Jejím cílem je vyzdvihnout zásluhy o záchranu kulturních památek, významné objevy a nálezy, příklady kvalitních oprav či restaurování a úspěšné prezentace kulturního dědictví.
Plzeňské územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu nominuje v roce 2016 významnou barokní památku - Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty na Masarykově náměstí ve Stříbře. Dílo vzniklo během období od roku 1715 do roku 1740; k vysvěcení došlo v roce 1762. Původní bohatá sochařská výzdoba sloupu je s největší pravděpodobností dílem plzeňských barokních sochařů Kristiána a Lazara Widemannových (či Widmannových).
Restaurování sloupu trvalo několik let a skončilo roku 2015. Město Stříbro jako investor zajistilo na obnovu památky peníze ve vlastním rozpočtu. Další prostředky se městu podařilo získat z jiných zdrojů. Roku 2012 bylo zahájeno restaurování architektonických prvků sloupu, které prováděl restaurátor Karel Granát. Současně a v následujících letech na obnově sochařské výzdoby pracoval známý plzeňský restaurátor Jaroslav Šindelář. Na jaře roku 2013 byly všechny architektonické prvky opraveny, sestaveny a osazeny zpět. Restaurované sochy se na své místo vracely mezi lety 2013 a 2014. V roce 2015 byla na sloup osazena kopie sochy sv. Rozálie, jejíž originál byl deponován v městském muzeu ve Stříbře. Tím došlo k úspěšnému završení obnovy ztv. "mariánského sloupu" i všech jeho částí. Výsledek lze jednoznačně označit za zdařilé a komplexní restaurátorské dílo, provedené s důrazem na zachování všech rozpoznaných památkových hodnot. Provedená obnova pomohla zachovat jednu z dominant památkové zóny Stříbro a významnou památku svého druhu v Plzeňském kraji.
Podrobnosti k výzdobě sloupu:
Mezi sochami nalézáme jak české zemské patrony, tak další svaté ochránce (sv. Florián, sv. Roch či sv. Šebestián). Přítomnost statuí (soch) sv. Antonína Paduánského a sv. Františka z Pauly zřejmě souvisí s minoritským klášterem ve Stříbře (dnes muzeum) a paulánským v Tachově-Světcích. Mezi světicemi v horní etáži vidíme sv. Barboru, dále sv. Rozálii, sv. Máří Magdalénu a sv. Terezii z Ávily. Sloup byl za dobu své existence několikrát opravován, především v průběhu 19. století. V roce 1894 sochařskou výzdobu obnovil, výrazně doplnil a částečně nahradil chebský sochař Karel Wilfert st. Stav památky před zahájením posledního restaurátorského zásahu byl havarijní; kromě razantních poškození sochařské výzdoby byla ve špatném stavu i jeho statika.
foto: mustribro
