Pan Václav Polívka využíval naše služby, ještě když bydlel ve svém rodinném domku a poté se přestěhoval do DPS na Komenského náměstí. Vždy miloval zvířata. POkaždé, když byla příležitost, vyprávěl o svém životě na vojně, kdy jezdil na koních a choval psy. I ve svém domku měl psího kamaráda, rotvajlera, který se dožil krásných 14 let. Pan Polívka se zprvu stěhovat do DPS nechtěl, i když už na chod domu nestačil, právě kvůli pejskovi. Pejsek mu pak bohužel zemřel a pán se poté do Domu s pečovatelskou službou přestěhoval. Jediné, co mu zde v DPS chybělo, byla právě zvířata. Když častěji a častěji mluvil o svém pejskovi, rozhodla jsem se mu udělat radost a přivést své psy, aby si alespoň na chvilku připomněl toho svého. Po domluvě s paní ředitelkou a panem starostou ze Stoda jsem psy přivezla. Pan Polívka již od rána netrpělivě čekal, kdy vstoupíme do dveří. Ta radost v jeho očích byla neuvěřitelná, měl připravené plné kapsy pamlsků a pejsky hladil, hrál si s nimi a pusinkoval je. Bylo vidět, jak je šťastný. Nakonec pejskové v DPS udělali radost více lidem, bylo krásné pozorovat, jak se scházejí na chodbě a na psy volají, nosí jim dobroty a hladí si je. I při venčení se k nám několik lidí připojilo. Společně s pejsky jsme prožili krásný den plný úsměvů a radosti.
Veronika Maroušková, koordinátorka Stod
