Voda teče nad kolejemi a cyklisté projedou. Akvadukt na Hadrovci je zkolaudovaný

Domažlice mají hotové konečné vyúčtování nového akvaduktu na Hadrovci. Stavba vyšla levněji, než radnice očekávala. Společnost VIAMONT Servis, která akvadukt montovala, vyčíslila méněpráce na přesných 67 372,80 koruny. Celkové náklady tak klesly na 10 208 642,95 koruny.

Technická stavba nedaleko Havlovic spojuje hned několik funkcí. Převádí vodní náhon Teplé Bystřice přes železniční tratě Plzeň – Česká Kubice a Domažlice – Planá u Mariánských Lázní. Současně slouží jako lávka pro pěší a cyklisty na významné trase vedoucí z Česka do Bavorska.

Nejde přitom jen o novou dopravní infrastrukturu. Akvadukt připomíná více než čtyři století starý příběh vodního díla, které kdysi přivádělo do Domažlic vodu z lesů pod Čerchovem, pohánělo mlýny a pomáhalo zásobovat město.

Krajská dotace pokryla přibližně dvě třetiny nákladů

Město na projekt získalo dotaci 6,7 milionu korun od Plzeňského kraje. Přijetí dotace už schválila Rada města Domažlice. Krajská podpora tak pokryla přibližně dvě třetiny konečných nákladů.

„Rada města schválila přijetí dotace z Plzeňského kraje ve výši 6,7 milionu korun. Výrazně nám pomohla.“Stanislav Antoš, starosta Domažlic

Projekt byl připravován především jako znovupropojení mezinárodní cyklotrasy. V době, kdy na Hadrovci akvadukt chyběl, museli cyklisté využívat náhradní cestu. Nová lávka jim znovu umožnila bezpečně překonat železniční koridor mimo frekventovanou silnici.

Akvadukt vrátil cyklisty z I/26 zpět do lesa

Přes lávku vede mezinárodní cyklotrasa Praha – Plzeň – Regensburg. Akvadukt znovu spojil místní cyklostezku Domažlice – Havlovice – Babylon, která je součástí dálkové cyklotrasy č. 3.

V oblasti Českého lesa se trasa napojuje na evropskou stezku EuroVelo 13, známou také jako Stezka železné opony. Ta sleduje někdejší hranici mezi východní a západní Evropou od Barentsova moře až k Černému moři.

Pro místní obyvatele i návštěvníky Domažlicka je však nejdůležitější praktický přínos. Lávka odvádí cyklisty z vytížené silnice I/26, která spojuje Domažlice s hraničním přechodem u Folmavy. Zároveň pomáhá obejít prudší stoupání v okolí Hadrovce.

Cyklisté se tak mohou z Domažlic vydat směrem na Havlovice, Babylon a Českou Kubici klidnější cestou lesem. Trasa je vhodná také pro pěší a navazuje na další výletní cíle v okolí Čerchova a Českého lesa.

Nová konstrukce je ocelová, samotná montáž proběhla v noci

Nový akvadukt už není dřevěný. Domažlice tentokrát zvolily ocelovou příhradovou konstrukci, která by měla v náročném a vlhkém lesním prostředí vydržet podstatně déle.

Samotná nosná konstrukce je dlouhá 27,5 metru a široká 3,2 metru. Hmotnost ocelového objektu se při instalaci pohybovala kolem 25 tun. Po dokončení žlabu, lávky a dalšího vybavení váží celý celek více než 30 tun.

Technici akvadukt usazovali v noci z 22. na 23. dubna 2026. Noční termín byl nutný kvůli výluce a omezení provozu na železnici. Konstrukci na připravené podpěry zdvihl speciální železniční jeřáb KIROW KRC 800T.

Akvadukt se klene přibližně osm metrů nad kolejemi. Montáž proto vyžadovala přesnou koordinaci stavbařů, železničářů i obsluhy těžké techniky. Po usazení následovalo dokončení přístupových cest, zábradlí, vodního žlabu a napojení náhonu.

Voda bude kvůli budoucí elektrifikaci chráněna

Voda přitéká k akvaduktu podzemním korytem a následně vstupuje do žlabu vedeného po konstrukci. Technické řešení musí počítat také s připravovanou modernizací železniční trati Plzeň – Domažlice – státní hranice.

Součástí budoucí modernizace má být elektrifikace trati. V místě křížení proto nesmí hrozit kontakt vody s trakčním vedením. Vodní tok bude v kritické části chráněn a veden tak, aby ani při poruše nebo zvýšeném průtoku neohrozil železniční provoz.

Město převzalo dokončené dílo v polovině června 2026. Po kolaudaci a potřebných kontrolách byl akvadukt ve čtvrtek 2. července 2026 slavnostně uveden do plnohodnotného provozu.

Příběh začal před více než 450 lety pod Čerchovem

Hadrovecký akvadukt je jen jednou částí mnohem rozsáhlejšího vodního díla. Náhon Teplé Bystřice vznikl ve druhé polovině 16. století. Za rok jeho vybudování se tradičně uvádí 1571.

Umělý kanál byl dlouhý přibližně 16 kilometrů. Odváděl část vody z Teplé Bystřice, která přirozeně teče směrem do Bavorska, a vedl ji přes lesy pod Čerchovem k Domažlicím.

Vodní dílo bylo na svou dobu mimořádné. Bez moderních čerpadel využívalo přirozený spád terénu. Voda tak mohla proudit dlouhou trasou pouze působením gravitace. Náhon zásoboval město, přiváděl vodu k rybníkům a poháněl několik mlýnů i další provozy závislé na vodní síle.

Kanál propojil povodí Severního a Černého moře

Náhon má také neobvyklý geografický význam. Teplá Bystřice přirozeně odtéká přes bavorskou řeku Chamb a Řeznou do Dunaje a následně do Černého moře.

Část její vody však byla umělým kanálem převedena k Domažlicím do povodí Zubřiny. Odtud pokračuje přes Radbuzu, Berounku, Vltavu a Labe směrem k Severnímu moři. Stavitelé tak v 16. století lidským zásahem překonali hlavní evropské rozvodí a propojili dvě rozdílná úmoří.

V době největšího využití mohl systém podle údajů města přivádět do Domažlic až pět milionů litrů vody denně. Voda byla důležitá nejen pro běžný život obyvatel, ale také pro řemesla, hospodářství, mlýny a rybníky v okolí města.

Legenda vypráví o odsouzenci, který si prací zachránil život

Se vznikem náhonu je spojen také místní příběh. Podle tradované legendy dostal stavbu kanálu na starost muž odsouzený k smrti. Pokud dokáže během jediného roku přivést vodu od Čerchova až k Domažlicím, měl získat svobodu.

Historickou pravdivost příběhu dnes nelze spolehlivě doložit. Legenda ale ukazuje, jak náročné a neobvyklé muselo vybudování šestnáctikilometrového vodního díla v tehdejší krajině působit.

Železnice v 19. století postavila vodě do cesty koleje

Zásadní změna přišla v 19. století. Mezi Plzní, Domažlicemi a bavorským Furth im Waldem se začala budovat železniční trať. Slavnostní otevření proběhlo 14. října 1861 a pravidelná doprava byla zahájena o den později.

Nová železnice přerušila trasu staletého vodního náhonu. Protože nebylo možné přivádění vody jednoduše ukončit, vznikla nad kolejemi převáděcí konstrukce. Voda od té doby překonávala železniční zářez ve vyvýšeném korytě.

Na jednom místě se tak protnuly dvě technické epochy. Vodní dílo z období renesance muselo ustoupit nové dopravní stavbě průmyslového věku, aniž by přestalo plnit svou původní funkci.

Široké koryto doplňovala jen úzká lávka pro pěší

Starší konstrukce byla určena především pro vedení vody. Vedle širokého koryta se nacházela pouze úzká servisní lávka, kterou pracovníci používali při kontrolách a opravách.

Dobové fotografie ukazují, že údržba byla náročná a většina prací se prováděla ručně. Bylo nutné čistit koryto, opravovat jeho jednotlivé části a kontrolovat nosnou konstrukci vysoko nad železniční tratí.

Původní akvadukt zmizel v polovině 80. let

Staré řešení postupně dosloužilo. V první polovině 80. let přestalo vyhovovat technickým požadavkům a konstrukce byla odstraněna. Historické fotografie zachycují její snesení pomocí železničního jeřábu v roce 1985.

Voda byla následně vedena jiným způsobem a místo zůstalo po řadu let bez výrazné převáděcí stavby. Přerušena byla také přímá cesta, kterou dnes využívají pěší a cyklisté.

Dřevěný akvadukt se vrátil v roce 2012

Na obnovení přechodu čekalo místo více než čtvrt století. Nový dřevěný akvadukt byl nad železniční tratě usazen v září 2012. Stavba znovu spojila trasu pro pěší a cyklisty a zároveň obnovila charakteristický technický prvek v krajině.

Tehdejší konstrukce se stala turistickou zajímavostí. Návštěvníci mohli přecházet nebo projíždět na kole jen několik metrů od vodního žlabu, zatímco hluboko pod nimi projížděly osobní i nákladní vlaky.

Dřevo se však v trvale vlhkém prostředí ukázalo jako problematické. Konstrukci napadla dřevokazná houba a její technický stav se postupně zhoršoval. Statik nakonec doporučil úplné odstranění. Demontáž proběhla v polovině března 2025.

Ocel má zajistit delší životnost

Při přípravě dalšího akvaduktu už Domažlice nechtěly opakovat problémy dřevěné stavby. Ocelová konstrukce je odolnější vůči vlhkosti, biologickým škůdcům i dlouhodobému zatížení.

Stavba zároveň musela splnit přísnější požadavky železničního provozu. Pod akvaduktem vedou dvě tratě a význam hlavní linky mezi Plzní a bavorskou hranicí má v dalších letech růst. Správa železnic připravuje její modernizaci, elektrifikaci a v některých úsecích také vybudování druhé koleje.

Technická památka dostala novou dopravní funkci

Hadrovecký akvadukt ukazuje, jak lze historickou technickou stopu využít pro současné potřeby. Voda překonává stejné místo jako v 19. století, konstrukce však současně vytváří bezpečnou cestu pro pěší a cyklisty.

Pro Domažlice a okolní obce je důležité také napojení na cestovní ruch. Akvadukt leží na trase mezi městem, Havlovicemi, Babylonem a Českou Kubicí. Výletníci mohou pokračovat dál do oblasti Čerchova nebo přes hranici do Bavorska.

V regionu tak přibyl další výrazný bod pro cyklisty, turisty i zájemce o technickou historii. Stavba zároveň připomíná, že dnešní síť stezek navazuje na vodní a dopravní cesty, které se v krajině vytvářely po celá staletí.

Další zdroje

Město Domažlice: Nový akvadukt vyšel o 67 tisíc levněji

Město Domažlice: Na Hadrovci byl usazen nový akvadukt

Památkový katalog: Náhon Teplé Bystřice

Železničář: Z Plzně do Furth im Waldu se jezdí už 160 let

Domažlický dějepis: Historické fotografie akvaduktu na Hadrovci