Náš příběh tentokrát začíná v jižních Čechách v roce 2009. V obci Šťěkeň u Strakonic, kde místní obyvatelé postavili čápům bílým stožár a na něm umělou hnízdní podložku. S velkým napětím pak čekali, zda ji čápi obsadí a vyvedou mláďata. Jak si většina lidí přála, tak se stalo, jenže čapí pár měl toho roku smůlu a jeden z rodičů přišel v době sezení na vejcích o život.
Vyseděla je slepice
Vejce byla následně ve stanici v Makově podstrčena pod kvočnu. "Ta vajíčka po dvaceti dnech vyseděla a ve věku cca 2 týdnů jsme si pak tři mláďata převezli k nám do Plzně. Každý rok totiž kontrolujeme desítky čapích hnízd na Plzeňsku a máme docela slušný přehled kolik kde a jak velkých je mláďat je. Našim společným cílem pak bylo najít náhradní adoptivní rodinu pro tři malé čápíky z Makova. To se nám povedlo, a tak mláďata putovala na náhradní hnízda: do Tachova, Souměře a Draženova," líčí šéf plzeňských zvířecích záchranářů Karel Makoň.
Před přiložením dostalo na nohu každé mládě ornitologický kroužek. Ten pomáhal nejen při kontrolách úspěšnosti adopce, ale následně i mapuje život okroužkovaného ptáka a další část našeho příběhu.
Adoptované mládě z Makova hnízdí v Německu
S velkým potěšením Plzeňáci zjistili přes kroužkovací stanici (Národní muzeum Praha), že mládě z vejce adoptované do hnízda v Draženově (DO), hnízdilo letos u sousedů v Německu. To dokládají i informace od německých kolegů, kteří ptáka celkem po 1460 dnech od kroužkování dvakrát odečetli přímo na hnízdě.
