Plzeňští archeologové vrátili jména poválečným obětem. Hrob má po 80 letech důstojnou připomínku

Na ověření příběhu se podílela karlovarská pobočka Paměti národa, Rotary Club Karlovy Vary a archeologové ze Západočeské univerzity v Plzni. Právě výzkum odborníků z plzeňské univerzity letos na jaře potvrdil, že u původního kříže skutečně leží ostatky čtyř osob.

Na hrob upozornili sousedé

Příběh obnovy začal v roce 2024. Podnikatel Jan Škoda se tehdy přistěhoval do Nové Vísky a od místních se dozvěděl, že na konci jeho pozemku může být masový hrob. Sousedé znali událost hlavně z vyprávění. Shodovali se ale v tom, že na místě byli krátce po válce zastřeleni místní němečtí sedláci.

Podle těchto svědectví se tragédie odehrála po zásahu příslušníků Revolučních gard. V obci se také udržela verze, že důvodem mělo být údajné ukrývání zbraní. Část vzpomínek však zůstávala nejasná a některé detaily si lidé předávali jen ústně.

Jan Škoda proto oslovil kolegy z Rotary Clubu Karlovy Vary. Chtěli nejprve zjistit, zda se vyprávění opírá o skutečnost. Do pátrání se zapojila Paměť národa, která začala hledat archivní záznamy i pamětníky. Zároveň propojila iniciátory s archeology ze Západočeské univerzity.

Výzkum potvrdil čtyři oběti

Archeologové z Katedry archeologie Filozofické fakulty ZČU pracovali na místě s maximální pietou. Výzkum potvrdil, že v blízkosti Kaunznerova kříže leží hromadný hrob čtyř lidí. Ostatky zůstaly na místě a nebyly exhumovány.

Podle dostupných zjištění byli muži zastřeleni přímo u jámy, kterou si měli sami vykopat. V hrobě se našly také doklady násilného konce. Případ připomíná chaotické poválečné týdny v pohraničí, kdy se vedle snahy obnovit pořádek objevovalo i násilí, rabování a divoké odsuny.

Jedním z popravených byl podle rešerší Josef Braun. Jeho rodina patřila k několika německým obyvatelům, kteří po válce v Nové Vísce zůstali. Syn Josef Braun mladší pracoval jako malíř porcelánu v nedaleké Stružné a podle místních k místu hrobu dlouhá léta chodil.

Skleněný kříž vrátil místu paměť

Kaunznerův kříž pochází z první poloviny 19. století a býval přirozeným bodem v krajině. Po válce ale pietní místo chátralo. Z původního litinového kříže zůstalo jen torzo a okolí zarůstalo.

Obnovu podpořil Rotary Club Karlovy Vary. Novou podobu kříže navrhla studentka Barbora Balintová ze Střední uměleckoprůmyslové školy keramické a sklářské v Karlových Varech. Dílo kombinuje kov a sklo a má místo připomínat tiše, bez okázalosti.

Po slavnostním odhalení převzal obnovené pietní místo do vlastnictví obecní úřad ve Stružné. Příběh u Nové Vísky tak nezůstává jen lokální vzpomínkou. Díky práci Paměti národa, rotariánů a plzeňských archeologů se do krajiny vrátila připomínka události, která byla po desetiletí téměř zapomenutá.