Od prvního fernetu k medailovým likérům. Rodinná firma Jenčík a dcery slaví 35 let

Tradice začala už v 19. století

Vaše rodina je s lihovarnictvím spojená po několik generací. Kde celý příběh začal?

Historie našeho lihovarnického rodu začala u mého pradědečka Karla Jenčíka, který se narodil v roce 1878. Později se stal lihovarníkem v Týništi nad Orlicí. Také jeho syn Vratislav se věnoval lihovarnictví a přišel pracovat do Prádla.

Z jeho dětí pokračovali v oboru dva potomci. Jedním z nich byl můj tatínek Petr Jenčík. Já dnes zastupuji čtvrtou generaci lihovarnického rodu Jenčíků.

Jaká je vaše první vzpomínka spojená s lihovarem?

Moje první vzpomínka je právě z prádelského lihovaru. Bylo mi asi pět let a se sestrou jsme si hrály na malé půdičce vedle destilační kolony. Prostředí lihovaru pro mě proto bylo od dětství něčím naprosto přirozeným.

Samotnou firmu založil až váš otec. Kdy se rozhodl vydat vlastní cestou?

Tatínek založil likérku 15. července 1991. Do plného provozu přešla na začátku roku 1992. Letos tedy slavíme 35 let od založení firmy Jenčík a dcery.

Předchozí generace působily především jako správci lihovarů. Tatínek byl první, kdo se rozhodl vybudovat vlastní rodinnou výrobu a nabízet lihoviny pod vlastním jménem.

Jeho profesní život výrazně ovlivnilo studium ve Francii. Jak se tam dostal?

Tatínkovi se podařilo dostat do výběrového programu ministerstva školství, který vznikl ve spolupráci s Francií. Dne 2. srpna 1968 mu přišel dopis, že byl vybrán ke studiu na Lycée Carnot v Dijonu.

Nastoupil tam ve školním roce 1968 až 1969. Byl součástí posledního ročníku, kterému tehdejší režim podobné studium ještě umožnil.

Co si z Francie přenesl do pozdější výroby?

Nejprve využíval hlavně znalost francouzského jazyka. Díky tomu mohl navazovat kontakty a získávat suroviny i informace, které tehdy nebyly v Československu běžně dostupné.

Postupně do výroby zavedl také francouzské suroviny a některé tradiční postupy. Využil je například při výrobě černorybízového likéru Creme de Cassis.

Po návratu studoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Čemu se věnoval?

Po maturitě ve Francii nastoupil na VŠCHT v Praze, kde také poznal svoji budoucí manželku a moji maminku.

Jako téma diplomové práce si vybral výrobu whisky. Výsledkem byla podle všeho první československá whisky, která byla kompletně vyrobena v západních Čechách.

Zůstalo vám z této výroby něco na památku?

Tatínek tehdy pracoval pro Západočeské lihovary a konzervárny. Výrobu whisky zaváděl a sám se na ní podílel, ale všechny lahve samozřejmě zůstaly v provozu Prádlo.

Nám se zachovaly původní krabice, etikety a několik fotografií tatínka v soudkárně. Jsou to pro nás velmi cenné rodinné památky.

Co se stalo s prádelským lihovarem po roce 1989?

Po pádu komunistického režimu začala privatizace. Tatínek měl k lihovaru v Prádle velmi silný vztah. Celá naše rodina mu věnovala mnoho práce a energie, proto podal vlastní privatizační projekt.

Záměrem vlády bylo privatizovat plzeňskou část Západočeských lihovarů a konzerváren, tedy likérku Božkov, pod kterou tehdy spadal také závod v Prádle. Božkov nakonec získala společnost Stock. Becherovka, která rovněž patřila pod Západočeské lihovary a konzervárny, prošla samostatnou privatizací. Tatínek se proto rozhodl založit vlastní likérku.

Čím nová likérka na začátku 90. let začínala?

Na začátku 90. let byl fernet nedostatkovým zbožím. Některé dovážené byliny byly drahé a tehdejší výrobci nestačili pokrývat poptávku.

Pro tatínka proto bylo logické začít právě fernetem, kde mohl využít svoje znalosti. Prvním výrobkem byl Medicinální fernet. Jeho název odkazoval k tomu, že bylinné hořké likéry byly tradičně spojovány s podporou trávení.

Později se ale největším hitem stal Ďábelský krvesaj. Jak vznikl?

Obliba fernetu začala postupně klesat. Češi měnili způsob stravování, jedli méně tučných jídel a hořké bylinné nápoje už neměly tak silnou pozici jako dříve.

V té době přišli za tatínkem obchodníci s poptávkou po likéru podobném chilli griotce. Tatínek ale nechtěl kopírovat existující výrobek, proto vytvořil vlastní recepturu založenou na třešních a vysokém podílu zázvoru.

Tak vznikl Ďábelský krvesaj, který si získal mimořádnou oblibu. Zázvor se tehdy v českých likérech téměř nepoužíval a my jsme patřili mezi první výrobce, kteří s ním začali výrazněji pracovat.

Jak se vám podařilo v 90. letech získávat kvalitní zázvor?

Pomohly tatínkovy kontakty ze studií. Jeden z jeho spolužáků z VŠCHT pracoval pro americkou společnost, která prodávala přírodní výtažky ze zázvoru. Díky tomu se tato surovina dostala i k nám.

Právě úspěch Ďábelského krvesaje výrazně pomohl dalšímu rozvoji firmy a pozdějšímu přesunu výroby zpět do Prádla.

Likérka nejprve působila v Nepomuku. Proč se později přestěhovala?

Tatínek začínal v pronajatých prostorách v Nepomuku. Byl ale velký patriot a od začátku chtěl výrobu vrátit do Prádla, jakmile to finanční situace umožní.

Na konci roku 1997 koupil Englerův mlýn, který je dnešním sídlem společnosti Jenčík a dcery. Objekt vyžadoval rozsáhlou rekonstrukci a celá výroba se sem přestěhovala v roce 2000.

V jakém stavu tehdy areál byl?

Z původního mlýna zůstala zachovaná hlavně obytná vila. Výrobní budovy byly v havarijním stavu a musely se z velké části zbourat.

Paradoxně to ale mělo i výhodu. Vysoké výrobní tanky bylo možné nejprve pomocí jeřábu umístit přímo do budoucích provozů. Teprve poté se nad nimi dokončovaly stropy a střechy.

Jak široká je současná nabídka firmy?

V současné době vyrábíme 24 druhů lihovin. Nabídka zahrnuje bylinné hořké likéry, fernety, ovocné a bylinné likéry i třtinový rum.

Stále připravujeme nové výrobky, ale držíme se zásady, že nejdůležitější musí být kvalita a výsledná chuť. Nechceme uvádět novinky jen proto, abychom za každou cenu rozšiřovali portfolio.

Který likér je nejnovějším přírůstkem?

Nejnovějším výrobkem je citrusový likér Vilemína. Vytvořila jsem ho a pojmenovala na počest Vilemíny Auerspergové, která žila na Zelené Hoře a byla významnou mecenáškou zdejšího kraje.

Chtěla jsem jejím jménem připomenout osobnost, která byla úzce spojená s naším regionem.

S výrobky se účastníte také odborných soutěží. Co pro vás získaná ocenění znamenají?

V posledních letech přihlašujeme naše likéry do národních i mezinárodních soutěží. Řada z nich se vrací s medailemi.

Pro mě je to potvrzení, že kvalitu našich výrobků nevnímají jen dlouholetí zákazníci, ale oceňují ji také odborné poroty. Zároveň je to motivace pokračovat a neslevovat z požadavků, které na výrobu máme.

Jste čtvrtou generací rodu a první ženou, která firmu vede. Jak tuto roli vnímáte?

Jednotlivé generace naší rodiny mají více větví, které se lihovarnictví věnovaly nebo stále věnují. V oboru pracovala moje teta, maminka i babička, která působila v administrativě.

Jsem první ženou, která rodinnou likérku přímo vede. Zároveň bych se mohla označit přibližně za třetí ženu v rodině, která se aktivně věnuje samotné výrobě.

Přináší ženské vedení do firmy jiný pohled?

Myslím si, že ženský pohled může být v některých věcech umírněnější. Velký důraz klademe na myšlenku slow drinking, tedy pomalého a zodpovědného vychutnávání alkoholu.

Necílíme reklamu na osmnáctileté zákazníky a nechceme podporovat bezmyšlenkovitou konzumaci. Snažíme se, aby kvalitní alkohol přinášel radost a příjemný zážitek, ne další problémy nebo smutek.

Jaké máte plány do dalších let?

Chceme pokračovat ve vývoji dalších bylinných a ovocných likérů. Plánujeme také rozšířit distribuci na Slovensko.

Všechny další kroky ale musí probíhat při zachování kvality, odbornosti a poctivých výrobních postupů. Naším hlavním cílem je udržet českou rodinnou tradici pro další generace.

--------------------

Více o výročí firmy najdete na webu Jenčík a dcery. Nebo ve videu