Novoroční tradice ctili už staří horalé na Šumavě

Stejně jako vidět dítě, platilo jako šťastné znamení potkat na Nový rok ráno muže, těhotnou ženu nebo uvidět zapřažený vůz. Naopak setkání se starou ženou a psy se považovalo za zlé znamení.

Oslavy Silvestra a Nového roku před sto a více lety a dnes se výrazně lišily. V minulosti lidé na Šumavě tak trpělivě nečekali na půlnoční zlom letopočtu, neholdovali ani tolik alkoholu, jako to je často dnes. Proto se například v Kašperských Horách v 19. století mnohdy stávalo, že ponocný, který zahájil svoji novoroční obchůzku už od půlnoci, svým zpěvem a vinšováním budil už spící obyvatele. Silvestr byl ale chápán jako výjimečný den a byl nazýván druhým nebo malým Štědrým večerem. Odpoledne šli horalé do kostela, po práci a dlouhé večerní modlitbě si mužští v hospodě podle starodávného zvyku přiťukli sklenkami na nový rok. I v tuhle noc si chlapci a děvčata vykládali budoucnost a lili olovo.

Nový rok byl spojen s koledováním a přáním všeho nejlepšího. Přes obvykle hluboké závěje, mráz a vítr přicházeli už brzy ráno malí gratulanti, často celý zástup dětí, které dostávaly výslužku. Od domu k domu chodil i ponocný, v Kašperských Horách přicházeli blahopřát také kominíci, listonoš a dokonce i místní policajti. A všechny nezbytné práce se musely udělat včas, také platilo, že Jak na Nový rok, tak po celý rok. Po dopolední novoroční mši se v šumavských obcích zašlo ještě před obědem na sklenku do hostince. Odpoledne se sousedé navštěvovali a až do setmění si povídali.