Nejprve vysvětlil etymologii slova "samizdat", zabrousil tedy do historie Ruska, a pak už mluvil o tom, jak se svými přáteli doma i v zahraničí pracoval na vydávání ilegálního časopisu Vokno. Velmi svěžím způsobem popsal studentům některé dnes už úsměvné příhody spojené s tiskem Vokna a Voknovin, s tajnou přepravou cyklostylu z Francie do Československa. Zavzpomínal na P. Tigrida, V. Havla, I. Magora Jirouse, E. Bondyho a další představitele českého undergroundu a exilu. S dojetím vzpomenul na všechny manželky, družky a milenky, které vehementně opisovaly texty, zatímco jejich muži "seděli v base".
Mezi studenty stále kolovaly originální výtisky Vokna, básnických sbírek na průklepovém papíře a Voknovin.
Přišel prostor na dotazy "Jak jste přišel k přezdívce Čuňas?", "Jaké to bylo ve vězení?", "Kdo financoval a z čeho tisk samizdatu?", a tak víme, že přezdívka Čuňas nesouvisí s fyzickými proporcemi pana Stárka, že ve vězení byli ostatními vězni ti političtí vnímáni jako elita, že peníze se vždycky někde našly, byť by to bylo z platu kotelníka.
Studenti pochopili význam slov "vnitřní exil", když pan Stárek vysvětlil, proč neemigroval, ale pracoval proti totalitě uvnitř země. Pochopili rovněž, že vtipné historky jsou jen malou zástěrkou pro velké zločiny proti svobodě slova, že vězení s mřížemi nespoutá svobodného ducha.
