V Plzeňském kraji přijímačky ukázaly převis zájmu o instalatéry, truhláře, autotroniky a multimédia, zatímco zedník či řezník zůstávají neobsazené; školy musí více spolupracovat s firmami a moderně řemesla prezentovat.
Shánění řemeslníka v Plzni často znamená čekání. I to se letos znovu projevilo v zájmu o učební obory. Některé školy hlásí převis u instalatérů a truhlářů, zatímco obory jako zedník nebo řezník zůstávají na okraji.
Do systému v Plzeňském kraji dorazily letos desetitisíce přihlášek. Kapacity prvních ročníků ale nejsou neomezené. Výsledek je známý: některé obory se naplní už v prvním kole, u jiných školy počítají s doplňováním v dalších kolech.
Uchazeči si mohou podat až tři přihlášky a seřadit je podle preference. Právě první volba obvykle nejlépe ukáže, o co mají deváťáci skutečný zájem a co berou jen jako „jistotu“.
Na Středním odborném učilišti stavebním v Plzni se situace opakuje. Instalatér patří dlouhodobě mezi obory, kde se místa rychle zaplňují. Letos škola eviduje 55 prioritních přihlášek na 36 míst. Podobný převis je i u truhlářů.
Úplně jiný obrázek nabízí obor zedník. Na 24 míst přišlo jen devět prioritních přihlášek. Školy tak opět řeší, jak obor dětem přiblížit a jak vysvětlit, že práce na stavbě není automaticky „poslední možnost“.
Zájem roste i u technických specializací. Na Střední průmyslové škole dopravní v Plzni patřila k tahákům obor Požární ochrana – na 30 míst přišlo 50 prioritních přihlášek. U autotronika, kde škola nabízí 60 míst, dorazilo v prioritě 1 celkem 78 přihlášek, takže naplnění třídy v prvním kole vypadá pravděpodobně.
Vedle řemesel funguje i další motivace: technické obory se častěji spojují s moderní výbavou, diagnostikou, elektronikou nebo prací se softwarem. Pro část žáků je to přijatelnější představa než klasická „špinavá“ dílna.
Zajímavý je rozdíl mezi školami nabízejícími podobné IT zaměření. Na jedné škole nabídli 60 míst a přišlo 106 přihlášek. Jinde má obdobný obor kapacitu 90 míst, ale prioritních přihlášek dorazilo jen 79, tedy méně než volných míst.
To neznamená, že by IT přestalo táhnout. Rozhoduje spíše pověst školy, dojezd, konkrétní náplň oboru a to, jak silně se daný směr mezi deváťáky „chytí“ v konkrétním roce.
Mimo Plzeň se letos dařilo i oborům kombinujícím technologie a kreativitu. V Horažďovicích u zaměření na vývoj aplikací a her přišlo 19 prioritních přihlášek na 17 míst. Škola zaujala i v kreativních oborech: u tříletého aranžéra a čtyřletého grafického designu eviduje shodně 18 prioritních přihlášek na 16 míst.
Velký převis hlásí také plzeňská Nerudovka. U multimediální tvorby přišlo 57 prioritních přihlášek na 15 míst. Nové lyceum v prvním ročníku přilákalo 50 prioritních přihlášek na 30 míst. A v oboru ekonomika a podnikání se zaměřením na cestovní ruch škola eviduje 97 prioritních přihlášek na 30 míst.
Trend je patrný i za hranicí kraje, například na Integrované střední škole v Chebu. Největší zájem tam byl o mechanika opraváře motorových vozidel: na 30 míst přišlo celkem 124 přihlášek, z toho 46 v prioritě 1. Dobře se vedlo i opraváři zemědělských strojů, cukrářům a kadeřnicím.
Na opačném konci žebříčku skončil řezník. Škola má kapacitu 12 míst, ale přišlo jen pět přihlášek a ani jedna nebyla v první volbě. U části zájemců rozhoduje náročnost profese i to, že si práci řezníka spojují s porážkou zvířat.
Letos se ukazuje jednoduchý vzorec: řemesla s jasnou poptávkou a rychlým výdělkem – typicky instalatér a truhlář – dokážou třídy naplnit. Některé tradiční obory, jako zedník nebo řezník, ale dál bojují o každého žáka.
Školám tak nezbývá než více spolupracovat s firmami, zvát žáky do dílen a ukazovat moderní praxi. A také rozbíjet představu, že „kdo nechce do kanceláře, skončí na stavbě“. Letošní přijímačky v regionu znovu potvrdily, že rozhoduje především obraz profese v očích dětí a rodičů – a ten se u jednotlivých řemesel mění jen pomalu.