Dobrovolníci čistili břehy Otavy. U Sušice bojovali s invazní netýkavkou

Břehy Otavy mezi Sušicí a Dlouhou Vsí v sobotu patřily dobrovolníkům. Místo běžného výletu k řece je čekala práce v terénu - vyhledávání a vytrhávání netýkavky žláznaté, invazní rostliny, která v posledních letech rychle obsazuje okolí vodních toků.

Do akce se zapojily desítky lidí. Skupiny se rozdělily do několika úseků na zhruba desetikilometrové trase. Někteří postupovali po březích, další část úseku kontrolovala z vody na lodích a raftech. Právě kombinace pěšího zásahu a splutí řeky umožnila dostat se i k místům, která jsou ze břehu hůře přístupná.

Vytrhané rostliny dobrovolníci shromažďovali na určených místech. Odtud je následně převzali organizátoři, aby byly zlikvidovány tak, že se dál nebudou šířit. U netýkavky je důležité zasáhnout včas, dříve než vytvoří semena. Rostlina se totiž dokáže velmi rychle množit a znovu obsazovat stejná místa.

Nešlo jen o jednorázový úklid

Sobotní zásah byl součástí dlouhodobého projektu Netýkám si s netýkavkou, který připravuje Destinace Sušicko. Cílem není pouze odstranit rostliny z jednoho úseku, ale postupně omezit jejich šíření podél Otavy a dát větší prostor původním druhům.

Organizátoři počítají s tím, že podobné akce bude nutné opakovat. U invazních rostlin nestačí jeden zásah. Netýkavka se šíří rychle, její semena se snadno dostávají podél vody dál a bez pravidelné kontroly by se porosty brzy obnovily.

Projekt proto počítá s několika zásahy ročně, a to minimálně po dobu pěti let. Pomoci mohou nejen lidé přímo v terénu, ale také ti, kteří nahlásí nové výskyty, šíří informace o projektu nebo přispějí na logistiku, vybavení a likvidaci vytrhaných rostlin.

Proč je netýkavka problém

Netýkavka žláznatá, latinsky Impatiens glandulifera, pochází z Himálaje. Do Evropy se původně dostala jako okrasná rostlina. V českých zemích je její pěstování doloženo už od roku 1846. Později ale začala zplaňovat a dnes se šíří téměř po celé republice, hlavně podél řek a potoků.

Na první pohled může působit nenápadně, v době květu dokonce dekorativně. Pro přírodu je ale problémem. Vytváří souvislé porosty, které vytlačují původní druhy rostlin. Navíc má mělký kořenový systém, takže břehy nezpevňuje tak jako přirozená vegetace. Po jejím odumření mohou být břehy náchylnější k erozi.

Nejúčinnější je vytrhávání

Nejjednodušší a zároveň velmi účinnou metodou likvidace je mechanické vytrhávání. Rostliny je potřeba odstranit i s kořeny a ideálně ještě před dozráním semen. Vytržené kusy se doporučuje zlomit nebo jinak poškodit, protože netýkavka dokáže snadno znovu zakořenit.

Sobotní akce u Sušice tak nebyla jen dobrovolnickou brigádou, ale i praktickou ukázkou toho, jak může ochrana přírody vypadat přímo v terénu. Řeka Otava je pro Sušicko jedním z nejvýraznějších přírodních prvků a právě její břehy patří k místům, kde má boj s invazními druhy největší smysl.

Projekt v Sušici odstartoval letos na jaře osvětovou přednáškou Dana Bárty, který se dlouhodobě věnuje ochraně přírody a biodiverzitě.