V sobotu 14. dubna zahájily tři výstavy sezónu na hradu a zámku Klenová, jejichž prologem byla před dvěma týdny už tradiční výstava dětských prací s názvem CESTA v níže položené sýpce na Klenové.
Jedná o výstavy tří nezávislých autorů, kteří prezentují svá díla v letošním roce poprvé v purkrabství hradu a ve výstavní galerii zámku.
Všichni tři muži, kteří zde vystavují jsou více či méně propojeni s Francií a městem nad Seinou. Denis Bulot - malíř, sochař, bádající fotograf a profesor umění a designu na Vysoké škole aplikovaných umění města Paříže se před 64 roky bez jednoho týdne v Paříži narodil a pracuje a žije zde. Malíř Roman Kameš se narodil před 60ti lety v Praze a různými životními osudy a cestami se dostal do Paříže také a žije tam víc než třicet let. Poslední z trojice Michael Wellner Pospíšil původně Pražák, ale poutník po evropských metropolích působil ve francouzské metropoli jako ředitel Českého centra v Paříži a nyní pracuje jako ředitel všech českých center v Praze.
Každá z výstav má své osobité kouzlo a přináší soukromou výpověď o vnímání okolního světa, který nás jen tak jakoby marginálně atakuje svojí rozmanitostí a upoutává pozornost našich smyslů jako u výstavy Michaela Pospíšila s názvem VILLES/CITIES/MĚSTA.
Aranžované fotografie a objekty doplněné smyčkou videí v kolekci nazvané WATERPROOF nás přivádí do snímání her podvodního světa Denise Bulota.
Výstava obrazů Romana Kameše INDIGO, ŠAFRÁN, MONZUN přináší vnímavému pozorovateli sérii vzpomínek vyvolaných opakovanými pobyty v indickém Ladakhu, který objevil před dvaceti lety.
Při prohlídce předkládaných expozic začněme výstavou fotografií Michaela Wellnera Pospíšila, který zde má jako vystavující svoji premiéru.
MICHAEL WELNER POSPÍŠIL
Při pozornějším surfování po internetu lze Michala Pospíšila najít jako představitele dětských rolí v některých českých filmech. U filmu zůstal i po té, kdy vystudoval pražskou FAMU a pracoval jako režisér, scénarista, novinář a fotograf. Před 12ti roky po jmenování ředitelem Českého centra v Paříži pověsil svoji filmařskou tvorbu na hřebík a věnoval se prezentaci děl českých umělců zhýčkanému pařížskému publiku. Z Paříže odešel do Českého centra v Sofii, aby se pak vrátil zpět do Prahy, kde působí stále jako generální ředitel českých center po celém světě.
Výstava, která je nainstalována zde na purkrabství je jeho první kolekcí, kterou předkládá veřejnosti. Je to 34 fotografií, které nasbíral při svých pěších toulkách světem zachycující jej tak, jak nám mizí pod nohama. Jsou to fotografické momentky přechodů ulic v různých městech. Jakési prchavé okamžiky, náhlá a náhodná zastavení před přechodem zebry na rušných křižovatkách.
Michael Welner Pospíšil ve svém prohlášení k výstavě pronáší laudacio k okolnostem, za kterých jeho snímky vznikly:
„Vřelé díky cestářům malujícím přechody, parkovací čáry a jiné horizontální znaky v Evropě, Asii i Americe; díky chodcům i jejich botám, autům, pneumatikám (především pak brzdám!), díky slunci, dešti, palčivým zimám i krutým létům... Všechny tyto elementy tvoří abstrakce, po nichž chodíme každý den. Nevědomky možná, ale pak už stačí jen trochu dávat pozor a mít fotoaparát u oka.
Pod horou Fuji jsem fotografoval parkovací čáry, do nichž se vtiskla podoba legendární japonské hory. Jinde jsem nachytal minimalistické zobrazení lidských postav, nebo jsem se potkával přímo na zemi s „Rothkem“, „Kandinským“ či „Pollockem“... Rozpraskané obrazy zjizvených přechodů, evokace tančících siluet, nejistých postav či odlétajících ptáků...Černobílé obrazy, možná, ale všimněte si… Téměř neznatelné jemné barvy se najednou objevují. Křemeny, slídy, hvězdy asfaltu. Škály šedé s přídechy modré i fialové, exploze červených a žlutých šablon, skřípění brzd, opotřebování bezčetnými kroky, štiplavý mráz nebo rozmáchlé slunce dodávají těmto vyprahlým a syrovým „obrazům“ fantazii plnou poezie.“
A já k tomu dodávám: Ano, je třeba zvedat oči k nebi, ale občas je možná dobré je také sklopit, abychom viděli svět, po kterém šlapeme.
DENIS BULOT
– umělec působící zároveň jako pedagog na Vysoké škole aplikovaných umění města Paříže přivezl na Klenovou sérii aranžovaných fotografií svého podvodního mořského i říčního světa vytvářených in situ. Své pomíjivé instalace umístil do galerie klenovského zámku.
Autor si vytváří svými hříčkami vlastní vidění podvodních dějů. Do mořských vln, čeření či vodních tůní aranžuje různé předměty, které dávají danému místu novou atmosféru. Takto vzniklé situace pak fotografuje buď jako věrný obraz modelového vzoru, nebo později dopracovává a personifikuje vkládáním svého obličeje.
Jeho aranžovaným fotografiím vévodí zlatá rybka, která je francouzsky poisson rouge. Na fotografiích tak najdeme její tělo s Denisovou hlavou odložené na zledovatělém sněhu. To je možná jakýmsi pokračováním předešlých zachycených dějů, kde je na Action men se žraloky ztrácející se v jejich útrobách, či zbylá chodila omývaná mořskými vlnkami. Následující fotografie figurek ženicha a nevěsty, které tvoří vlečku obklopující je mořská pěna, je okamžikem pomíjivosti rituálu i svědectvím mizejících hodnot. I další fotografie jsou aranžované s plastikovými rybkami, žábami občas ve společnosti skutečného živočicha, ukrytými pod vodou, plujícími někde uprostřed mezi dnem a hladinou, nebo přímo na hladině. Denis používá různé plastikové transparentní desky, které barevně dotváří a konfrontuje s mořskou hladinou. Výsledný efekt fotografie je někdy pečlivě vypracovaný, jindy je náhodou daného předem neurčitelného okamžiku, nebo vytvářený za pomoci počítače (sinopia). Jindy je jeho spolutvůrcem samotné moře, když pokračuje v jeho tvorbě tím, že pomalu rozmývá jím vytvořený akvarel vložený pod hladinu. Kresby na průhledných plastikových deskách splývající s čeřením mořských vlnek, nebo průsvity průhlednou deskou v moři neuniknou jen opravdu vnímavému pozorovateli.
Vystavené fotografie jsou doplněné předměty, které byly použity při aranžích a jejich snímání. Ve vitríně je také množina supermanů, jejichž dokonalá těla jsou přizpůsobena nedokonalé realitě vystavujícího autora.
Hejno zlatých rybek proložené odpadky plujícími společně na vodní hladině jsou odkazem na naše civilizační nemoci z přebytku a malou pokoru k životnímu prostředí.
Bulotova expozice je doplněna smyčkou videí Bleu, blanc, rouge a filmíkem, na němž se podílel se svým jednoročním synem, který film ozvučil svým verbálním projevem.
Denis Bulot není zde na Klenové poprvé. V roce 2000 se účastnil sympozia, na kterém zde strávil při práci na sýpce téměř jeden měsíc.
Malíř ROMAN KAMEŠ
je pražský rodák, který žije a pracuje v Paříži s občasnými a v poslední době stále častějšími a delšími pobyty v asijském Ladakhu. Jeho cesta do francouzské metropole začátkem 70. let vedla přes Istanbul. Po příchodu do Paříže se věnoval studiu Ecole nationale supérieure des beaux arts a architektury.
Kameš byl a je kromě francouzského milieu v kontaktu s naturalizovanými pařížskými Čechy. Jedním z určujících setkání bylo pro něj setkání se slavným českým umělcem Jiřím Kolářem, se kterým od roku 1981spolupracoval na vydávání Revue K a v nakladatelství objevujícím kvalitní české autory. Roman Kameš po smrti Jiřího Koláře i nadále v této práci pokračuje a české publikum se mohlo v retrospektivě seznámit s díly vydanými v této edici na nedávné výstavě v pražském DOXu.
Obrazy, které jsou součástí společné expozice s Denisem Bulot jsou inspirované zejména pobyty v Ladakhu, který se stal jeho nevyčerpatelným inspiračním zdrojem. Ve svých obrazech tvořených temperou a přírodními pigmenty nalezenými přímo na místě popisuje přírodní scenérie, které poznal při horských výstupech a putování indickou krajinou. Vrstvy malby prokládané pískem a vyzařující zachycené světlo krajiny zprostředkovávají návštěvníkovi výstavy a bedlivému pozorovateli barevné škály, sytosti valérů a vložených pocitů nezapomenutelný zážitek.
Kromě odkrývání a odtajňování krás Ladakhu se věnuje také organizování malířských ateliérů určených místním dětem různých etnických skupin v Ladakhu a v Himáčalpradéši. Tyto dílny daly vzniknout množství kreseb žáků ovlivněných učitelem.
Ani Roman Kameš není v Galerii Klatovy/Klenová poprvé. Vystavoval tu už před roky v době porevolučního objevování českých umělců v zahraničí. Je také uveden v publikaci Šedá cihla zahrnující důležité české osobnosti výtvarného umění žijící v zahraničí.
K výstavě Romana Kameše Indigo, šafrán, monzun vydala Galerie Klatovy/Klenová společně s Galerií umění Karlovy , se kterou na výstavě prezentované v obou galeriích spolupracovala katalog, který je možný zde zakoupit.
