Jiří Boudník v nové knize vzpomíná na emigraci

Světoznámý fotograf Antonín Kratochvíl pokřtil ve čtvrtek 12. 9. 2019 večer v Osterii v Martinské ulici v Plzni novou knihu o emigraci z pera plzeňského rodáka a "renesančního člověka" Jiřího Boudníka.

Cílená propagace v Plzni

Autor - architekt Jiří Boudník - bude osobně prezentovat své nové dílo i na Světu knihy v plzeňském DEPO2015: Pá 19.9. od 17ti do 19ti hodin a v sobotu 20.9. od 12 do 14 a od 15 do 19 hodin.

Recenze plzeňského publicisty Davida Růžičky:

Do krve upřímné dobrodružství jedné emigrace

Jiří Boudník, česko-americký architekt a plzeňský rodák, vydává poutavou knihu o své cestě do emigrace. Text nazvaný A zalévej kytky: Příběh uprchlíka by se dal přirovnat k plastické virtuální mapě tohoto útěku, doplněné o směs vůní rozličných prostředí, popkulturní zvukový podkres dobových hitů a filmových soundtracků a pomyslná oblaka - čtenářem spoluprožitelné emoční zóny pestrých barev. Směs, která činí Boudníkův životní příběh strhujícím. V roce 1987 jeho rodina unikla z celkového marasmu, ze kterého v každodenním šedivém životě v socialistickém bloku nebylo téměř úniku, zejména pro ty, kteří neměli ten správný kádrový profil. Dovolená v Jugoslávii se stala klíčovým mezníkem pro útěk do svobodného světa.

Pro své poutavé vyprávění Jiří Boudník zvolil zajímavou formu, kombinující jazyk a vidění sedmnáctiletého kluka, jímž v době útěku byl, s dobovými doklady, účtenkami, texty dopisů s přáteli, apod. Vše potrhují autorovy vlastní ilustrace knihy. Boudník tak důvtipně konstruuje přehlednou a podrobnou mapu svého útěku, na které ovšem dokumentuje i atmosféru různých prostředí, ve kterých se pohyboval. Tábory pro vystěhovalce v Rakousku, americké začátky. Nemilosrdně vykresluje i všechna pozitiva prolínající se s negativy života v exilu, včetně kaleidoskopu nejrůzněji tónovaných lidských povah, s nimiž se během svého putování setkal. Kniha tak překračuje rámec pouhého svědectví o putování za vysněnou svobodou. Je knihou iniciační, dokladem přerodu člověka přecházejícího z jednoho typu společnosti do jiné, události, která ač byla plánovaná, stala se prakticky ze dne na den. Sedmnáctiletý student plzeňské průmyslovky odešel jen s vlastní matkou a mladší sestrou, která o záměru emigrovat nevěděla, aby nedošlo k vyzrazení plánu, a tak s sebou vzala do nového světa za železnou oponou jen své dvě nejoblíbenější panenky. Jaká byla úskalí rakouského shromažďovacího „lágru“? Jakým způsobem se rodina musela vyrovnávat s pokusy o zneužívání jejich situace uprchlíků, někdy i dříve uprchlými krajany? Kdo pomohl? Jak vypadala práce na černo v době čekání na přistěhovalecké vízum do USA? A jaké zázemí čekalo emigranta při pokusu vybudovat si v nové, snad ve všech principech diametrálně odlišné zemi,svou další existenci? První facka na svobodné půdě. Kulturní šok. Americká střední škola. Ale i spousty filmů, které se do československých kin tehdy nedostaly. Hudba. Popkultura. Umění. Obrovský kaleidoskop podnětů. Jiří Boudník neuhýbá před ničím, zvláštní optika sedmnáctiletého kluka, střetávajícího se s jinou realitou, než doposud znal, propůjčuje textu knihy někdy i velmi dobrodružné rysy. Mrazivě působí i jeho první setkání s budovami Světového obchodního centra (World Trade Center, WTC), zejména pro ty, kdo již četli autorovo předchozí knihu, Věže – příběh 11. září, popisující strhujícím způsobem události, k nimž došlo v Americe roku 2001 a kterých se Jiří Boudník sám účastnil. Zajímavý podtón dodává knize také epilog, ve kterém se Boudník vyrovnává i s rodinnými peripetiemi v poválečném Československu, zejména příběhem dědečka, působícího na přelomu 40. a 50. let ve Sboru národní bezpečnosti. Díky Boudníkovu pátrání po životních osudech předků zjišťujeme, že jeho rodina byla v živém kontaktu s řadou významných dějinných událostí. Boudník s upřímností vlastní jeho způsobu vyprávění dochází k závěru, že ani přes některá konání svých předků, která lze vnímat kontroverzně, by na svém rozhodnutí emigrovat nic neměnil. Dozvíme se také příběh seznámení autorových rodičů i další peripetie, kdy poznamenaný kádrový profil znamenal nemožnost uplatnit se plně v zatuhlé společnosti, ¨neblaze ocejchované vládnoucí ideologií komunismu. To vše nakonec uzrálo v rozhodnutí opustit nesvobodný svět. Do rodné Plzně se Jiří Boudník i jeho blízcí mohli vrátit až po sametové revoluci.

The Loop Jazz Club

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
ARCHIV ZPRÁV
13.09.2019 11:40



0 +
 
Renault Clio

Hlavní zprávy

 

ČEZ - Čistá energie zítřka