Nebílovy přivítají špičkové interprety - sopranistku Irenu Troupovou a cembalistu Víta Aschenbrennera.
Koncert se koná od 19:00, ale už v 17:00 začne v zámecké TUWORA GALLERY vernisáž výstavy nazvané Socha a obraz v roce 22, jejímiž protagonistkami jsou Miroslava Nová a Kamila Hoja.
Koncert i výstava jsou součástí celosezónního zámeckého kulturního projektu Maison de Plaisance, který finančně podpořil Plzeňský kraj.
Rezervaci vstupenek (180,- Kč) na koncert lze provést on-line přes webové stránky zámku, jinak tradičně před koncertem na pokladně zámku.
Irena Troupová
je přední česká sopranistka Irena Troupová si vydobyla mezinárodní renomé nejprve na poli historicky poučené interpretace staré hudby, jíž se začala intenzivně věnovat již během studia hudební vědy na Karlově univerzitě. Zpěv studovala u Terezie Blumové v Praze, později u M. Corelli v Berlíně. Ze spolupráce se souborem Musica Antiqua Praha pod vedením Pavla Klikara vzešel velký počet nahrávek a mimořádně úspěšné koncerty doma i v zahraničí. V té době se zrodil i zájem o hudbu soudobou, spolupracovala např. s Petrem Ebenem, Svatoplukem Havelkou a dalšími. Po studiích působila především v Německu a brzy se stala vyhledávanou sólistkou i v dalších zemích (Anglie, Itálie, Dánsko, Švédsko, Francie, Švýcarsko, Polsko). Koncertovala s celou řadou souborů (mj. Orpheon Consort, Johann-Rosenmüller-Ensemble, Schütz-Akademie, Capella Sagittariana, Dresdener Barockorchester, Lautten-Compagney, Kijivskaja Kamerata) a dirigentů (např. Howard Arman, Joshua Rifkin, Frieder Bernius, Thomas Hengelbrock, Florian Heyerick, Vojtěch Spurný). Z této spolupráce vznikla celá řada hudebních nahrávek. Pravidelně vystupovala v koncertních řadách Státní opery v Berlíně a Berlínského symfonického orchestru. Mezi nejzajímavější operní produkce, na kterých se v době svého německého působení podílela, patří Monteverdiho Orfeo pod vedením Joshui Rifkina v Basileji, Freiburgu a Mulhouse (postavy Musica a Proserpina), dále novodobá premiéra opery Arminius H. I. F. Bibera v Salzburgu (následně vydané na CD), ale i Le malade imaginaire M.-A. Charpentiera a J.-B. Lullyho v Berlíně. V poslední době se výrazněji věnuje hudbě 20. a 21. století; pro Arco Diva nahrála operu Bohuslava Martinů Le jour de bonté (Den dobročinnosti). Uvedla díla Marka Kopelenta (Singspiel Musica, kantátu Agnus Dei na Pražském jaru 2012) – s Pražskou komorní filharmonií pod vedením Jakuba Hrůši se podílela na premiéře jeho skladby Pozdní sběr. Věnuje se též odkazu meziválečných autorů – V. Ullmann, E. Schulhoff, N. von Hannenheim, Ph. Herschkowitsch, s jejichž skladbami vystoupila na mezinárodních pódiích a z nichž některé nahrála pro Český rozhlas a Deutschlandfunk. Irena Troupová je též vyhledávanou lektorkou staré hudby, vyučuje na JAMU a Masarykově univerzitě v Brně, na kurzech v Čechách i zahraničí.
Vít Aschenbrenner
je absolvent FF UK (historie-germanistika-hudební věda) a Akademie staré hudby na Filozofické fakultě MU v Brně. Od roku 2003 působí na katedře hudební kultury Pedagogické fakulty ZČU v Plzni jako odborný asistent v oboru hudební dějiny a hudební regionalistika. V poslední době se zaměřuje na výzkum hudebního provozu plzeňského františkánského konventu, mariánského kůru v Přešticích a dalších regionálních hudebních center. Výsledky své badatelské činnosti prezentuje také formou obnovených premiér znovuobjevených kompozic. Své regionální hudební výzkumy uplatňuje také jako interpret. Od roku 1995 působí jako varhaník u sv. Ignáce v Klatovech. Poučenou interpretaci hry na varhany a cembalo studoval u R. Huga (2009–2010), H. Frankeho (2011), M. Knoblochové (2012-2016) a B.M. Willi (2016). Od roku 1996 vede komorní sbor Kolegium pro duchovní hudbu, jenž se zaměřuje právě na provádění skladeb z regionálních archivů. V této oblasti spolupracuje také s komorním orchestrem Katedry hudební kultury FPE ZČU v Plzni Consortium musicum, jehož je od roku 2004 uměleckým vedoucím. Kolegium pro duchovní hudbu je od samého počátku (2007) hlavním realizátorem hudebního programu projektu Barokní jezuitské Klatovy, jehož je Aschenbrenner také hudebním dramaturgem. Vít Aschenbrenner je činný také v oblasti organizace hudebního života. Od roku 2007 je organizátorem a dramaturgem Evropského festivalu duchovní hudby „Šumava-Bayerischer Wald“, působí také jako předseda západočeské oblasti Unie českých pěveckých sborů. Od roku 2013 spolupracuje s Evropským hlavním městem kultury Plzeň 2015 (linie Baroko). Ve spolupráci s bavorskými partnery spoluorganizoval českou část mezinárodního hudebního festivalu EUROPAMUSICALE-Musica Sacra.
Miroslava Nová
Členka UVU, Medailérské umělecké asociace Čech a Moravy a členka plzeňské tvůrčí skupiny P 89 a nositelka ceny - Evropská medaile Franze Kafky
· Absolventka Pedagogické fakulty v Plzni působila dlouhá léta pedagogicky na plzeňských LŠU, později ZUŠ. Zprvu se věnovala figurální plastice a medailérství v kontextu tradičních žánrů (portrét, figura), od roku 1968 začala pracovat s kamenem, zpočátku s pískovci, později volila nejčastěji české mramory. Charakteristický pro její práci s kamenem je nefigurativní projev, založený na intuitivním hledání a formulování elementárních organických forem v přirozené skladebnosti rostlého kamene
· Významná pro ni byla opakovaná účast na mezinárodních sympoziích v Uherském Hradišti (lité medaile a drobné plastiky) a ve Vejprtech (pískovec). Četné realizace ve veřejném prostoru. Kámen opracovává klasickými sochařskými nástroji, vědomě pracuje s výrazovou funkcí různých typů povrchového utváření v zdlouhavém, fyzicky náročném procesu. Vytváří sestavy a kompozice z několika abstrahovaných organických kamenných forem. Záměrně kombinuje kamenné objekty s dřevěnými kmeny, případně z těchto objektů sui genesis vytváří soubory koncipované jako instalace.
Kamila Hoja-Še
· Členka UVU, absolventka Pedagogické fakulty v Plzni. Působí ve vzdělávání v ZUŠ od roku 1999, je vedoucí ZUŠ Zámeček pod SUPŠ Zámeček od roku 2019 dosud
· Její výstavní souputnice Miroslava Nová o ní říká: „Velké téma pro autorku je práce s jemným papírem. Pro její tvorbu je charakteristické soustředěné hledání a pozvolné nalézání nového uměleckého vyjadřování. A to je na naší výtvarné scéně jedinečné. Papír tu chápeme jako samostatnou hmotu, která je nositelem výtvarného vyjadřování. Tajemství kresby se skrývá ve vrstvách průhledného papíru, tím zapojuje další z našich smyslů - hmat. Je to doklad projevené úcty k tomuto materiálu.“
