadku čínské kultury a o strastech lidské existence. Od současného publika se Liao začal odvracet k duším mrtvých a jeho obrazy konkrétní reality ustoupily cestám do hloubek básnické imaginace. Charakteristický je v tomto směru cyklus lyrických básní v próze, který vznikl po tragické smrti Liaovy mladší sestry v roce 1988.

Spolu s obsahem se měnil i Liaoův styl. Stal se syrovějším a přerývanějším a jeho výrazový rejstřík se rozšířil odpoetických obratů v duchu klasické poezie až k vulgárním dialektismům. Důležitým zdrojem inspirace v Liaově básnickém hledání byly čínské překlady moderní anglo-americké poezie, zejména T. S. Eliota, Allena Ginsberga a Sylvie Plathové, které tenkrát ovlivnily většinu básníků nové generace. Patrný je ale také zjevná návaznost na čínskou literární tradici, především na tradici starověkých šamanských zpěvů a legend, tak jak se dochovaly v díle básníka Čchü Jüana.

Vyvrcholením“temné” linie v Liaově tvorbě je báseň Tchu-ša(Krveprolití). Má formu litanie za ztracený národ, v níž seobrazy zkázy mísí s pláčem, úpěním a vulgárními nadávkami.První dva zpěvy vyznívají jako kritika současného stavu čínskékultury a zároveň vypovídají o rozpolcenosti, kterou moderníČína probouzí ve svých obyvatelích. Liao hromadí identityfiktivního „ty“ a vyvolává schizofrenní pocity hlubokésounáležitosti a zároveň odtrženosti od vlastního národa,pocitu provinění za stav země a křivdy z nespravedlivéhohistorického údělu. Třetí a čtvrtý zpěv básně Krveprolitívznikl 5. června 1989 bezprostředně po zprávě o masakru nanáměstí Tchien-an-men. Souvislý text tu přechází ve výkřikya kritika kulturního úpadku se mísí se strachem o holé přežití.

Kromětextu Krveprolití vytvořil Liao I-wu s přáteli také audionahrávku dramatického autorského čtení a později i komponovanévideo. Za jejich šíření byl zatčen a odsouzen ke čtyřem letůmodnětí svobody. Pobyt v čínském vězení se básníkovi stalotřesnou zkušeností, byl mučen fyzicky i psychicky, dvakrát sepokusil o sebevraždu. Ve vězení vznikla také jeho poslednísbírka básní Ku-la-keč´ čching-ke(Milostné písně z Gulagu), v Honkongu poté vyšly autorovyvzpomínky na vězení, ve kterých popisuje hrůzné způsoby mučení
a zážitky několika svých spoluvězňů. Po propuštění sepodílel na vydávání časopisu Intelektuál, v němž vyšly taképřeklady esejů Václava Havla. V roce 1999 se mu podařilo s pomocípřátel vydat dvě knihy v oficiálním nakladatelství: dokumenty očínské nezávislé poezii a historii básnického undergroundu 70.let. Roku 2008 podepsal Liao I-wu Chartu 08.

Vtémže roce jeho rozhovory začaly vycházet v západních jazycícha na Tchaj-wanu. Dostával pozvání ke studijním pobytům v Evropěi v USA. Úřady však tato pozvání ignorovaly. Až po osobnímzásahu kancléřky Angely Merkelové se mu podařilo z Ćínyvycestovat. V roce 2010 obešel zákaz úřadů a přes Vietnam, jense svojí oblíbenou bambusovou flétnou, činely a několikarukopisy, vycestoval ze země a od té doby žije v Berlíně.

LiaoI-wu je držitelem několika prestižních literárních cen,naposledy Mírové ceny německých knihkupců (2012). V předloňskémroce se stal hlavní osobností Knižního veletrhu v Praze, kdepředstavil v překladu české sinoložky Zuzany Li svoji proslulouknihu Hovory se spodinou. Liao I-wu hluboce soucítí s lidmi na dněspolečnosti, naopak velmi nedůvěřivě se vyjadřuje kintelektuálům, kteří podle něho nikdy na dno společnostinedohlédnou, a tak klamou sebe sama i své publikum. Nicméně v němjako v tradičním čínském vzdělanci přetrvává vědomíspoluodpovědnosti a z něho vyplývající touha otevřít cestu knápravě světa. Jenže – jak ve svém laudatiu poznamenala upříležitosti udělení Ceny sourozenců Schollových Liao I-wuovidržitelka Nobelovy ceny za literaturu Herta Müllerová – s LiaoI-wuem je to vždy trochu složitější a vždy trochu jinak.

LucieKellnerová Kalvachová a Ivo Hucl