Vodní nádrž Hracholusky u Plzně má v říjnu nejnižší hladinu ve své historii. Z vody se vynořily základy domů z zatopených vesnic, torzo mostu i vojenské bunkry. Oblíbené rekreační místo postihlo odhalené dno a předčasné ukončení lodní sezony, poslední vyplula 26. srpna 2026. Hladina klesla zhruba o pět metrů na 347,20 m nad mořem a přestože vodohospodáři snížili odtok, voda dál ubývá.
Hracholuská přehrada na Plzeňsku odhaluje svou dávno zatopenou minulost. Mimořádné sucho a nedostatek přítokové vody způsobily výrazný pokles hladiny. Z míst, kde se běžně prohánějí lodě a plavci, vystupují základy zaniklých domů, pozůstatky mostů, starých vodních staveb i vojenské bunkry. Nádrž na řece Mži prochází jedním z nejsušších období od svého vybudování. Situace už v létě zasáhla také rekreační provoz a donutila provozovatele výletní lodi předčasně ukončit sezonu.
Hracholusky patří k nejznámějším rekreačním oblastem Plzeňského kraje. Přibližně 22 kilometrů dlouhá přehrada se táhne od hráze nedaleko obce Hracholusky proti proudu Mže směrem ke Stříbru. Její členité břehy lemují chatové osady, kempy a rekreační střediska. Letošní podzim však nabízí neobvyklý pohled. V místech, kde ještě před několika měsíci byla voda, se nyní rozprostírají pásy bahna, kamení a odkrytého dna.
Pokles hladiny postupně odhaluje stavby, které před více než šedesáti lety zmizely pod vodou. Viditelné jsou pozůstatky někdejšího osídlení údolí Mže, torza vodních staveb a také objekty prvorepublikového pohraničního opevnění.
Betonové bunkry vznikaly ve druhé polovině třicátých let minulého století jako součást československého obranného systému. Po vybudování přehrady některé z nich skončily pod hladinou. Dnes jsou při mimořádně nízké vodě znovu viditelné.
Další odkryté objekty připomínají původní podobu údolí před stavbou vodního díla. V oblasti se nacházely vesnice, hospodářské usedlosti, mlýny, cesty i mosty, které spojovaly jednotlivé břehy řeky.

Vznik Hracholuské přehrady zásadně změnil krajinu mezi Stříbrem a Plzní. Před jejím vybudováním protékala řeka Mže údolím s vesnicemi, zemědělskými usedlostmi, mlýny a cestami. Lidé zde žili a hospodařili po generace.
Při stavbě vodního díla musely zaniknout celé obce Dolany a Těchoděly. Pod hladinou skončila také spodní část obce Butov a řada samostatných hospodářských a vodních staveb.
V Dolanech bylo podle historických údajů odstraněno 23 obytných domů včetně dalších hospodářských objektů. V Těchodělech zaniklo 11 objektů. Výstavba zasáhla také mlýny, menší vodní elektrárny, mosty a další zařízení, která sloužila zdejším obyvatelům.
Podle historických podkladů publikovaných v knize Fenomén Hracholusky muselo kvůli vybudování nádrže zmizet přibližně 140 různých objektů včetně obytných domů, stodol, kůlen a chalup. Před napuštěním byly vykáceny také rozsáhlé lesní a další porosty.
Jména zaniklých lokalit dnes připomínají především historické mapy, dobové fotografie a vzpomínky pamětníků. Nízká hladina však některé pozůstatky dávného osídlení znovu odkrývá přímo v terénu.
Jedním z nejznámějších míst je Butov u Stříbra. Dnešní rekreační oblast se nachází v místech původní obce, jejíž část zmizela při napouštění přehrady.
Před výstavbou vodního díla zde stávaly obytné domy, hospodářská stavení a další objekty. Některé části Butova byly zatopeny, jiné zůstaly nad hladinou. Postupem času se lokalita změnila v oblíbené místo chatařů, rybářů a turistů.

Butov je známý také jako jeden z tradičních cílů výletní lodní dopravy na Hracholuskách. Loď za běžných podmínek spojuje různé části přehrady a umožňuje návštěvníkům poznávat její členité břehy z vodní hladiny.
Právě v horních částech nádrže jsou však dopady letošního sucha výrazné. Voda ustupuje z mělkých zátok a některá místa získávají podobu původního říčního údolí.
První úvahy o stavbě přehrady na Mži se objevily již po druhé světové válce. Průzkumné práce začaly v roce 1953 a samotná výstavba vodního díla se rozběhla v roce 1959.
Budování sypané hráze probíhalo především v letech 1961 až 1962. Na jaře roku 1963 začalo postupné napouštění nádrže a v srpnu téhož roku byla uvedena do provozu vodní elektrárna.
Stavba byla dokončena v roce 1964. Následně se Hracholusky staly nejen důležitým vodohospodářským dílem, ale také jednou z hlavních rekreačních oblastí západních Čech.
Nádrž má několik funkcí. Pomáhá regulovat průtok Mže, zadržuje vodu pro období sucha, podílí se na ochraně před povodněmi a umožňuje výrobu elektrické energie. Současně vytváří podmínky pro rekreaci, rybaření, vodní sporty a lodní dopravu.
Nedostatek vody letos citelně zasáhl také turistický provoz. Výletní loď na Hracholuskách musela pravidelné plavby ukončit už 26. srpna 2026, tedy podstatně dříve než v obvyklé sezoně.
Provozovatel Jihočeská plavební společnost na svých internetových stránkách oznámil, že kvůli nízké hladině musel plavby zastavit a loď vytáhnout z vody.
Společnost převzala lodní dopravu na Hracholuskách v lednu 2026 od rodiny Švamberků. Výletní loď s kapacitou přibližně 150 cestujících nese na počest dlouholetého provozovatele jméno Josef Švamberk.
Provozovatel původně počítal s pravidelnými letními plavbami. Nízká hladina však znamenala komplikace pro bezpečnou plavbu i přístup k některým přístavištím.

Rozsah letošního sucha dokládají také údaje vodohospodářů. Státní plavební správa už začátkem července upozornila, že kvůli nepříznivé hydrologické situaci v povodí Mže klesla hladina nádrže pod kótu 352,20 metru nad mořem.
Podle měření Povodí Vltavy se 7. října 2026 dopoledne hladina pohybovala kolem 347,20 metru nad mořem.
Od začátku července tak hladina klesla nejméně o dalších pět metrů. Výrazný rozdíl je patrný především v zátokách a mělčích částech nádrže, kde voda ustoupila desítky metrů od dřívějších břehů.
Pro srovnání, hladina zásobního prostoru nádrže je stanovena na kótě 354,10 metru nad mořem. Hodnota naměřená 7. října tedy byla o 6,90 metru nižší.
Letošní situace není pouze důsledkem několika suchých týdnů. Podle předběžného vyhodnocení vodohospodářů byl celkový přítok do Hracholuské přehrady v období od dubna do srpna 2026 nejnižší za dobu existence vodního díla.
Podle dostupných hydrologických údajů šlo dokonce o nejnižší přítok za celé sledované období, které sahá až do roku 1931. Mimořádně suchý byl zejména srpen, který byl vyhodnocen jako nejméně vodný měsíc v historii pozorování.

Nedostatek vody zasáhl celé povodí Mže. Během léta některé menší přítoky výrazně zeslábly nebo v jednotlivých úsecích zcela vyschly. Problémy se týkaly mimo jiné Úterského potoka a Úhlavky.
Situaci komplikoval dlouhodobý nepoměr mezi množstvím vody přitékající do nádrže a jejím odtokem. Vodohospodáři proto přistoupili k mimořádnému omezení odtoku, aby zpomalili pokles zásob vody.
Přehrada však nemůže být jednoduše uzavřena. Musí dál plnit své vodohospodářské funkce a zajišťovat potřebný průtok v řece pod hrází.
Neobvyklá podoba přehrady přitahuje pozornost výletníků, fotografů i zájemců o regionální historii. Pozůstatky dávných staveb jsou však často obklopeny bahnem a nestabilním podložím.
Na odkrytém dně mohou zůstávat hluboké nánosy sedimentů, skryté prohlubně, zbytky konstrukcí nebo ostré předměty. Zvláštní opatrnost je proto namístě v místech původních říčních koryt a u zatopených staveb.

Historické objekty navíc mohou být po dlouhých desetiletích pod vodou narušené. Vstup do starých bunkrů a dalších dutých konstrukcí tak může představovat riziko.
Další vývoj bude záviset především na srážkách a množství vody, které do nádrže přivede Mže a její přítoky. Krátkodobé deště nemusejí stačit, zejména pokud je půda v celém povodí dlouhodobě vyschlá.
Obnova zásob vody může vyžadovat delší období vydatnějších srážek a příznivějších hydrologických podmínek. Do té doby mohou být některé části přehrady výrazně odlišné od podoby, na kterou jsou obyvatelé Plzeňska zvyklí.
Letošní sucho tak na Hracholuskách odhaluje dvě stránky jedné události. Pro vodohospodáře a provozovatele lodní dopravy představuje vážný problém. Zároveň však na omezenou dobu zpřístupňuje pohled na pozůstatky údolí, které před více než šedesáti lety nenávratně změnila stavba přehrady.