23.8.2016: CHAT s MUDr. Marcelem Hájkem, lékařem a majorem v záloze

Před 7 roky

Dobrý den, ano, u některých aktivistických skupin jsem stále téhož názoru. Pokusím se vysvětlit proč. Jakákoli společenská aktivita, třeba vedena dobrými úmysly, se může stát fanatickou a fundamentalistickou v případě, že se přerodí v ideologii. To se netýká jen ekologických aktivistických skupin, ale i třeba skupin se silným národnostním akcentem (pak se stávají nacionalistickými), nebo v kruzích náboženských, které se pak stávají až fundamentálně sektářskými. Domnívám se, že v posledních deseti letech, alespoň pokud jsem mohl zaznamenat, k takové ideologické aktivitě ekologických skupin u nás nedošlo. Ale já jsem termín "ekoteroristé" použil před mnoha lety výhradně vůči skupině, která bránila dostavbě posledních 1200 m dálničního obchvatu Plzně bez ohledu na dopady na životní prostředí a bez ohledu na věcné argumenty. Tato skupina ke svému blokačnímu boji sice použila zcela legálních prostředků, ovšem to že je něco legální, ještě neznamená, že to je i legitimní, a obráceně. Občas se prostě stává, že některý jev je natolik nový a neočekávaný, že na něj ještě zákonodárce nenapadlo pomyslet. K tomu tehdy došlo v případě extrémně akcentované obrany vrchu Val v blízkosti Plzně a tudíž nakonec muselo dojít ke krajně kompromisnímu řešení, aby se obchvat vůbec dostavěl. Dnes tam tedy máme naprosto nesmyslný a extrémně drahý 350 m dlouhý tunel. Jde o stavbu zbytečnou, na níž se muselo spotřebovat mnoho tisíců tun materiálu a vyplýtvat mnoho peněz navíc, které musely být vydělány jinou průmyslovou činností. To ve svém důsledku vede vždy k dalšímu, ovšem pro aktivisty již skrytému, poškození životního prostředí, ovšem jinde a ne nám na očích. V ekologii se takovému jednání říká "nimbismus" (z anglického termínu "not in my back"). Tolik k mému názoru na některé nedomyšlené postoje některých ekologických aktivistů.

Před 7 roky

Myslím, že budu mít větší možnosti svému kraji a svému volebnímu obvodu pomoci. Ovšem musím přiznat, že pravomoci senátora jsou více celostátního, než lokálního významu. Pokud tedy některý kandidát na senátora slibuje svému obvodu zajištění drobných lokálních požadavků (akvaparky, sportoviště, mateřské školky...), pak mu nevěřte. Své sliby nebude moci splnit, protože jejich realizace mu nebude příslušet. Na druhou stranu ale pro svůj region může udělat mnoho kroků, které právě ta drobnější přání a regionální požadavky budou umožňovat. Jde například o zjednodušení zákonů, jejich novel a obecně politických pravidel hry. Navíc senátor může i výrazně přispět k mezinárodní pozici své země, a to potažmo v politice regionů může sehrát klíčovou roli.

Před 7 roky

Domnívám se, že ty zásahy NATO na Blízkém a Středním Východě, ke kterým dosud došlo, byly provedeny s velmi dobrým úmyslem. Ne vždy bylo dosaženo optimálních výsledků. Ale s tím se musí počítat. Jako lékař bych to přirovnal k zásadní a agresivní léčbě těžce nemocného pacienta. I taková léčba může být bolestivá, zdánlivě nepřiměřená, ale je vedena v dobrém úmyslu a optimální výsledek rovněž není zaručen. Samozřejmě, že každý vojenský zásah otevře "Pandořinu skříňku" a vznikají konflikty, které by bez tohoto zásahu třeba nevznikly. Jsou jakýmsi vedlejším účinkem zásahu. Porovnejte si ale např. zásah v Iráku a situaci v něm se situací v současné Sýrii. Zde se dostávám k tomu, že každý vnější pozorovatel se na to bude dívat tak, jak chce. V Iráku nedošlo k optimálnímu výsledku zásahu NATO a odpůrci budou tvrdit, že situace je právě taková jen díky tomuto zásahu. V Sýrii je ale situace několikrát horší a nepřehlednější než v Iráku a žádná Severoatlantická aliance tam nezasahovala. Jak se k tomu tito samí lidé postaví, ponechávám na jejich svědomí. A ještě snad malý příklad z doby, kdy NATO neexistovalo. Jde o agresivní zásah USA na území Japonska na sklonku 2. světové války. Tento zásah byl krutý a agresivní, ovšem přinesl špičkové výsledky. Zeptejte se současných Japonců (a já tak díky mým intenzivním kontaktům činím), zda za tento zásah vedoucí k ukončení japonského fašismu dnes nehodnotí jako osvobozující. Drtivou většinou se setkávám s odpovědí, že ano.

Před 7 roky

Rovněž přeji hezký den. Váš dotaz v zásadě obsahuje otázky dvě. Ohledně ztráty tradic s vámi souhlasím a myslím si, že tradice jsou něčím, co by se mělo hlídat jako rodinné stříbro a co tvoří národ národem. Ztráta tradic vede vždy k rozplizlosti kulturní neukotvenosti a nakonec k národnostní nepevnosti. Na druhé straně se domnívám, že ke ztrátě tradic značně přispěla ztráta víry v české společnosti. Naše tradice jsou žido-křesťanského původu a poku si to lidé dobře neuvědomují, pak nemohou tyto tradice dostatečně dobře udržet.

Druhá otázka směřuje k mému názoru na dnešní mládež. Mám dvě děti a nemyslím si, že by se vyvíjely podstatně jinak, než generace moje a generace mých rodičů. Co se posunulo, je stav celé společnosti, rozvoj techniky a otevření se světu. To samozřejmě vývoj mládeže ovlivňuje a v tom lze spatřovat i jisté vývojově patologické jevy mezi dnešní mládeží. Zabránit tomu lze pouze rozumnou rodinou a společenskou výchovou.

Před 7 roky

Množství politických stran bez výrazných dominantních postavení je daní za demokracii. Nejsme na to ovšem nejhůře. Například v polském Sejmu zasedá několik desítek politických stran. Jde vždy pouze o to najít ve volebním systému zdravou váhu, aby byl ještě demokratický a zároveň funkční. Kdysi jsem byl výrazně pro většinový volební systém, ale při současné existenci a podpoře některých politických uskupení v ČR, které považuji za hraničně extrémistické a lidově řečeno i nerozumné, přece jen svůj původní názor poněkud koriguji. Myslím, že jsme jako Češi, Moravané a Slezané k strávení a používání většinového volebního systému zatím nedospěli. Jinak bych samozřejmě přivítal soupeření dvou velkých politických stran tak, jak uvádíte. Ovšem vámi zmiňované země k tomuto principu dospěly především svou stabilitou a zdravým vývojem. Ten u nás ještě není ukončen.

Před 7 roky

Černá subsaharská Afrika je mojí srdeční záležitostí a odjel jsem tam po náročném konkurzu na základě mé soukromé smlouvy s Ministerstvem zdravotnictví Republiky Botswana. Nešlo tedy o armádní službu, ale o mou čistě soukromou odbornou a expertizní činnost. Do Afriky se neustále rád vracím a doufám, že se tam v budoucnu vrátím na delší dobu opět jako odborník.

Před 7 roky

Polní nemocnice té nejvyšší kvality, která se u armád NATO označuje jako ROLE 3+, jsou v zásadě na úrovni kamenné nemocnice a lze v nich provádět téměř jakékoli výkony a zákroky. Výjimkou jsou zákroky, které vyžadují mimotělní oběh (zpravidla kardiochirugické), a také se zde nepoužívá endoskopické operativy z hlediska její zdlouhavosti a finanční náročnosti. To by bylo v rozporu se samotným účelem polní nemocnice, která je nasazována v místech konfliktů a katastrof.

Před 7 roky

Na toto téma nemám žádný silný názor, protože neznám podrobnosti ohledně této cesty.

Před 7 roky

Především k tomu došlo z důvodu pracovně-právních. Po ukončení závazku služby u Armády České republiky padla také moje smlouva s Fakultní nemocnicí Plzeň. V první chvíli nebylo k dispozici civilní pracovní místo v mé pokročilé zkušenostní hladině. Volil jsem (tehdy dle mého pohledu dočasnou) práci v urgentní medicíně. V tu chvíli jsem ale rozestudoval Teologickou fakultu, což bylo mým dlouhodobým plánem. Práce u záchranné služby mi to díky své časové flexibilitě umožnila, a proto jsem tuto pozici v současné době začal chápat jako výhodnější. Mohu se věnovat výuce chirurgických oborů na ZČU a publikační činnosti. Musím ale říci, že z mé dlouholeté chirurgické, zejména zahraniční praxe, mám naoperováno na 20 let dopředu. Jsem přesvědčen, že se k oboru zase vrátím a že v současné době o nic významného nepřicházím.

Před 7 roky

Především jde o to, že kdyby se orgány EU chovaly podle subsidiárních principů, které na počátku jejího vzniku se zdály být mandatorními, pak samozřejmě i země naší velikosti má plnou ovlivnit cokoli, nejen důsledky uprchlické krize. To že byl princip subsidiarity bruselskou arogancí v současné době pominut, je už jinou otázkou.

Co se týče církví obecně, mají ze své podstaty povinnost "páchat dobro". Jsou-li tedy o pomoc požádány, musí k ní přistoupit bez ohledu na stát. Tak tomu bylo i v případě DEK. Na druhé straně ale by takto církev nemohla učinit, kdyby německý stát neumožnil lidem, kteří odmítli azyl v předchozí svobodné, vyspělé zemi, vstup na své území.

Před 7 roky

V pořádku to samozřejmě není. Ale zde narážíte na problém přístupu světa k velmoci. To, co se dá řešit politicky či vojensky v případech slabších států, nelze v případech velmocí. Není to spravedlivé, ale je nutno to přijmout jako realitu. Krym nebylo možno jakoukoli mezinárodní vojenskou intervencí vyrvat Rusku ze spárů. Na druhé straně jakákoli servilní vyjadřování světové diplomacie v této věci nepřijímám, nevážím si jich a očekával bych spíše postoj chladného diplomatického odmítnutí.

Před 7 roky

Islám je náboženstvím a jako každé náboženství je založen na dogmatech. V náboženských systémech tomu ani jinak být nemůže. Nemůžeme tedy očekávat žádnou reformu náboženství, tak jako k ní nikdy nedošlo u jiných věrouk. Tam, kde hovoříme o reformách, šlo vždy o reformy teologicko-sociálních postojů církví jako institucí. Každé náboženství vždy stojí v menším či větším rozporu se sekulární společností. Ani to jinak nelze. Ale doufat v doublethink evropských muslimů samozřejmě lze, protože u většiny se již tak stalo. U těch, co Evropy přicházejí nyní nezáleží ani tak často na nich, jako spíše na imigračních a integračních pravidlech přijímající společnosti.

Před 7 roky

Je třeba odlišit tři pojmy. Jednak azylovou politiku, imigrační politiku a integrační politiku. Azylová politika je jen o pravidlech udělení či neudělení azylu. Ta by v zásadě jednotná být mohla, ovšem za podmínek, že Brusel změní své velmocenské postoje. Naproti tomu imigrační a integrační politika musí nutně zůstat v pravomoci rozhodování národních států.

Před 7 roky

Jsem přesvědčen, že ne. Evropská unie a NATO jsou naštěstí na sobě přímo nezávislé organizace s velmi rozdílným posláním.

Před 7 roky

Dobrý den, s bývalým kolegou Markem Obrtelem jsem se setkal asi 2x v životě. Jeho současné názory znám a musím říci, že stojím na zcela opačné názorové straně.

Před 7 roky

Ještě vám dlužím odpověď, co s nenavrátitelnými uprchlíky. Odpověď je v zásadě jednoduchá, ale asi vás neuspokojí. Nelze s tím dělat nic. Lze je pouze přesunout do země přes jednu hranici, odkud do místa nepřijetí přišli. To ovšem není řešení, protože i předešlá země může být zemí Schengenu a celý dlouholetý proces získání a nakonec nezískání azylu se opakuje.

Před 7 roky

Dobrý den, děkuji vám za uznání, jsem rád, že se vám přednáška líbila.

Útokům zabránit nelze, a to nejen vzhledem k uprchlické krizi, ale již v zásadě proto, že mnoho milionů muslimů v těchto západních zemích již žije desítky let. Jejich druhé a třetí generace frustrované ze své periferizace a nedocenění vždy uslyší na volání fundamentalistických "bratří".

Před 7 roky

Situace v Sýrii je značně nepřehledná a v zásadě na ni lze pohlížet ze dvou pohledů. Jeden směřuje spíše k uklidnění, ale není příliš spravedlivý. Znamenal by vítězství Asadova režimu, pro nás Evropany by to jistě znamenalo mír a stabilitu. Horší by to bylo pro některá syrská etnika a náboženské společnosti. Druhý pohled je čistější a spravedlivější, znamenal by osvobození výše zmíněných utlačovaných skupin, ovšem z hlediska z tohoto pohledu nelze očekávat uklidnění v následujících 10 letech.