Hodiny v Plasích jsou světový unikát. Bez šroubků měří čas už přes 300 let

Čas je prý relativní. V klášteře v Plasích ale už od 17. století platí, že je hlavně neústupný. Kdo má na programu osm modliteb denně, nemůže si dovolit „ještě pět minut“. A už vůbec ne, když některé začínají v noci nebo před svítáním.

V roce 1686 proto dostal čas v Plasích svůj vlastní stroj. Ne kvůli pohodlí, spíš aby se mniši trefili do rozvrhu tak přesně, jako když dnes pípne telefon. Jen s tím rozdílem, že tady není baterie, žádná aplikace a dokonce ani šroubky. Hodiny drží pohromadě jen díky spojům a závlačkám. A fungují dodnes.

Osm „budíčků“ podle svatého Benedikta

V Plasích se tehdy řídili řádem sv. Benedikta, který rozděloval den na kanonické hodiny, tedy pravidelné modlitby. A bylo jich tolik, že si člověk raději hlídal čas než zásoby kávy.

Program vypadal takto: Matutinum (vigílie) před svítáním, Laudes za svítání, Prima kolem šesté, Tercie zhruba v devět, Sexta v poledne, Nona okolo třetí odpoledne, Nešpory při západu slunce a Kompletář před spaním. Klášter měl svůj denní režim dávno předtím, než to začaly doporučovat moderní příručky.

Kyvadlo, táhla a cymbál. A hlavně pravidelnost

Zatímco dřív lidé spoléhali na sluneční, vodní nebo přesýpací hodiny, v 17. století přišlo kyvadlo. A s ním i podstatně větší přesnost. V Plasích to znamenalo, že čas přestal být „někdy po ránu“ a stal se „teď“.

Stroj je ve věži gotické královské kaple a má čtyři části. První je takzvaný jicí stroj s kyvadlem, který drží chod hodin. Každou čtvrthodinu spustí bicí mechanismus. Ten přes táhla přenese sílu na železné kladivo v horní lucerně věže. Kladivo udeří do cymbálu, tedy zvonovitého nástroje, který se rozeznívá údery zvenčí.

Další dvě části obsluhují celé hodiny. Jsou to dva samostatné bicí mechanismy, každý s vlastním kladivem a cymbálem ve spodní lucerně. Hodina se tak odbije dvakrát. Kdo by to zaspal, tomu už nepomůže ani svatá trpělivost.

Každý den natahovat. Už víc než 124 tisíckrát

Romantika starých časů má jednu podmínku: pohon je třeba natahovat každý den. Žádné „automatické aktualizace na pozadí“. Podle správců památky to za historii hodin znamená už více než 124 tisíc natažení. To je číslo, které by i dnešní fitness hodinky uznaly jako slušný výkon.

Celý unikát vznikl v letech 1683 až 1686 podle návrhu architekta Jeana Baptisty Matheye. Autorem samotného stroje byl podle dochovaného nápisu na konstrukci Friedrich Friedrich. Jména mají i cymbály, které připomínají ty, kdo si hodiny objednali: opata Ondřeje Trojera a klatovského měšťana Štěpána Priqueyho.

Hodiny nejsou jediné lákadlo

Kdo do Plas zavítá, může si kromě barokního času prohlédnout i další místní kuriozity: klášterní vězení, záchody nad řekou nebo podzemní systém se samonosným schodištěm. Místní rádi vyprávějí i o takzvaném Plaském prášku, který se kdysi vyvážel i za hranice českých zemí.

Jedno je jisté. V Plasích má čas pořád ruční pohon. A člověk si tam snadno uvědomí, že „nestíhám“ je vlastně docela moderní věta. Tady se totiž stíhá už přes tři století. Poctivě. A na dvě odbití.