Velká synagoga v Plzni je velkolepým symbolem víry a naděje, navzdory tragickým dějinám

Jedna z největších synagog na světě

Jen pár kroků od centra města se tyčí stavba, která nemá v Evropě obdoby. Velká synagoga v Plzni patří k největším synagogám na světě – po synagoze v Budapešti a někdy uváděné i po jeruzalémských stavbách bývá označována za třetí největší. Zároveň jde o jednu z nejvýznamnějších architektonických památek západních Čech. Její příběh je plný ambicí, tragédií i neuvěřitelné odolnosti, která přesahuje samotnou budovu.

Odvážný projekt s monumentálními plány

Myšlenka na výstavbu nové synagogy vznikla už v roce 1874, v době, kdy plzeňská židovská komunita rychle rostla a starší modlitebny přestávaly kapacitně stačit. Původní projekt vídeňského architekta Maxe Fleischera byl mimořádně ambiciózní – počítal s mohutnou stavbou inspirovanou gotikou s dvěma věžemi vysokými přes 60 metrů.

Zajímavostí je, že projekt byl nakonec odmítnut nejen kvůli financím, ale i kvůli obavám města, že by svou monumentalitou konkuroval nedaleké katedrále sv. Bartoloměje. Výsledná podoba proto vznikla pod vedením architekta Emanuela Klotze, který stavbu přepracoval do orientálně-maurského stylu s románskými prvky – stylu, který byl v 19. století pro synagogy typický, protože symbolicky odkazoval na „zlatý věk“ židovské kultury ve středověkém Španělsku.

Stavba, která změnila tvář města

Samotná výstavba probíhala v letech 1890 až 1893 pod vedením stavitele Rudolfa Stecha. Synagoga byla na svou dobu technologicky velmi pokroková. Disponovala moderním horkovzdušným vytápěním, elektrickým osvětlením (které bylo tehdy v Plzni stále novinkou) a unikátními varhanami s pneumatickou trakturou – což bylo na synagogu poměrně neobvyklé, protože varhany se běžně spojovaly spíše s křesťanskými chrámy.

Interiér dokázal pojmout až tři tisíce lidí. Zajímavostí je, že ženská galerie zabírala značnou část prostoru a byla architektonicky velmi bohatě řešená, což svědčí o tehdejší emancipaci židovské komunity v Plzni.

Dalším málo známým faktem je, že synagoga byla postavena na místě bývalých městských hradeb. Stavba tak symbolicky navázala na rozšiřující se město, které v 19. století bouralo své staré opevnění a otevíralo se moderní době.

Přežila válku i lidské osudy

Osud stavitele Rudolfa Stecha byl tragický. Přestože synagoga patřila k jeho největším dílům, finanční problémy spojené s jinými zakázkami ho dohnaly k osobnímu krachu. V roce 1908 svůj život ukončil. Jeho jméno však zůstává se synagogou navždy spojeno.

Během druhé světové války se synagoga ocitla v ohrožení. Nacisté ji využívali jako sklad zabaveného židovského majetku z Plzně a okolí. Právě tato funkce paradoxně přispěla k jejímu zachování – budova byla natolik plná uskladněných věcí, že její zničení by bylo nepraktické a riskantní i pro okolní zástavbu.

Méně známým faktem je, že se v synagoze nacházely i konfiskované předměty z desítek menších synagog, které byly jinak zničeny. Díky tomu se některé artefakty dochovaly právě v Plzni.

Po osvobození v roce 1945 se synagoga stala místem prvních poválečných bohoslužeb, kterých se účastnili i američtí vojáci židovského původu. Na fasádě byly dlouhá léta patrné stopy po střelbě. Jedna ze střel byla symbolicky ponechána nad deskou Desatera vedle přikázání „Nezabiješ“ – jako tiché memento dějin.

Obnova a nový život

Po válce začal význam synagogy postupně upadat, zejména kvůli dramatickému úbytku židovské komunity. V období komunismu sloužila budova částečně jako sklad a její stav se zhoršoval. K zásadní změně došlo až po roce 1989.

Rozsáhlá rekonstrukce v 90. letech vrátila synagoze její původní podobu. Při opravách byla objevena i historická pergamenová zakládací listina ukrytá ve věži, která obsahovala dobové dokumenty, mince i zprávy o výstavbě – jakýsi „časový vzkaz“ budoucím generacím.

Zajímavostí je také akustika budovy, která patří k nejlepším v regionu. Právě proto se zde dnes konají koncerty klasické hudby, varhanní recitály i mezinárodní festivaly.

Symbol Plzně, který stojí za návštěvu

Velká synagoga dnes patří k nejnavštěvovanějším památkám v Plzni. Její architektura, kombinující orientální motivy s evropskými prvky, je unikátní nejen v českém, ale i světovém kontextu.

Její příběh připomíná nejen architektonickou odvahu 19. století, ale i složité dějiny, které město i jeho obyvatele formovaly. Je symbolem víry, kulturní identity i schopnosti přežít i ty nejtěžší chvíle.

Seriál „Příběhy plzeňských budov“ bude v dalších dílech pokračovat dalšími ikonickými stavbami, které utvářely podobu Plzně tak, jak ji známe dnes.