Jakopříběhy Vločky udělaly v pravý čas dobrou náladu někomu, koho dobře znám a mám rád. Věřím, že stejnou službu svedou udělat těm, které neznám. A dělat radost je moc fajn.
"To je nádherný. Já si udělam jen tak pro sebe pár ilustrací." řekl táta u kafe, když dočetl pár kapitol. Zdeněk Světlík (1932) je vlídnej chlap s velkým srdcem a kdo jinej by mohl ilustrovat to, co je srdcem napsaný. A před pár minutami mi přišlo tohle...
"Jak se příběhy vršily do stránek a poetický nálady nebraly konce, měl jsem pocit, že nemohu chytit dech a začínám bloudit na bílých pláních severu a Polárku k orientaci nutně potřebuju. Ale pak přišel čas porozumění a teď vím, že už mi medvědí nemotoři a jejich lidští přátelé chybí. Díky – Jiří – za nové kamarády. Táta."
Já děkuju táto. Mam Tě rád.
Knížka je mimořádná i tím, že Jakopříběhy vyzdobil ilustracemi můj táta, výtvarník Zdeněk Světlík, který ve svých 84 letech stále umí. Je to citlivka a já věděl, že jedině on nejlépe dokáže vnímat esenci, kterou Jakopříběhy nesou. Jsem mu moc vděčný... za vše.
FACEBOOK: Nick Isbjorn - Vločka - jakopříběhy severu
