Každou noc boj o život. U Přimdy zachraňují stovky žab před koly aut

U Václavského rybníka v CHKO Český les se každé jaro odehrává příběh, který většina řidičů ani nezaregistruje. Večer, kdy silnice mezi Přimdou a Rozvadovem utichá, se z lesa začnou vynořovat stovky malých těl. Žáby a ropuchy vyrážejí na svou každoroční pouť za rozmnožováním. Jejich cíl je jasný – voda. Cesta ale vede přes asfalt.

Ještě před pár lety tu tah končil tragicky. Silnice byla pro obojživelníky téměř nepřekonatelnou překážkou a stovky jich každou sezonu hynuly pod koly aut. Dnes se situace mění. Díky ochranářům a dobrovolníkům mají žáby šanci.

Každý krok může být poslední

Pro člověka je to pár desítek metrů. Pro žábu riskantní výprava. Přes silnici, která spojuje Přimdu s Rozvadovem, musí překonat rychle projíždějící auta, světla i vibrace. Instinkt je ale silnější – vracejí se na stejné místo, kde se samy narodily.

Nejčastěji jde o ropuchy obecné a skokany hnědé. Právě ty patřily mezi největší oběti provozu. Situace byla natolik vážná, že ochranáři začali jednat systematicky.

750 metrů naděje

Od roku 2020 se v úseku dlouhém zhruba 750 metrů objevují speciální zábrany. Na první pohled nenápadné plůtky, které ale hrají klíčovou roli. Žáby nepustí na silnici, ale nasměrují je tam, kde mají šanci projít bezpečně.

Pod vozovkou totiž vznikly propustky – malé „žabí tunely“, které fungují jako podchody. Pro zvířata představují jedinou bezpečnou trasu na druhou stranu.

Dobrovolníci v hlavní roli

Ne všude ale tunely jsou. A právě tam přichází na řadu lidé. Členové ČSOP Bernartice i další dobrovolníci vyrážejí do terénu hlavně večer a za deště – tedy ve chvílích, kdy je tah nejsilnější. Žáby sbírají do kyblíků a přenášejí je přes silnici. Není to práce na pár minut. Vyžaduje trpělivost, soustředění a někdy i několik hodin v chladném počasí. Odměnou je ale jednoduchý fakt: zvíře, které by jinak nepřežilo, pokračuje dál.

Každá zachráněná žába se počítá

Výsledky jsou vidět. Jen v loňském roce se podařilo zachránit 133 ropuch. A to jde jen o jeden úsek v rámci celého regionu.

Václavský rybník, největší vodní plocha v CHKO Český les, tak zůstává místem, kam se obojživelníci mohou vracet. Nejen díky přírodě samotné, ale i díky lidem, kteří jim na cestě pomáhají.

Pro většinu z nás je to detail, který snadno přehlédneme. Pro žáby ale rozdíl mezi životem a smrtí. A pro krajinu signál, že i drobná pomoc může mít velký význam.