V Plzni se narodila dvě mláďata velblouda

Dvě mláďata velblouda dvouhrbého, zvířete z plzeňského městského znaku, se v dubnu narodila ve zdejší zoo. Samička a sameček jsou prvními potomky čtyřletého samce Mulisáka, který před lety vystřídal původního zasloužilého otce Haštala. Matkami jsou zkušené chovné samice, dvanáctileté Gappa a Goldie. Kromě těchto zvířat žije v Plzni ještě devítiletá Josefína, která byla prvním mládětem velbloudů odchovaných v novodobé historii zoo, řekl mluvčí zahrady Martin Vobruba.
Mulisák se stal otcem v Plzni poprvé a podle chovatelů prý překvapil pěknými, zdravými, silnými a životaschopnými mláďaty. Sameček i samička se nedlouho po narození postavili na vlastní nohy a začali pít mléko. V zoo zůstanou v péči svých matek i ošetřovatelů asi půl roku, pak se přestěhují do jiných chovů.
"Plzeňská zoo ani vlastně velbloudy nemůže nemít, když je to zvíře, které se spolu se psem a dalšími motivy vyskytuje na městském znaku," tvrdí Vobruba. Zahrada chovala velbloudy už v 50. letech 20. století, krátce zde žili i jednohrbí afričtí dromedáři. Chov dvouhrbých velbloudy se v zoo obnovil v roce 1994, o tři roky později se narodilo první mládě Josefína. Poslední mláďata jsou v pořadí už devátým a desátým potomkem velbloudích samic od roku 1997.
Zlatý velbloud v zeleném poli je vedle chrtice druhým zvířetem v plzeňském městském znaku. Podle heraldiků se velbloud dostal do erbu krátce po roce 1433. Římský císař Zikmund Lucemburský dal zvíře městu do znaku jako připomínku jejich činů při neúspěšném obležení města husity, píše na internetových stránkách města. Původně byl velbloud v modrém poli. Do erbu se podle některých pramenů dostal jako připomínka skutečné události - katolickým měšťanům se prý povedl z města obklíčeného husity úspěšný výpad, při němž získali mnoho kořisti včetně velblouda. Zvíře údajně husitům věnoval turecký sultán.
Velbloud je znám především díky své schopnosti putovat několik dnů bez pití a ztratit až čtvrtinu hmotnosti, aniž by mu to vadilo. Když najde vodu, dokáže vypít během čtvrt hodiny až 130 litrů, popsal mluvčí. Voda se rychle vrací do dehydrovaných tkání, zvíře ji ale nenosí ani v hrbu, ani v žaludku. Tuk uložený v hrbech slouží jako energetická chemická laboratoř. Při odbourávání tuku se uvolňuje vodík, který pak sloučením s kyslíkem tvoří vodu pro krevní oběh, vysvětlil Vobruba.