9. 2. – 5. 4. 2012
Galerie města Plzně, o. p. s., Dominikánská 2, CZ – 301 12 Plzeň
PAPER AND CLAY
Jindra Viková, Eva Roučka, Šárka Radová, Naděžda Potůčková
P o d z emí / U n d e r g r o u n d
Čtyři sochařky-keramičky v samostatných sálech podzemí připravily reprezentativní ukázky své současné tvorby, která vychází z figurální plastiky (J. Viková, Š. Radová, E. Roučka) i forem užité keramiky (N. Potůčková). Důraz na materiálovou podstatu – pálenou hlínu a porcelán - se všemi jejich vlastnostmi a možnostmi zpracování od monochromních přírodních textur až po výraznou barevnost glazur, umocňuje jejich feminní nazírání světa a transformaci hmoty do metaforických významových poloh.
Otevřeno úterý až neděle 10 – 12, 13 – 18 hodin
Výstava pod tímto názvem představuje 7 umělců, pro něž se používaný materiál stal zároveň inspirací
a východiskem tvorby v různorodém pojetí formálním i obsahovém. Daisy Mrázková, Pavla
Aubrechtová a Josef Hrubý používají papír v široké škále výrazu od klasické kresby a malby na papíru
přes nejrůznější techniky a postupy koláže a asambláže až po experimenty s autorskými papíry. Jindra
Viková, Šárka Radová, Eva Roučka a Naděžda Potůčková pracují s hlínou jako výchozím materiálem
keramiky v širokém slova smyslu a využívají technologie zpracování materiálu a jeho vlastností k volné
tvorbě v návaznosti na tradici užitkovou i s přesahy k sochařsky pojaté plastice a reliéfu.
„Nezpracovaná hrouda amorfní hlíny či porcelánové hmoty je pro umělce stejně provokativní jako čistý
bílý list papíru. Keramické materiály umělci zjevně i skrytě nabízejí nesčíslné možnosti v zacházení s jejich
přirozenými plastickými vlastnostmi, v tvarování a dekorování nejrůznějšími postupy a technikami.
Pro tvorbu Jindru Vikové je typické užití porcelánu. Prvotně však nesměřuje k hledání a využívání
jeho plastických či užitkových vlastností. Bílá porcelánová deska, nikoli nepodobně papíru, je pro ni
čímsi jako prostředníkem pro vyjádření myšlenky, je nosičem z vědomí a paměti vystupujících vzpomínek.
Obrysem lidské hlavy ohraničená plocha je zhmotněním této vzpomínky, více či méně zřetelnou
siluetou kohosi kdesi potkaného.
Stále však – ač doplněna malbou – zůstává jen rozostřeným, z paměti matně vystupujícím obrazem tváře člověka, symbolickou maskou, připomínkou mezilidského vztahu či příběhu. Stejně tak cosi záhadného vystupuje z autorčiných fotogramů.
Rovněž Šárka Radová pracuje nejčastěji s porcelánem. Její plastiky okamžitě a zřetelně vypovídají
o tom, že je se hmotou porcelánu zcela sblížena a obdivuhodně sžita. Pronikla do tajů techniky jeho
zpracování tak důkladně, že jí je umožněno téměř neomezeně využívat tvárné možnosti jemné bílé
hmoty technického porcelánu a pracovat s ním jako s materiálem sochařským. Vlastním vynalézavým
způsobem pak porcelán kontrastně propojuje s barevně malovanou papírovinou. Figurální plastiky modeluje s fantazií a úsměvnou nadsázkou, grotesknost však někdy směřuje až ke kritickému pohledu na
člověka a jeho svět.
Eva Roučka se s keramickou hmotou viditelně střetává, hlína pro ni zůstává jakoby neustále přetrvávající
výzvou k zápasu. K němu přistupuje s odvahou, energicky a nebojácně, nikoli však zbrkle,
bez předchozího promyšlení taktiky. Její plastiky a reliéfy však zároveň dokládají, jak hluboce si svého
„protivníka“ váží, jak citlivě respektuje jeho možnosti. Od dětství získávaná zkušenost s modelováním
tvárné hlíny autorce umožňuje až intuitivní, spontánní projev, jehož výsledkem jsou tvarem i barvou
expresívně působící figurální plastiky a reliéfy.
Naděžda Potůčková z hlíny či šamotu buduje. Silné pláty ze surové hmoty využívá jako „stavební
prvky“, tvárné konstrukční panely, jejichž promyšleným skládáním, spojováním, ohýbáním a prořezáváním
vytváří objekt, monumentálně působící dekorativní plastiku. Keramické hmotě ponechává zpravidla
záměrně její vlastní, přirozenou hrubou strukturu a barvu. Někdy však zvýrazňuje její plasticitu vtlačeným
otiskem či rytým detailem, jindy její vlastnosti ještě podtrhuje barevnou plochou.“
Jan Mergl
