Evropa horečně zbrojí. Explosia nesmí dopadnout jako Škoda JS. Strategické firmy jsou víc než byznys

Evropa v posledních měsících zrychlila zbrojení. Tlačí ji ruská invaze na Ukrajinu z února 2022 i rostoucí nejistota, jak pevná bude do budoucna americká ochrana v rámci NATO. Do popředí tak vystupuje snaha o větší evropskou samostatnost. Politické dopady masivních nákupů zbraní a rozšiřování armád ale zatím zůstávají spíš stranou.

Pro Česko to už není vzdálená debata z Bruselu nebo Washingtonu. Aktuálně ji připomněla i úvaha o možném prodeji státní Explosie, tedy podniku důležitého pro výrobu výbušnin, střelivin a munice. Právě podobné firmy dnes rozhodují o tom, zda Evropa dokáže posílit vlastní obrannou výrobu, nebo zůstane závislá na dodávkách odjinud.

Plzeň má k podobnému tématu vlastní silnou zkušenost. Jmenuje se Škoda JS. Tradiční plzeňská firma z oblasti jaderného strojírenství se v minulosti dostala pod ruskou vlastnickou kontrolu a zpět do českých rukou se vrátila až v roce 2022, kdy ji převzala skupina ČEZ. Důvodem nebyl běžný obchodní zájem, ale bezpečnost: šlo o klíčového dodavatele pro české jaderné elektrárny.

Babiš prodej Explosie obhajuje hlavně možným výnosem pro stát. Peníze by podle něj mohly směřovat do vojenských investic, které Česko čekají kvůli rostoucím závazkům v NATO. Zároveň tvrdí, že o podnik je zájem v Evropě a že stát by si kvůli strategickému významu firmy ponechal určitou míru kontroly.

Kritici ale upozorňují, že právě v době, kdy Evropa řeší nedostatek munice, střelivin a výrobních kapacit, je prodej podobného podniku bezpečnostně problematický. Explosia není běžná státní firma, ale výrobce navázaný na obranný průmysl a potřeby armády. Proto se debata nevede jen o ceně, ale hlavně o tom, kdo bude mít nad klíčovou výrobou kontrolu v době krize.

Právě příběh Škody JS ukazuje, že otázka strategických firem není teorie. Pokud stát ztratí kontrolu nad podnikem, který je důležitý pro energetiku, obranu nebo kritickou infrastrukturu, může to v době krize znamenat vážný problém. A náprava bývá drahá, složitá a přichází až ve chvíli, kdy se riziko ukáže naplno.

Zbrojení roste. A s ním i účet pro domácnosti

Evropské státy mezitím dávají na obranu historicky vysoké částky. Podle údajů NATO investovaly evropské členské země aliance spolu s Kanadou v roce 2025 dohromady více než 574 miliard dolarů, tedy přibližně o pětinu víc než rok předtím. Je to skok, jaký kontinent dlouho nezažil.

Na summitu NATO v Haagu v roce 2025 se spojenci shodli na novém cíli: do roku 2035 mířit k celkovým bezpečnostním výdajům ve výši 5 procent HDP ročně. Z toho 3,5 procenta HDP má jít přímo na obranu a plnění aliančních schopností, dalších 1,5 procenta na související oblasti, například infrastrukturu, odolnost státu nebo ochranu kritických systémů.

Takové tempo ale otevírá nepříjemnou otázku: kde na to vlády vezmou a co bude muset ustoupit. V praxi půjde o střet mezi výdaji na obranu a financováním běžného života — zdravotnictví, sociální péče, školství nebo bydlení. Tedy témat, která lidé řeší každý den.

Zbrojení může zasáhnout i do oblasti zdraví. Nejen přes veřejné rozpočty, ale také přes tlak na celou společnost. V některých zemích se znovu otevírá debata o povinné službě, o zálohách nebo o zapojení firem a civilní infrastruktury do obranných plánů. Dlouhodobá mobilizace může zvyšovat stres a prohlubovat pocit nejistoty.

Explosia jako test, co je pro stát opravdu strategické

Debata o Explosii ukazuje, jak složité bude pro Česko novou bezpečnostní éru zvládnout. Na jedné straně stát říká, že musí více investovat do obrany a posilovat domácí průmyslové kapacity. Na druhé straně se objevuje úvaha, zda by neměl prodat podnik, který je pro obranný průmysl důležitý právě v době, kdy Evropa řeší nedostatek munice a výrobních kapacit.

Zkušenost se Škodou JS připomíná, že u strategických podniků nejde jen o cenu v okamžiku prodeje. Důležitější je, kdo bude firmu ovládat v krizi, komu bude dodávat, zda bude podléhat sankčním rizikům a zda stát neztratí vliv na oblast, kterou bude později nutně potřebovat.

Škoda JS je v tomto směru varováním i argumentem. Firma patří k tradičním plzeňským průmyslovým značkám a působí v oblasti jaderné energetiky. Když se kvůli ruskému vlastnictví dostala pod tlak sankčních rizik, ČEZ ji převzal zpět do české kontroly, aby ochránil dodávky pro české jaderné elektrárny. Jinými slovy: stát nakonec musel řešit problém, kterému bylo možné při důslednější strategické politice předejít.

Strach z německé převahy a návrat starých obav

Dalším citlivým tématem je Německo. Evropská ekonomická jednička nyní zrychleně posiluje armádu. V řadě zemí proto roste otázka, jak v budoucnu uhlídat německou vojenskou převahu tak, aby zůstala pevně ukotvena v evropské spolupráci a aliančních pravidlech.

Do hry se vrací i myšlenka společné evropské armády. Mluví o ní například Španělsko, zatím ale chybí jasný plán — kdo by rozhodoval o nasazení, jak by vypadalo velení a jakou roli by vedle toho dál hrálo NATO.

Současně roste význam nástrojů na úrovni EU. Unie prosazuje koncept bezpečnosti postavený na zapojení státu i společnosti. Součástí je také Preparedness Union Strategy, představená v březnu 2025. Jejím cílem je, aby státy zvládaly krize rychleji a koordinovaněji. Nejde jen o vojáky, ale také o civilní složky, zásoby, logistiku, krizovou komunikaci nebo ochranu kritické infrastruktury.

Silnější arzenál v rukou populistů

V pozadí zbrojení se ale odehrává ještě jedna změna: v mnoha zemích sílí strany, které stavějí na protestu, tvrdém nacionalismu nebo odporu k dosavadním politickým elitám. To je pro bezpečnostní politiku výbušná kombinace.

Pokud by se podobné strany dostaly k moci v době, kdy budou sklady plné nové techniky a zbraní, Evropa by mohla čelit jinému problému než dnes. Nejen tomu, jak odstrašit Rusko, ale i tomu, jak zajistit, aby se vojenská síla nestala nástrojem domácí politické války.

Stejná otázka platí i pro vlastnictví strategických podniků. Nestačí vědět, kolik peněz stát za prodej získá. Podstatné je, zda tím nepředá kontrolu nad výrobou, kterou bude v krizi potřebovat. V případě jaderného průmyslu už Česko podobnou lekci dostalo právě přes plzeňskou Škodu JS. U obranného průmyslu by bylo nebezpečné ji opakovat.

Více zbraní, vyšší riziko a horší prostředí

Evropské zbrojení zapadá do širšího globálního trendu. Podle údajů SIPRI světové vojenské výdaje v roce 2025 stouply na 2,887 bilionu dolarů. Evropa patřila k regionům s nejrychlejším růstem.

Armádní expanze má i vedlejší dopady. Výroba munice a techniky zatěžuje průmysl, vojenská logistika zvyšuje emise a cvičení přinášejí hluk i zátěž pro krajinu. Všechny tyto faktory se mohou časem promítnout do kvality prostředí a nepřímo i do zdraví lidí, zejména v oblastech s koncentrací výcviku a zbrojní výroby.

Pro průmyslové regiony, jako je Plzeňsko, to znamená dvojí výzvu. Na jedné straně může růst poptávka po strategických technologiích přinášet práci, zakázky a význam pro místní firmy. Na druhé straně je nutné hlídat, aby bezpečnostní argument nepřekryl veřejnou kontrolu, dopady na životní prostředí a otázku, komu strategická výroba skutečně slouží.

Plzeňsko už přitom podobnou proměnu zažívá velmi konkrétně. Do areálu letiště v Líních u Plzně se postupně vrací armáda a od května 2026 tam znovu probíhá pravidelný výcvik menších jednotek a složek integrovaného záchranného systému. Obyvatele okolních obcí v posledních dnech překvapily výstřely a rány z areálu, podle obce Nová Ves však nejde o mimořádnou událost, ale o součást výcviku.

Letiště má podle dosavadních plánů sloužit jako základna aktivních záloh, podpora aliančních jednotek a rezerva pro potřeby armády. Používat se má i cvičná a imitační munice, například slepé střelivo, dýmovnice nebo výbušky. Armáda slibuje, že bude výcvik plánovat převážně v denních hodinách a s ohledem na obyvatele okolních obcí.

Právě Líně ukazují, že zbrojení a posilování obrany nejsou jen vzdálená politická rozhodnutí. Na Plzeňsku se promítají do konkrétního prostoru, hluku, dopravy i každodenního života lidí.

NATO nestačí. Evropa hledá nové formáty

Evropské státy současně řeší, v jakém rámci budou bezpečnost řídit. NATO zůstává klíčové, ale pro období nejistých transatlantických vztahů nemusí stačit jako jediná kotva. Přibývá ad hoc koalic podle tématu a regionu a prosazují se formáty, které nejsou výlučně určené jen pro členské země EU.

Příkladem je Evropské politické společenství. Jeho summit se konal 4. května 2026 v Jerevanu, kde u jednoho stolu seděly státy EU, Británie i další evropské země. Právě takové platformy mohou hrát významnou roli v budoucí bezpečnostní architektuře.

Politolog Richard Youngs z University of Warwick v textu pro The Conversation upozorňuje, že Evropa teď řeší hlavně peníze a zbraně a méně to, jak se tím změní politika, mocenské vztahy a důvěra lidí ve stát. Bez otevřené debaty a jasných pravidel může mít znovuvyzbrojování křehké základy a přinést víc problémů, než dnes politici připouštějí.

Pro Česko z toho vyplývá jediné: nejde jen o to, kolik dáme na obranu, ale také jak to vláda vysvětlí veřejnosti a jak zajistíme, aby se bezpečnost nestala záminkou pro oslabení kontroly, průhlednosti a běžných veřejných služeb, včetně zdravotnictví.

A pro Plzeň je v tom ještě jedna lekce navíc. Škoda JS ukazuje, že strategický podnik může být pro stát důležitý nejen tehdy, když si toho veřejnost všimne až ve chvíli krize. Proto by debata o Explosii neměla být jen debatou o prodejní ceně. Měla by být debatou o tom, které firmy si má stát udržet, protože bez nich může být v příští krizi slabší.

Shrnutí

Další zdroje

• NATO: Defence expenditures and NATO''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''s 5% commitment
• NATO: The Hague Summit Declaration 2025
• SIPRI: Global military spending reached $2887 billion in 2025
• Reuters: Czech government considers sale of Explosia
• ČEZ: ČEZ převzal 100% podíl ve Škodě JS
• Škoda JS: převzetí společností ČEZ
• Evropská komise: Preparedness Union Strategy
• Rada EU: Evropské politické společenství v Jerevanu
• The Conversation: Europe is rearming itself without addressing the political consequences