Dlouho očekávaný zápas roku se odehrál včera ve večerních hodinách ve Štruncových sadech. Do Plzně zavítal v současnosti asi nejlépe hrající tým planety Bayern Mnichov. Tato skutečnost byla poznat již z důsledných příprav a také četnosti policejních hlídek.
Po prvním utkání, kdy hra připomínala s nadsázkou souboj divizního týmu ze spodních pater tabulky proti vítězi Gambrinus ligy, si Plzeň přivezla domů tragickou porážku 0:5. Proto se zdály karty i pro tentokrát dopředu rozdané.
Nicméně musím říci, že vývoj zápasu mě od prvních chvil velmi pozitivně zaskočil. Asi nikdo by nevěřil, že sleduje stejnou Plzeň jako v Mnichově. Hráči Plzně začali bravurně a již od prvních minut zatlačili soupeře na vlastní polovinu a již ve třetí minutě se dal odpískat pokutový kop za zákrok na Stanislava Tecla. Diváci byli opět naprosto fantastičtí a hnali po celou dobu své hráče dopředu a každý hezký fotbalový moment ze strany plzeňských fotbalistů ocenili bouřlivým potleskem.
Zápas se linul v ofenzivním duchu, leč opticky Bayern byl hodně na balonu. Plzeň dokázala kontrovat velmi slibnými útočnými akcemi. Přestože hrála Plzeň na maximum svých možností a snažila se, musím objektivně uznat, že Bayern byl ještě o kousek lepší, což potvrdil jedinou brankou zápasu v 65. minutě, kterou vstřelil střídající Mandžukič šest minut po svém příchodu na hřiště.
Celý plzeňský tým bych velmi rád pochválil za zážitek, který mně a 11360 divákům zprostředkoval a zase jednou jsem odešel s pocitem hrdosti a úsměvem z krásného fotbalu i přesto, že se nevyhrálo. Pokud bych měl vyzdvihnout jednotlivce, určitě by si to zasloužil M.Kozáčik za fantastické zákroky, F.Rajtoral za výbornou hru na Ribéryho a Stanislava Tecla, který podle mne ukázal svůj obrovský útočný potenciál.
Foto/text: Otakar Voříšek
