Opravy mostu snížily hladinu Hracholusek. Objevily se bunkry i stopy zatopené krajiny

Hladina vody v Hracholuské přehradě klesla. Ne proto, že by si hladina na chvíli oddechla od turistů, lodí a rybářských historek, ale kvůli opravám pilířů místního železničního mostu.

Kromě prací se ale naskytl i nečekaný pohled: místa, která jsou za běžných okolností pod vodou, se najednou dají projít suchou nohou. Takový stav se opakuje jen výjimečně.

Život se tu „pauznul“ v roce 1964

Když byla v roce 1964 dokončena sypaná hráz, voda zaplavila údolí řeky Mže i součásti krajiny, které dosud fungovaly — skály, mosty, cesty i domy. Při upouštění se teď tenhle starý svět na chvíli znovu objeví.

Připomíná to situaci, kdy za skříní najdete dlouho ztracenou ponožku — jenže místo ponožky se objeví kusy krajiny a stavby skryté pod hladinou více než šedesát let.

Z vody se vynořily i bunkry

Pod hladinou neskončily jen běžné předměty, ale i prvky obranné linie — nízké železobetonové bunkry. Několik z nich je nyní viditelných na aktuálním pobřeží.

Mrazivé počasí navíc umožnilo prohlédnout si je zblízka. Kdo má bystré oko, pozná, kde byla střílna a kde původní maskování. Řopíky, které dříve tvořily obrannou linii, dnes přitahují pozornost kolemjdoucích.

Proč vydržely tak dlouho

Jejich dlouhá životnost je dána kvalitním železobetonem a částečným zasypáním zeminou. Přežily také díky promyšleným vstupům — svislým, zalomeným do písmene L a několik metrů hlubokým. Vojáci měli přehled o okolí také díky periskopům umístěným na střeše opevnění.

Dovnitř raději ne. A opatrně i venku

Současná podívaná odhaluje především vnější podobu bunkrů. Podle reportáže pořadu Prima Česko se uvnitř nic mimořádného neskrývá, pokusy vcházet do nich však mohou být nebezpečné.

Opatrnost platí i při procházce po odkrytém dně přehrady. I když mrzne, člověk je blízko vodního toku a dno přehrady může skrývat nepříjemná překvapení.