Petra si jde za svým snem, i přes nepřízeň osudu

Představ mi, prosím, ten

Představ mi, prosím, tento sport.

Paradrezura je drezura pro handicapované jezdce. Jde o vodění koně po určitém prostoru, obdélníku, a provádění různých cviků. Cviky se rozdělují podle obtížnost a handicapu jezdce. Záleží při tom na zkušenosti jezdce a jeho koně.  V paradrezuře se soutěží na národní, evropské a mezinárodní úrovni i na paralympiádě.

Co obnáší tvoje onemocnění? A co to pro tebe v tomto sportu znamená?

Mám těžkou zrakovou vadu a onemocnění nervového systému - neuropatii. Komplikuje mi to každodenní život. Například nepřečtu odjezdové tabule na nádraží a cenovky v obchodech si musím číst ze vzdálenosti minimálně 5 centimetrů. Kvůli onemocnění nervů nesmím mít přílišnou fyzickou zátěž. Třeba i při česání vlasů mám problémy.

Každý jezdec má dle svého postižení různé pomůcky. Já mám povoleno využívat speciální otěže s velkými kruhy. Potom mohu při povinném pozdravu rozhodčích místo zvednutí ruky pouze pokynout hlavou. Stejně jako další lidé s obdobným problémem.

Jak ses dostala k tomuto sportu?

Od malička jsem si přála jezdit a můj sen byl vždycky mít svého vlastního koně a závodit s ním. Kvůli svému handicapu mi to však nebylo umožněno. Až po dosažení plnoletosti jsem našla stáj, kde mě začali vyučovat jízdě na koni a tam jsem se začala věnovat paradrezuře.

Jakých soutěží ses již zúčastnila a dosáhla jsi nějakých úspěchů?

Dvakrát jsem se zúčastnila Mistrovství České republiky. Před čtyřmi lety jsem v jednotlivých soutěžích obsadila třikrát druhé místo a skončila jsem celkově druhá a v roce 2014 jsem se umístila ve skupině pro nezaklasifikované jezdce na celkově druhém místě, první místo mi uteklo o pouhé 0,04 sekundy. V minulém roce jsem se soutěže nezúčastnila, kvůli pobytu v nemocnici a zdravotním problémům koně, na kterém jsem jezdila. Teď již opět trénuji.

Co tě tolik motivuje?

Ke koním mám vztah od malička. Od doby, co jsem začala jezdit, se stali mým smyslem života. Právě u koní zapomínám na své postižení a další problémy. Je to pro mě taková forma terapie. Mým snem, který mě posouvá dál, je dostat se na paralympiádu. Abych měla tu možnost, potřebuji vlastního koně, na kterého zatím nemám prostředky.

Proč je pro tebe vlastní kůň tak důležitý?

Každý jezdec má jiný sed, jiné pomůcky, jiné pobídky a proto by kůň měl být zvyklý pouze na jednoho jezdce, splynout s ním. Obzvlášť v paradrezuře je to klíčové. Kůň vnímá výrazně handicapovaného jezdce. Pokud bych sehnala dostatek peněz, koupila bych mladého koně, který by byl pro tento sport vhodný, vytvořila bych si s ním pouto a mohla bych díky němu mít šanci na větší úspěchy.

Co ti ještě schází k dosažení cíle?

Cílová částka, které je třeba dosáhnout, je 300 000 korun. Dále jsou tu roční náklady na ustájení a tréninky v paradrezurní stáji, které se pohybují okolo 140 000 korun. Tyto částky se postupně snažím dát dohromady. Zatím jsem sehnala zhruba 150 000. Následný trénink a ustájení mám domluvený s paní Renatou Habáskovou, která má potřebné zkušenosti a zázemí. Její svěřenkyní je mimochodem také Anastasia Vištalová, která má letos jako první v historii České republiky šanci se v rámci paradrezury zúčastnit paralympiády.

Jakým způsobem sháníš podporu? A můžou pro tebe něco udělat lidé, které tvoje cesta zaujala?

Co se týká finančních prostředků, snažím se využít všechny své možnosti- oslovuji firmy, které by v mém snažení mohly vidět smysl a podpořit mě. Náš svět není tak atraktivní jako u jiných sportů, kde se pohybuje většina sponzorů. Proto je to pro mě v této oblasti náročné. Dokáži si zajistit cesty na trénink, ale nepohybuji se ve světě businessu, velkých firem.

Ale kdo v mé cestě vidí nějakou inspiraci, může ji podpořit i jakkoliv jinak. Každý se pohybuje v různých oblastech, ve kterých je dobrý, tak může třeba přinést nápad, jak na to jít lépe. Samozřejmě nejvíce ohlasů mám zatím od lidí, kteří sami jezdí na koni a ví co to obnáší i pro člověka bez handicapu, zajistit si potřebné zázemí na ježdění.

Takže pomoci se dá jakkoliv. Musím říct, že veškerá podpora od ostatních lidí, které se mi dostává, je pro mě jako zázrak. Opravdu to není nic samozřejmého. A jsem všem nesmírně vděčná.

Pokud byste chtěli Petře pomoct být zase o kousek blíž jejímu snu, a jakkoliv se do projektu zapojit, napište na email Nalepkovapetra@seznam.cz

Autor: Šárka Klímková