BOTANIK SVĚTOVÉHO JMÉNA MÁ V RODNÝCH ŘESANICÍCH PAMÁTNÍK. VÁCLAV BOJER BYL DOMA DLOUHO ZAPOMENUTÝ

Řesanice (Plzeňsko) – Malá obec na jihu Plzeňska znovu připomněla příběh muže, jehož jméno znají na ostrovech v Indickém oceánu lépe než doma. Kasejovice nechaly v Řesanicích odhalit kamenný památník botanikovi, přírodovědci a cestovateli Václavu Bojerovi. Rodák z malé vsi se v 19. století výrazně zapsal do poznávání přírody Mauricia, Madagaskaru i dalších míst v oblasti východní Afriky.

Památník stojí před místem, kde se Bojer narodil 23. září 1795. Šlo o ovčáckou chalupu u bývalého ovčína, která se ale nedochovala. Místní se rozhodli pro skromné a symbolické řešení: kámen z regionu, konkrétně z pozůstatků bývalé obecní tvrze, doplněný deskou se základními údaji o životě a práci botanika.

Botanik světového jména, kterého doma téměř neznali

Na Mauriciu a Madagaskaru po Bojerovi zůstala výrazná stopa. Nebyl jen sběratelem rostlin, ale také přírodovědcem, který se zajímal o širší svět tropické přírody. V odborných pramenech bývá uváděn jako botanik, přírodovědec, cestovatel, sběratel i botanický ilustrátor.

Jeho nejznámějším dílem je kniha Hortus Mauritianus z roku 1837. Šlo o soupis exotických i domácích rostlin rostoucích na Mauriciu, uspořádaný podle tehdejšího přírodovědného systému. Právě tato práce patří k důležitým mezníkům poznávání mauricijské flóry.

Bojer působil také v prostředí slavné botanické zahrady v Pamplemousses, dnešní Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanic Garden. V pramenech se uvádí, že v letech 1848 až 1849 zastával funkci jejího ředitele. Na Mauriciu byl spojen i s tamní vědeckou komunitou a v roce 1829 patřil ke spoluzakladatelům Royal Society of Arts and Sciences.

Z Řesanic přes Vídeň až k Indickému oceánu

Bojerův život přitom začal velmi skromně. Po otcově smrti se rodina podle místních zjištění přestěhovala z Řesanic do Černic u Chanovic. K zahradnickému řemeslu se dostal přes Liblín na Rokycansku a později odešel do Vídně, kde pracoval v prostředí císařského muzea.

Právě Vídeň mu otevřela cestu k velkým přírodovědným výpravám. V roce 1821 dorazil na Mauricius a brzy poté se dostal i na Madagaskar. Podílel se na sběru přírodnin, mapování rostlin a poznávání místní krajiny. V dalších letech se pohyboval také na africkém pobřeží, v oblasti Komor a na dalších ostrovech Indického oceánu.

Do Čech se už natrvalo nevrátil. Většinu života prožil na Mauriciu, kde zemřel v Port Louis. Datum úmrtí se v pramenech mírně liší, pamětní deska v Řesanicích uvádí 4. června 1856.

Jeho jméno nesou rostliny i živočichové

Bojerovo jméno dodnes přežívá v odborných názvech řady druhů. V botanice se objevují přípony bojeri nebo bojerii, které připomínají jeho sběratelskou a badatelskou práci. Uváděn je například rod Bojeria, ale také rostliny jako Uapaca bojeri, Streptocarpus bojeri nebo Epilobium bojeri.

Mezi živočichy se s jeho jménem spojuje například Bojerův scink, malá mauricijská ještěrka uváděná jako Gongylomorphus bojerii. V odborných seznamech se objevuje také pták Ploceus bojeri, známý anglicky jako golden palm weaver.

Image title

Jednou z nejznámějších rostlin spojovaných s Bojerem je delonix královská, často nazývaná také flamboyant nebo ohnivý strom. Druh Delonix regia pochází z Madagaskaru a v botanickém názvosloví se u něj objevuje autorství Bojer ex Hook.. Dnes je pro své nápadné oranžovočervené květy rozšířen v tropech po celém světě.

„Znovuobjevení“ přišlo nedávno

Oživení zájmu o Bojera na Plzeňsku podle organizátorů iniciovalo několik lidí, kteří se k tématu dostali nezávisle na sobě. Výraznou roli sehrálo Sdružení přátel plzeňské zoo IRIS, kolem něhož se postupně sešly informace o Bojerově životě i kontakty na osoby, které dohledaly další detaily v archivech.

Právě tento návrat do místní paměti je na celém příběhu nejvýraznější. Zatímco v přírodovědných textech na Mauriciu nebo v zahraničních databázích Bojerovo jméno přežilo, v rodném kraji zůstával dlouho téměř neznámý. Památník v Řesanicích tak není jen připomínkou jedné osobnosti, ale i snahou vrátit regionu příběh, který z něj dávno zmizel.

Pro Řesanice i region silný příběh

Kasejovice vidí památník jako připomínku toho, že i z malé vesnice může vyrůst osobnost světového významu. V Řesanicích, které spadají pod Kasejovice, se Bojerovo jméno dlouho téměř neobjevovalo. Místní to chtěli změnit a ukázat, že region nemá jen „velké“ příběhy měst, ale i ty, které začínají na návsi a končí na druhém konci světa.

Zájem o Bojera může podle místních otevřít další témata: jak vypadaly Řesanice na přelomu 18. a 19. století, odkud vedly cesty mladých lidí z venkova k vědě a velkým výpravám nebo proč se některé osobnosti z místní paměti vytratily, přestože ve světě zanechaly výraznou stopu.

Památník proto nepřipomíná jen botanika a cestovatele. Připomíná také sílu regionálních příběhů, které se mohou zdát malé jen do chvíle, než se začnou znovu vyprávět.