Plzeňský kraj má čtyři nové kulturní památky. Na seznam přibyly kaple i historické domy

Seznam nemovitých kulturních památek v Plzeňském kraji se v roce 2025 rozšířil o čtyři objekty. Nově jsou chráněny kaple sv. Floriána v Bdeněvsi a sv. Antonína Paduánského v Sušici a dva městské domy – v Manětíně (kde se dochovala i černá kuchyně) a ve Starém Plzenci.

Podle plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu má každý z nově zapsaných objektů jiný příběh: od drobné venkovské zbožnosti přes každodenní život menších měst až po tradici poutních míst.

Kaple sv. Floriána v Bdeněvsi

Barokní kaple z 18. století stojí v centru bdeněveské návsi. Dlouhá léta sloužila nejen k bohoslužbám, ale i jako společenské setkávací místo a orientační bod obce. Kaple je zděná a omítaná, má členěnou hmotu a průčelní věž se stanovou střechou.

Stavba má obdélnou loď a půlkruhově zakončený závěr, což je typické pro menší venkovské kaple, které v drobnějším měřítku napodobují kostelní architekturu. Dochovaly se detaily dokládající kvalitní řemeslné provedení – například šambrány, klenáky nebo původní výplně otvorů. Zasvěcení sv. Floriánovi připomíná tradiční patronát proti požárům.

Kaple je v památkových evidencích zapsána jako kulturní památka pod rejstříkovým číslem 107364.

Dům čp. 77 v Manětíně

Na seznam památek přibyl v Manětíně nárožní městský dům čp. 77 z konce 18. století nebo z přelomu 18. a 19. století. Kvůli svažité poloze působí z jedné strany jako přízemní, z druhé jako patrový. Fasádu zdobí nárožní kvádrování, lizénové rámy a plastická pole pod parapety.

Největší hodnotu představuje interiér: dochovala se černá kuchyně s přilehlým sklípkem, záklopové stropy, krov i část původních dveří a oken různých slohových typů. Dům zároveň přispívá k zachování historického rázu manětínské památkové zóny a je dobrým dokladem bydlení v 19. a na začátku 20. století.

Starý Plzenec: roubený dům „v kožichu“ a výminek

Ve Starém Plzenci byl do památkového seznamu zařazen soubor domu čp. 84 a výminku čp. 44, známý jako prelátství. Jde o roubený patrový dům „v kožichu“ doplněný menším výminkem. Dendrochronologický průzkum datuje vznik roubených konstrukcí do let 1789–1790.

Objekt původně sloužil jako venkovské sídlo plzeňských duchovních, kteří mířili na poutě ke kostelu sv. Blažeje. Po zrušení kostela v roce 1775 se jeho využití změnilo na civilní. Hlavní dům má mansardovou střechu a členité uliční průčelí s lizénami. Výminek z počátku 20. století dlouhodobě sloužil jako truhlářská dílna. Společně s ohradní zdí tvoří oba objekty výrazný celek v historickém jádru města.

Kaple sv. Antonína Paduánského v Sušici

Čtvrtou nově chráněnou stavbou je kaple sv. Antonína Paduánského v Sušici z roku 1731. Stojí na východním svahu Svatoboru na místě historického křížení cest. Prostor kaple doplňuje dvojice vzrostlých lip, které výrazně zvýrazňují její polohu v krajině.

Kaple se dochovala ve velmi autentickém stavu. Cenné jsou původní dřevěné dveře s kováním, kované mříže v nadsvětlíku i oknech a profilované římsy. V minulosti o objekt pečovali soukromí majitelé; výraznější obnova proběhla v roce 1890 zásluhou sušického továrníka Vojtěcha Scheinosta, majitele sirkárny. Podrobnosti jsou k dispozici v Památkovém katalogu.

Zápis na seznam kulturních památek znamená přísnější ochranu objektu a je signálem, že jde o stavby s mimořádnou hodnotou pro region.