Je tu začátek dalšího jarního dne, který se sice nemůže pochlubit teplým počasím bez mráčku, ale už ve vzduchu cítím novou energii a blížící se týdny plné pohody, slunce a radosti. Ranní mrazík mi náladu rozhodně nezkazí. Pochutnávám si na bohaté snídani a horké kávě a moje vymazlené autíčko trpělivě vrní na příjezdové cestě k naší pětipatrové vile v Aplách.
Před hodinkou se v autě samo zapnulo topení, zamrzlá okna se zahřála a stejně tak se zalily teplem i prochladlé sedačky. Už se těším, až se zabořím do svého teploučkého masážního koženého křesla s autonomním lékařským dozorem, které mi každý den kontroluje metabolismus a občas mi píchne chybějící vitamíny nebo nějaký léky. Tahle příplatková péče o zdraví mě baví. AUTO CB garantuje prodloužení života minimálně o 10 let, tak proč bych jim nějaký ty prašule navíc nedal.
A hele, soused obíhá auto se škrabkou. Směju se s hrníčkem kávy v ruce a kroutím hlavou. Dneska už okna škrábou jen nuly.
Za chvíli vyrazím do práce. Dosnídal jsem, tak si ještě dopřeju tradiční nakopávací drink. Dám si velkýho paňáka hořkýho ferneta, ať mám hezčí úterý. Anebo ne, dám si rovnou dva, do každý nohy jednoho. A šup tam s nima!
Běžím po schodech a nový model AUTO CB COOL mi sám otevírá dveře. Sedám si za volant a jsem zvědavý, co mi autonomní infotainment namíchal za cool playlist. Dneska mám chuť na rap.
„Šéfe, vy jste pil?“ Vítá mě roztomilým hláskem automat a chichotá se bez známek jakýchkoliv výčitek.
„Samozřejmě. Vždyť víš, že mi to dělá dobře na žaludek“.
„Ano, už vás nějaký ten pátek znám. Svezu vás do práce, OK?“ Pokračuje v přátelské konverzaci nejmodernější model z mého oblíbeného autosalonu.
„Dobře, zavez mě na parkoviště před firmu. Já si zatím vyřídím poštu a mrknu na zprávy.“
„Ano, šéfe.“ Potvrdil medovým ženským hlasem řídící systém a aktivovalo se autonomní řízení.
Mám rád tyhle technický hračičky, co dělají všechno za mě. Autopilot mi krásně šetří čas. Stihnu si vyřídit pracovní i soukromou poštu. Miluju prostě všechno, co je autonomní. I to slovo tak pěkně zní. AU-TO-NO-MNÍ.
„Šéfe?“
„Ano, Kuličko?“
„Musím vám, bohužel, říct nepříjemnou novinku týkající se vaší manželky.“
„Copak se děje?“
„Vaše manželka je vám právě nevěrná na vaší chalupě u Lipna.“
„Cože? To snad ne! A jak ty to vlastně můžeš vědět?“
„Jsem propojená s esúvéčkem, co jste jí dal k narozeninám. Před chvílí tam dojeli a teď už svlečený dovádějí u krbu. Díky 360° kamerám vidím naprosto jasně do chalupy. Nezatáhli si žaluzie.“
„Aha. Ta potvora! Udělej mi videozáznam pro právníka, prosím tě“.
„To už mám, šéfe. Rovnou za ním zajedeme a vyřešíme urychleně rozvod, aby vás ta pijavice už dál nevyužívala. Souhlasíte?“
„Super nápad, Kuličko. Ještě že tě mám. Teda ta mě vytočila, mrcha jedna prolhaná! Co teď budu dělat?“
„Doporučuji pomstu, šéfe. To by vám udělalo dobře. Musíte se pořádně vybít a pomstít se té nevěrnici! Vím, jaké ženy se vám líbí a nedaleko odsud právě postává prochladlá a především svolná blonďatá studentka. Jmenuje se Klára, je jí 21 let, modré oči a není to žádná netykavka. Podívala jsem se na sociální sítě, prohlédla její univerzitní emaily i mobil a tahle divoška by vám mohla vyhovovat. Před chvilkou se vypotácela z baru a určitě by byla ráda za odvoz na kolej. Co vy na to?“
„Máš recht! Nalož ji.“
„Rozkaz, šéfe. Tady ji máme. Udělejte si pohodlí, pošlu ji za vámi dozadu.“
Všechna okna ve voze zčernala, zadní sedačky se bleskurychle přestavěly, splynuly se sedadly řidiče i spolujezdce a vytvořily velkou pohodlnou postel. Ještě před chvilkou jsem seděl v masážním křesle a najednou ležím na měkkoučké postýlce. Z obou zadních dveřních kapes se stal bar s pestrou nabídkou lihovin, kterému dominuje dokonale vyleštěný zlatý kbelík plný ledu s velkou lahví vychlazeného šampaňského.
Náhle se otevřely dveře po mé pravici a na postel se svalila vysmátá blondýna.
„Pardon, já nevěděla, že tu máte lůžkovou úpravu.“ Směje se studentka a zvědavě se rozhlíží kolem sebe.
„Nic se neděje. Rád vás zavezu na kolej, pokud souhlasíte.“
„Jasný. Radši než mrznout venku. Ty brďo, my jedeme a nikdo neřídí. Vy máte to auto s autopilotem. To muselo bejt drahý, ne?“
„Ano, řídí autonomní systém. Udělejte si pohodlí, slečno. Dejte si šampaňské a za půl hodinky jsme na místě.“
„No tak jo. Super! Víte, že jsem to v autě za jízdy ještě nedělala?“ Mrká na mě blonďatá dračice a svléká si bundu.
„Tak to jsme dva, ale mohu vás ujistit, že by to bylo zcela bezpečné. Můžeme tady dělat cokoliv chceme a COOL nás doveze v pořádku do cíle.“
„No tak, ať to tady neprokecáme.“ Zasmála se Klára a přetáhla si přes hlavu svetr i s tričkem.
Během chviličky vypila půl lahve šumivého vína, svlékla si džíny i spodní prádlo a vrhla se na mě jako vosa na med.
Nebráním se. Příjemným zážitkům se zásadně nebráním.
Jau! V tom nejlepším mi tělem projela ostrá bolest. Jako by mě někdo šlehnul kopřivou přes holej zadek. A znovu. No to není možný.
„Co se to děje?“ Zakřičel jsem bolestí.
„Já se omlouvám, šéfe, ale právě jsem aktivovala ABS.“
„Jaký ABS?“
„ABS je nový bezpečnostní prvek ve vozech AUTO CB. Zkratka ABS znamená autonomní bezpečný sex. Jelikož máte předplacený lékařský dozor, provedla jsem odběr a analýzu slin slečny Kláry a zjistila jsem, že je HIV pozitivní. Musíte přerušit styk, abyste se nenakazil.“
„Hm, tak to teda koukám. Dneska je holt den na nic. Myslím, Kláro, že se musíme rozloučit. Obleč se a zajdi si k doktoru. Čau!“
Po chvilce je po všem. Klára vystoupila a já zůstal se svými čerstvými parohy sám.
„Nebuďte smutný, šéfe.“ Vytrhla mě z neveselých úvah chytrá řídící jednotka.
„Nic se přece nestalo vaší vinnou. Vaše manželka je hloupá a neváží si perfektního muže. No a ta studentka? Buďte rád, že jsem na tu nemoc přišla včas. Víte co? Tu frustraci a vztek nesmíte potlačovat. Vím, co je pro vás nejlepší. Hezky si lehněte, uvolněte se a já se o vás postarám.“
„Kuličko, ty mě nepřestáváš překvapovat. Jak to chceš jako udělat? Vždyť jsi program, počítač, umělá inteligence nebo co jsi vlastně zač.“
„To máte pravdu. Jsem sice autonomní řídící jednotka, ale z Plzně! Já dokážu vše potřebné, nebojte se.“
Polštář, na kterém ležím, se najednou začal třást. Vzal jsem ho a odsunul na stranu. Z ukrytého otvoru v posteli se vynořila nahá Klára, klekla si přede mne a promluvila.
„Nelekejte se, šéfe. To jsem já, vaše Kulička. Díky získanému vzorku DNA jsem upravila vzhled a tvary androida, kterého s sebou pro všechny přípravy vozím. Nebojte se a vyzkoušejte mě. Musíte ze sebe přece dostat všechny ty dnešní stresy.“
Dívám se na dokonalé a pevné tělo mladé studentky a vím, že se neubráním. Jsem jenom chlap.
„Dělejte si se mnou, co chcete.“ Pronesla povzbudivým tónem obnažená kráska.
„Víš, Kuličko, to je věta, kterou mi manželka nedokázala říct za celejch patnáct let našeho manželství.“
„Já vím. Dělejte si se mnou úplně všechno, co chcete.“ Mrká na mě zlatovlasá svůdnice.
… a tak jsem se do toho pustil. S vervou a vášní. Kulička byla naprosto úžasná a ve všem mi vycházela vstříc. Zažil jsem nejlepší milování mého života a musím uznat, že borci z AUTO CB mě ani tentokrát nezklamali.
Ilustrace: Petr Šrédl
Text: Jan Vavřička
1. dubna 2016, Plzeň
Region Redaktorka
Před 8 roky
Paráda!!!