Věděli jste, že u Manětína roste strom, který nenajdete nikde jinde na světě?

Jediná hora, několik suťových svahů a zhruba 150 jedinců. Právě tam má svůj domov jeřáb manětínský, botanická rarita, za kterou se letos vydala exkurze do přírodní rezervace Chlum u Manětína.

Tropické teploty, stoupání před sebou a v hlavě jediný cíl: potkat jeřáb, který si na mapě světa vystačí s jedinou tečkou. Botanická exkurze na Chlumskou horu letos přilákala 21 nadšenců. Podle pořadatelů se nikdo nenechal odradit ani horkem blížícím se třiceti stupňům.

Chlumská hora - výšlap, který stál za to

Trasa z Manětína dala tělu zabrat, ale z okrajů hory se otevřely výhledy, které vynahradily i pocit, že se člověk chvíli cítí jako čajový sáček v horké vodě.

Výpravu vedla botanička Mgr. Ivona Matějková ze Západočeského muzea v Plzni. Do terénu vyrazil také Lupínek, předseda ČSOP Alter Meles, který účastníkům připomněl historii místa a popsal péči o chráněné území.

Hlavní hvězda - jeřáb manětínský

Největším magnetem byl jeřáb manětínský (Sorbus rhodanthera). Jde o kriticky ohrožený stenoendemit, tedy druh vázaný na mimořádně malé území. Roste výhradně na Chlumské hoře u Manětína a celá jeho známá populace čítá zhruba 150 jedinců.

Jinými slovy: kdo chce tento druh vidět v přírodě, nemůže jet nikam jinam. Žádné druhé údolí, žádný jiný kopec, žádná vzdálená země. Na světovou raritu stačí jedna jediná hora a trochu trpělivosti.

Účastníci se dozvěděli i to, jak tento druh vznikl. Podle pořadatelů jde o přirozeného křížence jeřábu břeku a některého z muků, pravděpodobně jeřábu dunajského. Izolované podmínky suťových svahů Chlumské hory pomohly kříženci usadit se a udržet se díky apomiktickému rozmnožování, tedy tvorbě semen bez opylení. Pro vědu ho v roce 1996 popsal český botanik Miloslav Kovanda.

Růžové prašníky jako podpis vzácného stromu

Výprava měla štěstí. Jeřáb manětínský byl v plném květu a účastníci si zblízka prohlédli jeho typický znak – nápadné růžové prašníky. Právě ony daly druhu jméno rhodanthera, tedy růžovoprašný.

Když někdo po cestě pochyboval, proč se v takovém vedru šplhat do kopce, růžové detaily uprostřed bílých květů prý dokázaly odpovědět rychle. Podobné setkání se totiž neodehrává každý den. A už vůbec ne s druhem, jehož přirozený výskyt se vejde na jedinou horu.

Pozornost přitáhly i listy. Kombinují dědictví obou rodičovských druhů: po jeřábu břeku mají hluboce vykrajované a ostře zašpičatělé laloky, po jeřábu dunajském zase spodní stranu hustě žlutošedě plstnatou.

Na trase potěšila i prvosenka a lilie

Jeřáb manětínský byl hlavní hvězdou výpravy, ale ne jediným zajímavým nálezem. Účastníci si všimli také prvosenky jarní (Primula veris). Díky vyšší nadmořské výšce ji zastihli ještě v květu.

Radost udělala i lilie zlatohlavá (Lilium martagon), typická ozdoba místních listnatých lesů. Při exkurzi ještě nekvetla, poznat se ale dala podle velkých listů v přeslenech.

Kolik druhů se vešlo do jednoho horkého dne?

Skupina v lokalitě zmapovala zhruba 60 druhů rostlin. Podrobněji se účastníci seznámili nejméně se 30 druhy. Všechno stihnout nešlo, proto se výklad soustředil hlavně na to nejzajímavější.

Pořadatelé na závěr poděkovali všem, kteří se do Chlumu vydali, a ocenili, že i v „botanickém tropu“ udrželi dobrou náladu a chuť dívat se kolem sebe. Přesně tímto se podobné výpravy poznají: člověk se sice zapotí, ale domů si odnáší víc než jen unavené nohy.