Historický dům Západočeské galerie v Pražské ulici v Plzni se na začátku listopadu proměnil v divadelní labyrint. Imerzivní inscenace Mezi vrstvami vtáhla diváky do méně známých částí budovy, kde scény včetně sklepů střídaly scénické čtení, rap a fyzické divadlo. Představení vychází z eseje o antropocénu a zkoumá, jak rychle se mění svět i naše chápání jeho dopadů.
Historický dům Západočeské galerie v Plzni v Pražské ulici se v první listopadové dekádě proměnil v divadelní labyrint. Imerzivní inscenace Mezi vrstvami nabídla divákům putování galerií včetně míst, kam se běžně nechodí, a příběh o světě, který se mění rychleji, než ho stíháme číst a chápat.
Představení začíná jako zdánlivá vernisáž. Postupně se však do prostoru zapojí šestice herců a slavnostní rámec se zlomí do existenciálnější roviny. Diváci se rozdělí do menších skupin podle náramků a značení a každá skupina prochází budovou po jiné trase. Jednotlivé situace tak lidé zažijí v odlišném pořadí.
Tvůrci Jaroslava Šiktancová, Vojtěch Bartoš a Eliška Vavříková postavili inscenaci přímo na možnostech domu v Pražské 83/13 (často uváděném jako Pražská 13). Do hry se zapojily chodby, schodiště, zázemí i výstavní sál. Divadelní scény se odehrávaly také ve sklepních prostorách, které patří k nejméně známým částem objektu.
Budova se středověkým původem funguje přes den hlavně jako administrativní a badatelské zázemí galerie. Večer se ale ukázalo, jak dobře umí staré domy v centru Plzně pracovat s atmosférou, zvukem a pohybem lidí v těsném kontaktu s herci.
Tématem Mezi vrstvami je nejistota dneška a různé způsoby, jak ji přežít. Inscenace vychází z knihy esejů Antropocennosti (Eliška Fulinová a Anna Kvíčalová) a vrací se k otázce, jak hluboko člověk zasahuje do planety i do sebe sama. V jednotlivých obrazech se střídá scénické čtení, rap a fyzické divadlo. Kromě varování před kolapsem zaznívá i víra v technologie a vědu, stejně jako únava z nepřehledné směsi zpráv, názorů a obav.
Na projektu spolupracoval plzeňský spolek PaNaMo, pražský soubor BodyVoiceBand a Katedra nonverbálního divadla HAMU. Na jevišti, které tentokrát nemělo jasné hranice, se vystřídali mimo jiné Jakub Jelínek, Marek Mikulášek, Kateřina Vernerová, Eliška Vavříková, Matěj Šíma, Matěj Výborný a Kristýna Koudelová. Scénu a kostýmy připravila Eva Justichová, hudbu složil Matěj Šíma, světelný design navrhl Jonatán Vnouček.
Spolupráce Západočeské galerie s PaNaMo navázala na projekt Kam zítra?, který se hraje v Semlerově rezidenci.
Série uvedení v Plzni proběhla od 3. do 10. listopadu 2026, vždy v 18:00 a 20:00. Představení trvá zhruba 80 minut. Pořadatelé doporučovali věk od 12 let a upozorňovali, že trasa není bezbariérová kvůli schodům. Vstupenky byly v prodeji přes GoOut.
Více souvislostí k inscenaci přinesl také Český rozhlas. Informace o programu galerie jsou dostupné na webu Západočeské galerie v Plzni.