Zemřel Milan Knížák, plzeňský rodák a ikona českého undergroundu. Bylo mu 86 let

V neděli ráno 26. července 2026 zemřel plzeňský rodák, výtvarník, hudebník a pedagog Milan Knížák. Bylo mu 86 let. O jeho úmrtí informoval ministr zahraničí Petr Macinka. Podle lidí z kulturní scény i politiků odchází jedna z nejvýraznějších osobností moderního českého umění.

Zpráva zasáhla i Plzeň a Plzeňský kraj, odkud Knížák pocházel. Odtud vedla jeho cesta přes studia a undergroundovou scénu až do čela významných kulturních institucí v zemi. S sebou přinesla i dlouhé roky sporů a ostrých střetů.

Plzeň, Blovice, Mariánské Lázně

Milan Knížák se narodil 19. dubna 1940 v Plzni. Dětství prožil také v Blovicích, kam se rodina přestěhovala, později žil s rodiči v Mariánských Lázních, kde dokončil gymnázium a maturoval.

Po škole odešel do Prahy. Studium střídal – zapsal se na Vysokou pedagogickou školu, Akademii výtvarných umění i na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Většinu studií ale nedokončil; doktorské studium na AVU absolvoval až v letech 1997–1998.

Underground a Fluxus

Na přelomu 60. a 70. let se Knížák stal jedním ze symbolů českého undergroundu. Založil Klub Aktual a stejnojmennou beatovou skupinu, která patří k výrazným kapelám spjatým s obdobím komunistického režimu.

V letech 1968–1969 přednášel na dvou univerzitách v USA, kde se více zapojil do mezinárodního hnutí Fluxus. Hnutí zdůrazňovalo gesto, postoj a přímý zážitek před klasickou výstavou a pracovalo s happeningy, performancemi, instalacemi i zvukem.

Do roku 1970 se živil různými příležitostnými pracemi, poté působil jako samostatný umělec. V 80. letech opět přednášel v zahraničí, mimo jiné v Hamburku a Salcburku. Za normalizace měl opakované problémy s policií; podle dobových záznamů byl zadržován a několikrát uvězněn.

Rektor AVU, poté šéf Národní galerie

Po roce 1989 zastával významné role v české kultuře. V roce 1990 byl zvolen rektorem Akademie výtvarných umění v Praze a vedl ji do ledna 1997. Škole dal nové impulsy a propojil ji se zahraničím. Založil Ateliér intermediální tvorby, který následně vedl zhruba čtvrt století. Mezi jeho studenty byli například Krištof Kintera, Jakub Špaňhel, Milena Dopitová nebo Milan Mikuláštík.

Širší veřejnosti byl znám zejména jako ředitel Národní galerie v Praze, v jejímž čele stál v letech 1999–2011. Pod jeho vedením se podařilo stabilizovat hospodaření, řešit dopady povodní z roku 2002 a získat další prostory. Jeho éru však provázely i konflikty – část odborné veřejnosti kritizovala způsob řízení a omezení výstavní činnosti. Dlouho se táhl rovněž spor s pozdějším šéfem galerie Jiřím Fajtem; v roce 2018 Ústavní soud zamítl Knížákovu stížnost v kauze týkající se omluvy za jeho dřívější tvrzení.

Ostré názory a politika

Knížák byl známý svými otevřenými a často provokativními výroky, které vyvolávaly obdiv i odpor. Politicky se hlásil k Václavu Klausovi a k ODS; v roce 1998 za ni neúspěšně kandidoval do Senátu.

Dílo ve světových sbírkách

Vystavoval v tuzemsku i v zahraničí – v Evropě, USA, Japonsku, Kanadě i Austrálii. Jeho práce jsou zastoupeny ve významných institucích, například v newyorském MoMA, londýnské Tate nebo pařížském Centre Pompidou.

Kromě výtvarné tvorby psal básně a vydal desítky knih, katalogů a hudebních nahrávek. Zajímal se také o loutky; jako sběratel se podílel na vzniku encyklopedie mapující výtvarníky loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku. Za svou práci získal řadu ocenění, mimo jiné v roce 2010 medaili Za zásluhy.

Podle lidí z jeho okolí se v posledních letech potýkal se zdravotními problémy, přesto zůstával výraznou a často polarizující osobností. Pro Plzeň i region je jeho odchod připomínkou, kam až může vést příběh rodáka z města, které bylo začátkem jeho životní dráhy.