Podezření na týrání pacientky v plzeňské LDN řešil Ústavní soud. Stížnost ženy odmítl

Podezření z ponižování a týrání pacientky na oddělení LDN v Plzni skončilo u Ústavního soudu. Ten však v usnesení ze dne 3. června 2026 stížnost ženy odmítl. Podle soudu z nahrávek ani dalších důkazů nelze dovodit jednání, které by dosahovalo intenzity trestného činu týrání svěřené osoby.

Případ se týkal pacientky se iniciálami J. P., která tvrdila, že se k ní během hospitalizace zdravotnický personál choval hrubě a že byly proti ní použity omezovací prostředky bez jasného důvodu. K prověření posloužila i audio a video dokumentace z nemocničního pokoje. Žena podávala podněty na policii, státní zastupitelství a nakonec i ústavní stížnost s tvrzením, že došlo k zásahu do jejích lidských práv.

Co pacientka tvrdila

Podle stížnosti mělo na oddělení docházet mimo jiné k připoutávání pacientky k lůžku i v situacích, kdy k tomu podle ní nebyl zdravotní důvod. Dále namítala, že jí personál podával psychofarmaka bez informovaného souhlasu, že byla „trestána“ — například odepíráním jídla a tekutin — a že z nahrávek vyplynuly urážky a ponižující komunikace.

Nahrávky, dokumentace i znalec

Ústavní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že policie si vyžádala zdravotnickou dokumentaci a vysvětlení od dvanácti zaměstnanců, kteří se měli na péči podílet. Vyšetřovatelé pracovali také s nahrávkami z oddělení LDN a podklady předali soudní znalkyni v oboru ošetřovatelství.

Nejzávažnější část stížnosti soud označil za otázku připoutávání a podávání psychofarmak. Z provedených důkazů však podle soudu nelze dovodit trestný čin. U některých výroků personálu připustil, že mohly být nevhodné a neprofesionální; soud je ale kvalifikoval jako excesy bez takové intenzity, aby šlo o psychické týrání ve smyslu trestního práva.

U nahrávek soud připustil, že se v nich objevily i výhrůžky připoutáním. Z dostupných důkazů ale podle něj nevyplývá, že by k připoutání docházelo jako k „pracovnímu zjednodušení“ nebo jako k trestu. V části týkající se tekutin soud shrnul, že záznamy zachycují prosby pacientky, neprokazují však úmyslné odpírání pití ze strany personálu. Soud rovněž poznamenal, že vnímání situace mohla ovlivnit zdravotní diagnóza pacientky.

Nemocnice dostala pokutu za dokumentaci, ne za týrání

Spis dále uvádí, že v prosinci 2023 bylo u poskytovatele zjištěno porušení povinností při vedení zdravotnické dokumentace a pochybení v oznamovací povinnosti vůči soudu při omezení svobody pacienta. Za tato pochybení byla uložena pokuta. Ústavní soud však zdůraznil, že vady v dokumentaci samy o sobě nejsou automatickým důkazem týrání.

Soud také uvedl, že jeho závěr v trestní rovině nevylučuje možné řešení věci jinou cestou, například občanskoprávní.

Dřívější popis kauzy v Plzni

Na podezření ze špatného zacházení v plzeňské LDN dříve upozornil server iROZHLAS.cz. Text popisoval případ, kdy rodina kvůli obavám o seniorku pořídila z pokoje nahrávky a obrátila se na policii. Ústavní soud v nynějším rozhodnutí řešil ústavní stížnost podanou po odložení věci.

Jaká pravidla platí pro souhlas a omezovací prostředky

V českém zdravotnictví se zdravotní služby poskytují se souhlasem pacienta; výjimky stanoví zákon. Použití omezovacích prostředků musí mít jasné důvody a musí být řádně evidováno. Přehledně to shrnuje například Národní zdravotnický informační portál. Právě otázka, kdy a proč byl pacient omezen na svobodě a jak bylo toto omezení zaznamenáno, patřila v plzeňském případě k hlavním sporům.

Rozhodnutí Ústavního soudu je dostupné v databázi NALUS.