27–29/02 / 09:00 a 11:00
01/03 / 18:00
Přežít vlastní dospívání není žádná sranda. Co teprve, když je vaším tatínkem král? A když toho
krále zavraždí váš strýček? A když s tím strýčkem sdílí lože vaše maminka? Jednoho rána se probudíte,
otevřete oči a zjistíte, že ve svém okolí nevidíte nic než pokrytectví, prospěchářství, omezenost
a faleš. Žádný div, že si začínáte klást prapodivné otázky („Být či nebýt?“). Naštěstí se ve vašem okolí
vedle řádky veskrze odpudivých osob vyskytuje i pozoruhodná dívka. Ba co víc, zdá se, že o vás –
tak nějak po svém – jeví zájem… Jenže najít k ní cestu není nijak snadné. A tak se pomalu propadáte
do stále většího zmatku…
Těmito slovy uvozuje novinku ve svém repertoáru Divadlo Alfa. Kus se jmenuje Hamleteen a rozložíme-
li tuhle slovní hříčku na součástky, je nám jasné, o čem že to celé bude. O nikom jiném, než
o dospívajícím kralevici dánském! Jakub Vašíček a Tomáš Jarkovský, kteří svá „telecí léta“ prožili poměrně
nedávno, se směle chopili příběhu známé Shakespearovy hry a zamysleli se nad tím, jakou
pubertu asi ten chudák kluk vlastně měl. A tak vznikla černá hudební groteska o dospívání.
Být, či nebýt dospělý?
Hamlet bývá vykládán jako drama pomsty, moci, nebo případně neschopnosti se rozhodnout. Inscenace Hamleteen se však soustředí na docela privátní rozměr tohoto klasického příběhu. Na pozadí vyhrocených událostí sleduje, kterak se teenager Hamlet vyrovnává s okolním světem, jehož temné stránky začíná s tím, jak se formuje jeho osobnost, právě rozpoznávat. Nahlíží, že ani ty osoby, které byl
doposud zvyklý bezvýhradně přijímat, tedy rodiče a autority obecně, nejsou ani zdaleka bez poskvrny.
V souvislosti s tím také stále silněji pociťuje, jak složité je navazovat či udržovat generační i mezigenerační vztahy – přátelské, rodinné i milostné. Vedle toho všeho má před sebou ještě jeden, nejtěžší úkol: vyrovnat se sám se sebou.
Ke slovu přijdou i fenomény jako skauting, punk, emo, ale také bordel, a to ať už v původním, nebo přeneseném slova smyslu.
Tisíciletý příběh
Původním autorem příběhu o Hamletovi ovšem není, jak si asi většina lidí myslí, William Shakespeare. Jde o příběh mnohem a mnohem starší. Shakespeare jej zpracoval na prahu sedmnáctého století, premiéra se konala v roce 1601. O čtyři století dříve však příběh Amletha, prince jutského,
napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus. Ani on však nebyl autorem. Jen vyprávěl starodávnou skandinávskou legendu. Jde tedy o drama staré skoro jako sám čas.
A proto je téma Hamleta nadčasové a stále platné: kdyby tomu tak nebylo, čím by zaujalo Grammatica? Proč by je zapisoval? A proč by Shakespeare o čtyři sta let později podle něj psal své slavné drama?
A proč by o další čtyři století déle sahali po látce dva mladí divadelníci, které už dávno obklopuje svět, o němž se Shakespearovi ani Grammaticovi ani nezdálo?
