Kouření je prostě droga či zlozvyk či jakkoliv to nazvete.
Je to stejné, jako když pijete kávu, hrajete mariáš, pijete alkohol a podobně. Vlastně takový - dalo by se s nadsázkou říci - koníček. Který také stojí dost peněz.
JÁ JSEM NEKUŘÁK!
Ale kuřáky neodsuzuji. Je to přece jejich věc. Je pravda, že při hledání partnerů jsem se soustředila na nekuřáky, ne proto, že bych kuřáky dopředu zatracovala, ale prostě mi kuřácká pusa moc nechutnala. Ze stejných důvodů nepiji kafe - nechutná mi. A také nejím koprovku - nemám ráda kopr. Nelyžuji - bolí mě kolena. Nelezu po horách, točí se mi hlava. A tak dále.
Kouření je taková malá metla. Mezi kuřáky mám pár senzačních kamarádů, někteří jsou tak senzační, že když kouří, tak jdou kousek ode mě, nebo si přede mnou vydrží i nezapálit, takoví jsou to přátelé. Vědí, že když se nadýchám kouře, mám pak problémy s dýcháním a rýmu.
A právě proto jsem si poslední roky začala vybírat, kam chodím. Jsem často ve společnosti lidí, ať už pracovně, či ve volném čase. A pokud jsem s kuřáky, zákonitě přijdu domů totálně načichlá kouřem, ba vysvoleně nasmrazená. Když jsem byla mladší, říkala jsem si, to neva, akce za to stála, bylo to super! No, hadry si holt vyperu, co se dá dělat, i když jsou čisté.
Jenže s přibývajícím věkem jsem to už nedávala hlavně zdravotně.
Proto nyní, když jdu fotit akci - a teď se nikdo neuražte - dávám přednost akcím nekuřáckým!
Proto o pár skvělých akcí i přijdu. Mimochodem, víte, že akce kuřáků se špatně fotí? Musím pak každou fotku upravovat a je to plno práce. Jinak byste viděli jen mlhu a v ní snad nějaké osoby.
Proč to všechno píši?
Protože mám strach, že nyní se sice konečně mohu jít do jakékoliv restaurace i na akci, kde se nekouří. Ale také mám strach, že když přijdu někam na restaurační zahrádku, že mě kuřáci vyženou dovnitř, neb nekouřím. Tak přemýšlím. Mám si koupit krabičku cigaret a zapalovač, který si na venkovním posezení ostentativně před sebe položím?
Proč mám dělat chameloona?
Já myslím, že lidstvo zapomnělo zvýraznit nejdůležitější fakt! Že všechny koníčky a zlozvyky jsou věcí toho daného jedince! Akorát jediné kouření neomezí jen toho dotyčného, ale všechny kolem. TO JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ! Ať dělám, co dělám, neomezuji tím PŘECE druhé!
Jak k tomu přijde nekuřácký personál i klient, když se potřebuje rychle najíst a musí tam nadýchat kouř? Jak k tomu přijde mladá servírka nekuřačka, která pracuje 40-50 týdně v zakouřené hospodě a ve čtyřiceti má rakovinu plic? Navíc musí denne větrat oblečení?
TO JE TO JEDINÉ, co by měli kuřáci pochopit. Že nám nevadí oni jako lidé, že si jich také umíme vážit a mít je rádi, ale jen nechceme, aby nás a naše životy ovlivňovali kouřem.
Osobně si myslím, že by bylo všechno v naprostém pořádku, kdyby lokál a obsluha byla nekuřácká a přes chodbu pak kuřácké sezení bez obsluhy. Dříve tomu tak přece bylo, že existovaly kuřácké salóny a v dnešní době se tím pyšní řada významných hotelů.
A teď se ještě bude řešit noční hluk před restauracemi. Do 22 hodin asi v pohodě, ale pak? Myslím, že nejlepším řešením, je to, co jsem napsala výše. Všechna zařízení nekuřácká, ale může tam být bokem kuřácký salon - to si myslím - je dobrý kompromis. Jen se otočí situace, přijede rodina s dětmi na jídlo a nepůjde dozadu přes dvě chodby do nekuřáckého, ale rovnou na plac. Kuřák si pro to pivko může dojít, nebo se s personálem nějak domluvit.
Pořád se mluví o diskriminaci. Diskriminujeme kuřáky, cizince, Rómy, a já nevím koho ještě. Ale přiznám se, že si přijdu dost diskriminovaná já. Nedostávám nikde žádné úlevy, musím makat, platit daně a ještě ustupovat nevím komu a čemu?
Co myslíte?
