ROZHOVOR: Architekt Martin Stark - Človíček 2 má dát klientům klid, bezpečí a pocit domova

Nový denní stacionář Človíček 2, jehož stavba začala na začátku října v plzeňských Skvrňanech, nevznikal jako běžná veřejná budova. Nabídne zázemí celkem 36 klientům – lidem s těžkým kombinovaným postižením a poruchami autistického spektra. Tomu se musela přizpůsobit dispozice, práce se světlem, barevnost i způsob, jakým se budou lidé v budově orientovat.

Moderní zařízení vzniká mezi ulicemi Vojanova a Františka Kovaříka. Propojí sociální péči se speciálním vzděláváním a podle současného harmonogramu má být dokončeno v září 2028. Samotná výstavba byla slavnostně zahájena 1. října 2026.

Jedním z autorů návrhu je Ing. arch. Martin Stark Ph.D. , který na projektu spolupracoval s architektem Josefem Smolou. V rozhovoru pro REGIONPLZEN.CZ popsal nejen samotnou architekturu Človíčku 2, ale také dlouhou cestu od prvního zadání až k projektu, který se po letech příprav začal měnit ve skutečnou stavbu.

Pamatujete si na okamžik, kdy jste se s myšlenkou stacionáře Človíček 2 poprvé setkal? Co vás na tomto zadání osobně zaujalo?

Zadání podle Martina Starka vznikalo už kolem let 2018 až 2019. Přesto si první dojem z projektu pamatuje dodnes. Nešlo totiž jen o další budovu, ale o zařízení určené velmi specifické skupině lidí.

„Okamžitě mě zaujalo to téma, protože řešit budovu, která má sloužit takhle specifické skupině klientů s pohybovým postižením a poruchami autistického spektra, je poměrně velká výzva.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. , spoluautor projektu Človíček 2

Právě společenský význam podobné stavby pro něj byl jednou z nejsilnějších motivací.

„To, co mě a asi i jiné architekty těší na podobných projektech, je, že skutečně slouží společnosti a mohou velmi pomoct konkrétní skupině lidí. To je to, co nás od začátku velmi lákalo a v čem jsme vnímali ten smysl.“

Ing. arch. Martin StarkPh.D. 

Setkal jste se během přípravy návrhu přímo s klienty stávajícího stacionáře, jejich rodiči nebo pracovníky Diakonie? Změnilo některé konkrétní setkání váš pohled na připravovanou budovu?

Martin Stark ve své odpovědi zdůrazňuje především kontakt s reálným provozem stacionářů a pracovníky Diakonie. Architekti si podle něj potřebovali nejprve podrobně osvojit potřeby lidí, pro které budovu navrhovali.

Navštívili proto jiná zařízení provozovaná Diakonií a mluvili se zaměstnanci, kteří s klienty pracují každý den.

„Byli jsme se podívat na jiné stacionáře. Setkali jsme se přímo s tím provozem, mluvili jsme s konkrétními zaměstnanci, kteří tam pracují s klienty, a nasávali jsme podstatné informace o tom, jak má takový prostor fungovat.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Návrh navíc nevznikl jednorázově. Architekti připravovali různé varianty a průběžně je konzultovali se zástupci Diakonie a jejími pracovníky. Právě jejich praktické zkušenosti vedly k několika změnám.

Dobře je to vidět na řešení centrálního atria. V původním návrhu mělo být otevřené přes všechna podlaží a vytvářet jeden propojený prostor. Zkušenosti pracovníků ale upozornily na možné problémy s hlukem.

„V původním návrhu bylo vnitřní atrium přes všechna podlaží propojené. Na základě zkušeností zaměstnanců jsme dospěli k tomu, že to nebude úplně nejvhodnější a že je bude potřeba oddělit kvůli potenciálnímu hluku.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Výsledkem je řešení, ve kterém může mít každé podlaží a jednotlivé části zařízení vlastní režim a potřebnou míru klidu.

Co bylo při navrhování budovy pro děti a dospělé s těžkým postižením nebo autismem nejobtížnější?

Podle spoluautora projektu bylo zásadní uvědomit si, že někteří budoucí uživatelé mohou své okolí vnímat jinak než většinová populace. Architektura proto nemá člověka zahltit podněty, ale naopak mu pomáhat cítit se bezpečně.

„Je dobré si uvědomit, že oni vnímají svět trošku jinak než my a tomu je potřeba se přizpůsobit. To, co mají při příchodu nebo pobytu cítit, je klid a pocit bezpečí. Nemají tam být přehnané vjemy, které by mohly vyvolávat nechtěné reakce.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Tomu se přizpůsobovala práce se světlem, barevností i samotnou dispozicí.

Budova je navržena tak, aby byla co nejjednodušší a nejpřehlednější. Kolem centrálního atria jsou rozmístěny vstupy do jednotlivých místností, učeben, rehabilitačních a terapeutických prostor.

Orientaci má pomáhat také barevné rozlišení některých vstupů. Stark v rozhovoru uvádí například světle modré označení toalet nebo oranžovou barvu u prostor pro pohybové aktivity.

„Barevná kombinace, pokud je dělaná v utlumených barvách, působí živě, ale neagresivně. A to je pro pobyt klientů důležité.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Světlo nesmí klienty přetěžovat

Samostatnou výzvou bylo podle Starka denní osvětlení. Projekt musí na jedné straně splňovat běžné požadavky a předpisy, na straně druhé ale počítat s lidmi, kteří mohou být na intenzivní světlo výrazně citlivější.

„Máte klienty, kteří jsou citlivější na světlo, a je potřeba řešit prostor tak, aby umožňoval pružně reagovat na odlišné individuální potřeby jednotlivých klientů.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

V budově proto mají být dobře prosvětlené části vhodné například pro výuku nebo práci s barvami, ale současně také místa, kde lze vytvořit větší přítmí.

původní návrh otevřeného atria před změnami

Kdybyste nás mohl budoucím stacionářem provést už dnes, na které místo byste nás zavedl jako první a proč?

Martin Stark by návštěvníka zavedl především k místu, které se v rozhovoru vrací opakovaně – k centrálnímu atriu.

„Těmto prostorům jsme věnovali velkou péči. Ten iterační proces tam byl složitější než u jiných částí a věřím, že pro provoz jsou i nejklíčovější. Především pro pohodu klientů. Já osobně mám velký vztah k tomu atriu, protože jsme mu věnovali velké množství času. Je to takový středobod celého provozu.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D.

Zahrada nemá být jen okolím budovy

Důležitou součástí návrhu je také zahrada, kterou podle Starka připravovaly specialistky na sadové úpravy. I ona má reagovat na rozdílné potřeby lidí, kteří budou stacionář využívat.

Vzniknout mají otevřenější části pro společné aktivity, ale také krytější a klidnější místa. Návrh počítá s pracovními stoly s květináči, kde mohou klienti společně se sociálními pracovníky či asistenty pěstovat rostliny.

Součástí zahrady má být rovněž senzorický chodníček vytvořený z různých materiálů.

„Mohou tam vnímat různé struktury a objekty. Je to místo, které jim může velmi příjemně sloužit a vyvolávat v nich pocit, řekněme, až domova.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

zahrada

Človíček 2 má na jednom místě spojit sociální péči se školním vzděláváním. V čem je toto propojení výjimečné a jak ovlivnilo dispozici budovy?

Samotné spojení vzdělávání a stacionáře podle Martina Starka není zcela novým principem. Podstatné ale je, pro jakou skupinu lidí je zařízení určeno a jak rozdílné potřeby musí v jednom objektu zvládnout.

Část klientů zde bude trávit den například v době, kdy jsou jejich rodiče v práci, a následně se budou vracet domů. U mladších klientů má zařízení zároveň zajišťovat také vzdělávání odpovídající jejich potřebám.

Právě zde narazili architekti i na limity českých předpisů.

„Naše legislativa, co se týká školských zařízení, úplně nezná tento specifický druh stavby. Museli jsme tedy plnit v podstatě požadavky na klasickou učebnu, přestože potřeby těch klientů jsou trochu jiné.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Úkolem projektantů proto bylo najít rovnováhu mezi zákonnými požadavky a tím, co budou lidé v budově skutečně potřebovat.

Vedle učeben pro mladší klienty musí objekt fungovat také pro starší uživatele stacionáře a nabídnout terapeutické a další provozy.

„Ten provoz musí umět velmi plynule a přehledně kombinovat jak část učeben, tak část terapeutických a jiných provozů.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Atrium pomáhá s orientací i denním světlem

Řešením se znovu stalo centrální atrium. Není pouze orientačním bodem budovy, ale má také významnou roli při jejím přirozeném osvětlení.

Projekt využívá princip, který Stark označuje jako bazilikální osvětlení. Atrium je převýšené a světlo do něj přichází bočními světlíky. Přes částečně prosklené části se může dostávat také do nižších podlaží.

„Učebny tak prosvětlujeme ze dvou stran – zevnitř od atria i zvenku denním světlem. Tím získáme lepší světelné podmínky, než bychom jinak dosáhli.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Právě atrium podle něj umožnilo propojit vzdělávání, asistenci a sociální službu v jednoduchém a přehledném dispozičním systému.

Dlouhodobě se věnujete udržitelné architektuře. Proč pro vás bylo důležité, aby právě Človíček 2 vznikl v pasivním standardu a byl v celoroční energetické bilanci soběstačný?

Udržitelné architektuře se Martin Stark věnuje podle svých slov už od studijních let. Za základní princip nepovažuje především množství technologií, ale co nejnižší potřebu energie samotné budovy.

V rozhovoru připomíná, že konkrétní čísla se postupně mění, přesto se podle něj výstavba a provoz budov významně podílejí na spotřebě energie i emisích.

„Teď mě neberte doslova za to číslo, protože se pořád mění, ale zhruba 40 procent spotřebované energie a asi třetina všech emisí vzniká právě výstavbou a provozem budov.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Z toho podle něj vyplývá jednoduchá priorita – nejprve spotřebu co nejvíce snížit.

„Základním krokem je vytvořit takové budovy, které budou ke svému provozu potřebovat energie co nejméně. Nejlevnější a nejšetrnější energie je ta, kterou ta budova vůbec nemusí spotřebovat.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Vedle nízké provozní spotřeby se architekti podle jeho slov snaží tam, kde je to možné, používat také materiály s nižšími vázanými emisemi a omezovat spotřebu neobnovitelných zdrojů.

A teprve ve chvíli, kdy je samotná potřeba energie malá, získávají větší význam obnovitelné zdroje.

„Najednou i technologie typu tepelné čerpadlo a fotovoltaika dávají větší smysl, protože energii, kterou vyrobí, dokážeme v budově mnohem lépe uplatnit.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Jak se do skutečného provozu zařízení promítnou fotovoltaika a hospodaření s dešťovou vodou?

V této části rozhovoru se Martin Stark podrobněji věnoval především fotovoltaice a hospodaření s dešťovou vodou. Udržitelnost přitom nemá stát pouze na technologiích ukrytých v zázemí budovy. Některé prvky se přímo propisují do její architektury.

Fotovoltaika podle něj není navržena jako dodatečný technický prvek postavený na střeše. Je přímo začleněna do vzhledu objektu.

„Máme tam navržený systém fotovoltaiky, který není jenom tak, že bychom ji umístili někam na střechu na nožičkách. Je přímo výtvarně integrována do návrhu.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Panely mají tvořit část fasády a využita má být také motýlková střecha nad atriem. Vyrobená energie může podle Starka pokrývat část spotřeby objektu, například ohřev vody nebo některé další provozní potřeby.

V ranější fázi projektu se počítalo také s možností sdílet přebytky elektřiny se sousedním domovem.

„V první fázi tam byla i myšlenka udělat net metering a propojit toto zařízení s vedlejším domovem, který by si mohl přebírat energii, kterou nedokáže spotřebovat samotný stacionář.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

V době přípravy projektu tomu podle něj bránila především tehdejší legislativa. Česká pravidla pro sdílení elektřiny se mezitím změnila a objekt je podle Starka do určité míry připraven také na případné budoucí využití přebytků energie.

Dešťová voda má zůstat na místě

S hospodařením s dešťovou vodou projekt pracoval od počátku. Pozornost se netýká pouze samotné budovy, ale také parkovacích ploch a okolní zeleně.

„Parkovací plocha je navržena tak, aby dokázala vodu zadržovat v místě.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Architekti se inspirovali také řešeními, která Stark zná z Rakouska. Voda z parkovacích stání nemá automaticky mizet v kanalizaci, ale přes přerušené obrubníky směřovat do okolní zeleně.

„Dešťovou vodu zachytáváme a používáme na závlahu nebo údržbu zahrady.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Podle Starka se během přípravy projektu řešilo také využití dešťové vody ke splachování toalet. V rozhovoru popsal, že se tato část návrhu v průběhu příprav měnila a projektanti ji znovu posuzovali s ohledem na provozní náročnost a specifické potřeby klientů.

Příprava podobného projektu trvá řadu let. Zažil jste během ní chvíli, kdy jste pochyboval, zda se stavbu podaří uskutečnit?

U podobných projektů podle Martina Starka určitá nejistota existuje téměř vždy. Zvlášť pokud jde o veřejnou budovu financovanou z veřejných prostředků a její příprava přesahuje jedno volební období.

„Jakmile se jedná o veřejnou budovu, která je financována z veřejných peněz a je nějakým způsobem navázána na politickou reprezentaci, respektive volební období, tak tam ta hra na jistotu vždycky je.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Rozhovor vznikal ještě před samotným zahájením stavby. Projekt už tehdy podle Starka dospěl do fáze, kdy byla realizace bezprostředně před nimi.

„V tuto chvíli je připraven, stavba může začít a brzy začne. Nejvíc se samozřejmě těšíme na okamžik, až bude kolaudace a až tam klienti budou moct poprvé vstoupit.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Od té doby se projekt posunul o zásadní krok dál. Město Plzeň zahájilo výstavbu Človíčku 2 ve čtvrtek 1. října 2026. Pokud půjde vše podle současného harmonogramu, hotovo má být v září 2028.

Právě okamžik, kdy do nové budovy poprvé vstoupí její klienti, má být po letech projektování chvílí, kdy se ukáže skutečný smysl celé práce.

Museli jste během přípravy ustoupit z některých původních představ?

Dlouhá doba mezi prvním návrhem a samotnou realizací se podle Starka nevyhnutelně promítá také do projektu. Mění se technologie, zkušenosti pracovníků i samotný způsob péče.

„Ústupky se musí dělat vždy. Ten proces je dlouhý, mění se názory, mění se i vývoj. Když něco projektujete a do realizace to jde za pět nebo deset let, některé věci už mohou být reálně zastaralé.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Změny se netýkaly pouze technického vybavení. Vyvíjely se také zkušenosti Diakonie s potřebami klientů.

„Zaměstnanci Diakonie nám popisovali, že to, co původně zadávali nebo k čemu jsme dospěli jako k dobrému řešení, se postupně ukázalo jako méně vhodné. Jejich požadavky se mezitím také vyvinuly.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Proto během přípravy docházelo k dispozičním úpravám i změnám technologií. Jedním z témat bylo právě využívání dešťové vody ke splachování. Podle Starka projektanti řešení během přípravy přehodnocovali s budoucím provozovatelem a investorem také z pohledu provozní náročnosti a potřeb klientů.

„Ano, ústupkům docházelo. V některých případech určitě ale k lepšímu.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D. 

Kdybyste měl Človíček 2 představit rodičům budoucích klientů jedinou větou, co byste jim řekl?

Po dlouhém rozhovoru o dispozici, světle, energetice, legislativě i technologiích přišla nakonec nejkratší otázka. A zároveň jedna z nejtěžších.

Martin Stark chvíli hledal formulaci, která by několik let práce dokázala shrnout do jediné věty.

„Dělali jsme, co jsme mohli. A ať vám dobře slouží.“

Ing. arch. Martin Stark Ph.D., spoluautor projektu Človíček 2

Právě tato věta možná vystihuje projekt nejpřesněji. Človíček 2 nemá být stavbou, která na sebe upozorňuje sama pro sebe. Jeho smyslem má být vytvořit přehledné, bezpečné, klidné a důstojné prostředí, které se dokáže přizpůsobit lidem s velmi rozdílnými potřebami a bude jim skutečně sloužit v každodenním životě.

Celý rozhor si můžete poslechntou zde