Borůvková sezona je v plném proudu. Co dovoluje zákon a proč plody nejíst rovnou z keříku?

Borůvková sezona je v plném proudu. Do lesů vyrážejí rodiny s košíky, hrnky i menšími kyblíky, stejně jako generace před nimi. Sběr lesních plodů patří v Česku k tradičním letním radostem. Ani cesta za borůvkami však není úplně bez pravidel.

Borůvky můžeme sbírat i v soukromém lese

Podle Ministerstva zemědělství a lesního zákona má každý právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí a sbírat tam lesní plody pro vlastní potřebu. Nezáleží přitom na tom, zda jde o les státní, obecní nebo soukromý.

Sběrač ale nesmí les poškozovat, narušovat lesní prostředí ani ignorovat pokyny vlastníka. Zakázán je také vstup do oplocených míst, porostů, ve kterých právě probíhá těžba nebo manipulace se dřevem, a do oblastí označených zákazem vstupu.

Košík borůvek na koláč, knedlíky, marmeládu nebo domácí zamrazení tedy problém nepředstavuje. Jiná situace nastává při organizovaném sběru velkého množství plodů určených k prodeji. Taková činnost už se za běžný sběr pro vlastní potřebu považovat nemusí.

Pozor na česací hřebeny

Zákon nezakazuje konkrétní nádobu ani nestanovuje přesný počet litrů, které si člověk může odnést. Rozhodující je především účel sběru a to, zda při něm nedochází k poškozování lesa.

Problémem proto mohou být česací hřebeny a další pomůcky, které kromě plodů strhávají listy, lámou větvičky a poškozují celé borůvčí. Lesní zákon výslovně zakazuje sbírat lesní plody způsobem, který les ničí.

Pravidla sice částečně omezují svobodu lidí, kteří byli zvyklí chodit do lesa s košíkem odjakživa, jejich smyslem ale není zakázat běžné sbírání. Mají bránit především bezohledným nájezdům, ničení porostů a komerčnímu sběru ve velkém.

Na Šumavě platí přísnější pravidla

Zvýšenou pozornost musí sběrači věnovat pravidlům v chráněných územích. Ta se mohou lišit podle stupně ochrany přírody, místních zákazů a návštěvních řádů.

Například v Národním parku Šumava lze lesní plody pro vlastní potřebu sbírat mimo klidová území a místa s omezeným vstupem. Správa parku zároveň upozorňuje, že návštěvníci nemají používat česací hřebeny.

Borůvky navíc nejsou jen potravou pro člověka. V některých lokalitách představují důležitou součást jídelníčku chráněných živočichů, například tetřeva hlušce. Hromadný sběr může zvířata rušit a připravovat je o část potravy před zimou.

Před cestou se proto vyplatí sledovat informační tabule, značení, aktuální uzavírky a pokyny správy chráněného území. Neznalost místních pravidel nemusí být při případné kontrole omluvou.

Do lesa vstupujeme na vlastní nebezpečí

Lesní zákon připomíná také osobní odpovědnost návštěvníků. Do lesa vstupuje každý na vlastní nebezpečí a své chování musí přizpůsobit aktuálním podmínkám.

Zvýšená opatrnost je nutná po bouřkách, při silném větru, v podmáčeném terénu nebo v blízkosti probíhající těžby. Nebezpečí mohou představovat padající větve, poškozené stromy, lesní technika i nerovný terén. Les není městský park a bezpečnost začíná u vlastního úsudku.

Zdravé plody, které je lepší umýt

Borůvky obsahují vlákninu, vitaminy, minerální látky a přírodní barviva zvaná antokyany. Není nutné z nich dělat zázračný lék. Jako součást pestré stravy ale mají své pevné místo, zvlášť pokud je jíme čerstvé a bez velkého množství přidaného cukru.

Nasbírané borůvky bychom však neměli bezmyšlenkovitě jíst rovnou z nízkých keříků. Státní zdravotní ústav upozorňuje na riziko echinokokózy, tedy onemocnění způsobeného tasemnicemi rodu Echinococcus.

Člověk se může nakazit pozřením vajíček parazita z kontaminovaného jídla nebo po kontaktu se psem či kočkou. Riziko není důvodem k panice, ale k dodržování základní hygieny. Volně nasbírané plody je vhodné před konzumací pečlivě omýt nebo tepelně zpracovat. Ruce bychom si měli umýt také po návratu z lesa a po kontaktu se zvířaty.

Státní zdravotní ústav zároveň upozorňuje, že vajíčka tasemnice ničí var, nikoliv běžné zmrazení. Uložení borůvek do mrazáku proto nelze považovat za spolehlivou náhradu omytí nebo tepelného zpracování.

Vitaminy, minerální látky a antioxidanty

Borůvky obsahují především vitamin C, vitamin K, mangan a vlákninu. V menším množství v nich najdeme také draslík, hořčík, vápník, železo, měď nebo vitamin E. Jejich přesné zastoupení se může lišit podle druhu borůvek, místa růstu, zralosti i způsobu skladování.

Vitamin C se podílí na správné funkci imunitního systému a pomáhá chránit buňky před oxidativním stresem. Vitamin K je důležitý pro normální srážlivost krve a udržení zdravých kostí. Vláknina zase podporuje správnou činnost střev a pomáhá předcházet zácpě.

Typickou modrou až modrofialovou barvu dávají borůvkám antokyany, které patří mezi flavonoidy. Společně s dalšími polyfenoly působí jako antioxidanty a podílejí se na ochraně buněk před působením volných radikálů.

Dosavadní výzkum naznačuje, že pravidelná konzumace borůvek může mít příznivý vliv na některé ukazatele cévního a metabolického zdraví. Výsledky studií týkajících se paměti a dalších poznávacích funkcí však nejsou zcela jednoznačné. Borůvky proto mají být součástí pestrého jídelníčku, nikoliv náhradou léčby nebo zárukou prevence konkrétního onemocnění.

Pomáhají srdci, cévám a mozku?

Antokyany a další látky obsažené v borůvkách jsou zkoumány kvůli možnému vlivu na krevní tlak, pružnost cév, metabolismus tuků a citlivost organismu na inzulin. Některé studie zaznamenaly příznivé výsledky, nelze ale tvrdit, že samotné borůvky léčí vysoký tlak, snižují cholesterol nebo spolehlivě zabraňují srdečním chorobám.

Podobně opatrně je nutné přistupovat k tvrzením o paměti a zdraví mozku. Některé výzkumy naznačují možné zlepšení vybraných schopností, zejména u starších lidí, jiné studie však výrazný přínos nepotvrdily. Nejdůležitější zůstává celkový životní styl, pestrá strava, pohyb a léčba doporučená lékařem.

Za prokázaný nelze považovat ani často opakovaný názor, že borůvky léčí šeroslepost. Americké centrum NCCIH upozorňuje, že důkazy pro zlepšení nočního vidění nejsou přesvědčivé.

Sušené borůvky se tradičně používají při průjmu

Plody borůvek obsahují také třísloviny. Zejména sušené borůvky se proto v lidovém léčitelství tradičně používají při krátkodobých zažívacích obtížích a průjmu.

Nejde však o náhradu lékařské péče. Pokud průjem trvá déle, objeví se horečka, krev ve stolici, známky dehydratace nebo se týká malého dítěte, seniora či chronicky nemocného člověka, je vhodné poradit se s lékařem.

Listy borůvek nejsou bez rizika

V lidovém léčitelství se využívají také mladé listy borůvčí, které se obvykle sbírají před rozkvětem rostliny. Připravuje se z nich nálev zalitím horkou vodou a přibližně patnáctiminutovým louhováním.

Čaji z borůvkových listů se tradičně připisuje schopnost snižovat hladinu krevního cukru. Spolehlivé důkazy o jeho účinnosti u lidí jsou ale omezené a nelze jej používat jako náhradu léků na cukrovku.

Americké centrum NCCIH navíc upozorňuje, že borůvkové listy mohou být při užívání ve vysokých dávkách nebo po dlouhou dobu rizikové. Lidé s cukrovkou, těhotné a kojící ženy nebo pacienti užívající pravidelně léky by se proto měli před pitím podobných bylinných přípravků poradit s lékařem či lékárníkem.

Modré bobule na mnoho způsobů

Borůvky mají sladkou až lehce nakyslou chuť. Pokud obsahují více tříslovin, mohou být také mírně nahořklé. Oproti malinám nebo ostružinám mají velmi malá semínka, která při jídle téměř nepostřehneme.

Jíst je můžeme samotné, s jogurtem, tvarohem, kefírem nebo dalšími druhy ovoce. Oblíbené jsou v koláčích, muffinech, dortech, knedlících, sorbetech a dalších dezertech. Hodí se také do džemů, kompotů, domácích sirupů, limonád, koktejlů nebo smoothies.

Borůvky si rozumějí i se slanými jídly. Mohou doplnit letní salát z baby špenátu, sýru feta, vlašských ořechů a lehké zálivky. Přidat je lze také do bulguru, pokrmů s červenou řepou nebo k uzenému tofu.

Zajímavou chuť dodají rovněž masu. Jednoduchou marinádu lze připravit rozmixováním hrsti borůvek s trochou olivového oleje, octa, medu a oblíbeného koření. Hodí se například ke kuřecímu nebo vepřovému masu.

Alergie na borůvky je neobvyklá, nikoliv nemožná

Borůvky nebývají mezi nejčastějšími potravinovými alergeny a většina lidí je snáší bez problémů. Nelze ale tvrdit, že alergickou reakci nemohou vyvolat vůbec.

Alergie na ovoce se může projevit svěděním nebo brněním v ústech, otokem rtů, vyrážkou, nevolností či dalšími obtížemi. Ve vzácných případech může být reakce závažná. Lidé, kteří po konzumaci borůvek zaznamenají opakované potíže, by se měli poradit s alergologem.

Jak borůvky správně skladovat

Lesní borůvky jsou měkké a citlivé, proto zpravidla vydrží v chladničce jen několik dní. Větší pěstované borůvky bývají pevnější a mohou zůstat čerstvé o něco déle.

Borůvky uchovávejte v chladu, ideálně v mělké nádobě, aby se spodní plody nemačkaly. Omyjte je až těsně před konzumací, protože zbytková vlhkost může urychlit vznik plísně. Otlačené, prasklé nebo plesnivé kusy ihned odstraňte.

Pro delší uchování lze borůvky zamrazit. Opatrně je omyjte, důkladně nechte oschnout a rozložte na tác nebo plech tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Po předmražení je přesypte do uzavíratelného sáčku nebo nádoby. Díky tomu si lépe zachovají tvar a neslepí se do jedné velké hroudy.

Borůvky je možné také usušit, zavařit nebo zpracovat do džemu či sirupu. Je však dobré počítat s tím, že přidáním velkého množství cukru se z původně lehkého ovoce stává výrazně sladší potravina.

Tradice, která má v českých lesích své místo

Borůvky se u nás sbíraly odjakživa a je dobře, že výlet do lesa zůstává dostupný prakticky každému. Les však není jen bezplatná zásobárna plodů. Je domovem zvířat, místem práce lesníků a prostředím, které by mělo po našem odchodu zůstat ve stejném stavu, v jakém jsme ho našli.

Stačí dodržovat jednoduché pravidlo: vezměme si pouze tolik, kolik skutečně využijeme, netrhejme celé keříky, nepoužívejme ničivé pomůcky a nevstupujme tam, kam nás zákaz nebo ochrana přírody nepouští. Pak borůvková sezona zůstane příjemnou tradicí, nikoliv přestupkem nebo zdravotním rizikem.