Jak se Vám líbil festival Finále Plzeň?
Strašně moc. Už jsem tady asi popáté a je to hrozně přátelský festival v moc krásném městě, které se věnuje českým i slovenským filmům.
Viděla jste nějaký slovenský film?
Viděla jsem Kauza Cehranová, což je skvělý film.
A co české filmy?
Z českých jsem viděla filmy Jako nikdy a Čtvrtá hvězda, které se mi moc líbily. Pak jsem viděla vynikající film Jirky Stracha Osmy a samozřejmě film Hany a ten byl také naprosto skvělý, protože v něm hraju já (smích).
Na co chodíte ráda do kina?
Baví mě psychologické filmy. Z posledních, co jsem viděla a který se mi hrozně líbil, mě napadá Her (Ona). Pak jsem viděla fantastický film Nebrasca, který byl nominován na Oscara, ale u nás ještě bohužel nebyl v kinech.
Producent filmu Hany Matěj Chlupáček mi říkal, že jste nejprve natáčení filmu nacvičovali v Praze a pak jste přijeli do Plzně a film natočili za 3 dny ve 3 záběrech, je to pravda?
Je to tak. Měli jsme v tělocvičně na zemi vyznačené prostory, jako kavárnu a ulice a pak jsme po 2 měsících přijeli do Plzně, jednu noc jsme zkoušeli a potom každou noc natočili jeden kontinuální záběr, který se pak spojil do jednoho celku.
Jaký zde byl rozdíl v natáčení oproti jiným filmům?
Rozdíl byl úplně ve všem. Obvykle jdete na natáčení, zahrajete dvě, tři scény, další den zase něco a můžete se tak připravit na jednu konkrétní věc. Tady se jelo v kuse a byl to hrozný adrenalin, protože kdyby se nepovedl jeden záběr, tak chybí třetina filmu. Bylo to buď anebo, ale naštěstí se to snad povedlo skvěle, měli jsme hrozný štěstí (smích).
To se ale může stát i v divadle ...
To ano, ale v divadle Vám chybí kamera. Tam hrajete před lidmi a když se něco pokazí, tak se jede dál. Tady to ale muselo být dohromady i s tou technickou složkou, kterou je kamera a to bylo hodně těžké. Bylo to asi to nejsložitější, co jsme my všichni kdy dělali a asi už bysme do toho znova nešli (smích).
Měla jste čas vidět a poznat Plzeň?
My máme hrozně rádi Plzeň, nejenže jsou tu hrozně přátelští lidé, ale Plzeň je moc krásné město a co se týče filmu Hany, tak nám vyšlo hrozně moc vstříc.
A ochutnali jste plzeňské pivo?
Tak to je snad jasný (smích).
Jaký je Vás nejbližší projekt?
Na začátku června nás čeká premiéra filmu Zakázané uvolnění, který jsme dělali s Honzou Hřebejkem a napsal ho Petr Kolečko a potom hraju celé léto Shakespearovské slavnosti.
S kým byste si chtěla zahrát ve filmu?
Určitě s mexickým hercem Gaelem Garcíou Bernalem, protože je fantastický herec a je fakt hrozně hezkej (smích).
Vzhledem k Vašemu věku jste se v seriálu Vyprávěj ocitla v době, kterou jste neznala. Jak tu dobu vnímáte?
Je pravda, že jsem tu dobu zažít nemohla, ale jelikož je o ní natočeno tolik filmů a dokumentů, tak mi to nebylo zase až tak cizí. Samozřejmě si člověk klade otázku, jak by to on sám zvládal a jak by se choval. Tím jsem se třeba hodně zabývala při natáčení Zdivočelé země, kde jsem hrála dceru Martina Dejdara (Maděry), který byl v lágru, a jeho rodina nemohla pracovat. To bylo silné, navíc když jsem věděla, že pan Stránský spoustu z toho zažil.
Máte ráda prvorepublikové kostýmy? Říká se, že originály, které jsou hodně zapamatovatelné, se těžce shání.
Já jsem měla při natáčení pocit, že se spousta věcí sehnalo v divadle nebo i u někoho doma. A samozřejmě je ta prvorepubliková móda daleko lichotivější k ženám, než tomu bylo třeba za socialismu v České republice (smích).
Děkujeme za rozhovor
Jan Vavřička, Petr Klejna
REGIONPLZEN.CZ
