Předestírám, že si matematiky vážím a nepopírám její důležitost, ovšem jen pro některé obory a profese. Někteří zastánci povinné maturity z matematiky argumentují tím, že matematika je „jazykem přírodních věd“, což je též hloupost. Znám množství špičkových přírodovědců, kteří jsou v matematice slabí, ovšem nevadí to, nikdy ji nepotřebovali. Zkusím uvést několik důvodů pro to, aby matematika byla alternativou cizímu jazyku.
1) Maturitní zkouška se často přeceňuje a vyvozuje se z ní, že kdo z jistého předmětu maturuje, výborně ho umí pro celý život. Zkušenost je zpravidla jiná – student, který na matematiku nemá „buňky“, se jí často s velkým úsilím k maturitě našprtá a po zkoušce, která mu svou známkou často zhyzdí maturitní vysvědčení, vše zase vypustí z hlavy, často se věnuje oboru, kde matematika nutná není. Skutečný odborník, kterým ministryně školství není, by totiž věděl něco o krátkodobé a dlouhodobé paměti. To, co se těsně před jakoukoli zkouškou pouze navrčíme, bez hlubšího zájmu a znalostí, velmi záhy z krátkodobé paměti vymizí, oblasti našeho zájmu si pamatujeme často trvale.
2) Matematika se na školách učí, a to i na těch uměleckých, zdravotnických a sociálních, na zemědělských i humanitních směrech, ale jen v základnějším a pro život potřebném rozsahu. Na gymnáziích se dochází až do probírání a učení logaritmů, goniometrických funkcí, diferenciálního počtu (derivace, integrály), což v žádném případě základní znalostí není a netechnicky a nematematicky založení studenti zpravidla ani nevědí, k čemu jsou takové operace dobré. Proč z toho maturovat? Znalosti základní matematiky přece student získává během celé doby studia. Opravdu na tom něco ta jedna zkouška změní?
3) Maturitní zkoušky jsou testem toho, zda je student schopen zvládnout jednorázově několikaleté penzum daného oboru a je proto vhodné, aby se učil a zvládal to, co pak využije ve své profesi. Na matematiku slabý student může být třeba vynikající v cizích jazycích a obráceně. Matematika ani jazyky nejsou naukovými předměty, vyžadují vrozenou vlohu, tedy talent. Pokud vlohou student neoplývá, neznamená to, že je hloupý či pro špičkovou kariéru v jiné profesi nepoužitelný.
4) Babrání se s matematikou u studentů, kteří chtějí být třeba lékaři, právníky, pedagogy v humanitních oborech, psychology, archeology, historiky, teology či přírodovědci je dosti neekonomickým počinem. Měli by vynakládat vrcholnou snahu na to, čemu se budou věnovat a neplýtvat časem na něco, čeho se v životě rádi a s oddechnutím zbaví a čemu musejí věnovat často násobek času, který je vhodný k rozvoji jejich přirozeného zájmu a schopností.
Závěrem moje vlastní zkušenost. Je mi 51 let, vystudoval jsem čtyřleté gymnázium s povinnou maturitou z matematiky. Štrotil jsem se jí k maturitě asi 2 měsíce na úkor ostatních maturitních předmětů, na které jsem kašlal, protože na ně vlohy mám a věděl jsem, že je lehce zvládnu. Češtinu, ruštinu a biologii jsem bez přípravy udělal za výborné, matiku s vypětím všech sil s odřenými zády za 3. Ta práce byla vynaložena zbytečně, na matematiku vlohy nemám a věděl jsem, že se jí budu vyhýbat jak čert kříži po celý život a že to v mé kariéře nebude vadit. Vystudoval jsem lékařskou fakultu, kde jsem z matematiky použil pouze v chemii a biofyzice trojčlenku a počítání se zlomky, čili základ. Poté jsem již v lékařské praxi nepoužil matematiku vůbec. Poté jsem ještě vystudoval teologickou fakultu, kde se nevyskytne ani sčítání či odčítání. Matematiku jsem měl na gymnáziu několikrát do týdne a na tu trojku jsem to vždy nějak dotáhl, abych neměl zkažené vysvědčení čtyřkou, když ostatní známky byly jedničky, pár dvojek a skoro vždy i s tou trojkou z matiky vyznamenání. To šrocení matiky k maturitě považuji za jednu z největších časových ztrát v životě a zbytečný stres. Ve třídě jsme měli spolužáka, který byl v matematice špičkový, běžně vyhrával i celostátní olympiády, ale z ruštiny odmaturoval s odřenými zády za 4 a dodnes neumí žbleptnout žádným cizím jazykem, je na ně tupý, ale matematicko fysikální fakultu udělal s červeným diplomem. Já mám rigorózní zkoušky ze 6 jazyků, za sebou desítky odborných publikací a stovky přednášek, především v zahraničí. Z matiky umím dodnes prd. Jsem debil? Mám si zoufat, jak strašlivě jsem v životě ochuzen či se radovat, že já tu maturitu z matematiky přece jenom mám?
Je třeba dodat, že v mnoha pracích své odbornosti jsem použil statistických výpočtů, ale zde se používají jen některé specifické matematické operace, ke kterým stačí základy matematiky a specifikům se lze naučit tzv.“za chodu“. Zkrátka nutné oborové matematické operace lze inkludovat do mnoha speciálních oborů. K tomu ale je nutné se na střední škole matematiku v základech učit, maturita k tomu nutná není.
