Výstaviště na pokraji bankrotu

Definitivní konec, ale dřív než se plánoval, hrozí plzeňskému Výstavišti. Na pokraji propasti konkurzu totiž v těchto dnech balancuje společnost Sdružení zakladatelů a.s. Výstaviště Plzeň, která areál provozuje.
    Topí se v milionových dluzích a pokud město jako její majoritní vlastník nepřijde s finanční injekcí jen těžko je splatí. Jako pověstný Damoklův meč visí ve vzduchu hrozba trestního stíhání členů představenstva Sdružení, kteří ho podle všeho měli přihlásit do konkurzu.
    Problémy s výstavnickým areálem se v Plzni přitom řeší už přes deset let. Vygradovaly 22. března, kdy byla hlavní budova Výstaviště odpojena od plynu. Vedení Sdružení zakladatelů začalo situaci řešit. Výsledku se dobralo až ve středu následujícího týdne.
    Peníze firma získala z plateb na nadcházející akce a z pravidelných splátek od nájemců prostor. Pikantní na celé věci je to, že 68 procent Sdružení zakladatelů ovládá město Plzeň. Že jde o ostudu přiznal sám primátor Šneberger.
    Dluh u Západočeské plynárenské přitom není jediný, který Sdružení zakladatelů má. Několik stovek tisíc korun dluží Vodárně Plzeň. Výstaviště minulý pátek zaplatilo prvních 20 tisíc korun a jedná o dalších splátkách. Hrozbu odstřižení vody se prozatím podařilo zažehnat.
    U Západočeské energetiky je dluh zhruba 40 tisíc korun, ale odpojení elektřiny prý nehrozí. Přibližně půlmilionový dluh za telefony firma splácí.
    Přitom ještě v roce 1999 bylo Výstaviště ziskové. V té době nastoupil nový ředitel František Weinfuter. Pod jeho vedením už v následujícím roce 2000 společnost vykázala více než dvoumilionovou ztrátu. Situace se navíc dál zhoršovala.
    Podle všeho nešťastně bylo už založení Sdružení zakladatelů akciové společnosti Výstaviště. Zpočátku se dařilo pořádat výstavy a vydělávat. Sdružení sice nakonec nikdy žádnou akciovou společnost Výstaviště Plzeň nezaložilo, ale do městské kasy platilo nemalé nájmy za výstavnický areál. Tak to šlo až do roku 1999.
    Postupně ale výstav a akcí začalo ubývat – jednak šlo o trend doby, ale hlavně Plzeň nemohla vystavovatelům nabídnout kvalitní zázemí. Město v této chvíli poprvé veřejně řeklo, že hodlá provoz výstaviště ukončit a zlikvidovat. Mluvilo se o tom i na valné hromadě sdružení před třemi lety.
    Provoz, ostraha a alespoň minimální údržba rozpadajících se budov začali být prodělečné. Většina akcí se odehrávala v létě pod širým nebem a jejich úspěch závisel už nejen na kvalitě ale i na počasí. Sdružení se začalo dostávat do dluhů. Ty rostly a rostly až do dnešní výše.
    Poté město snížilo nájem na korunu, což mělo Výstavišti pomoci. Rozhodnutí ale přišlo však až dva roky poté, co už výstavišti na nájmu vznikaly dluhy.
    Město hledalo i jiné způsoby, jak na Výstaviště dostat tolik potřebné peníze. Například Portě nebo dětské akci Z Pohádky do Pohádky přidělili radní peníze – ale na zaplacení nájmu z výstaviště. Jen za rok 2000 to dělalo jeden a čtvrt milionu. Přesto však zůstal u města nezaplacený nájem ve výši půl milionu korun za rok 1999 až dodnes. Všechny díry se nepodařilo zalepit a výsledkem jsou na začátku zmíněné dluhy a nezaplacené účty.
    Bývalý ředitel Weinfurter tvrdí, že na špatný stav firmy upozorňoval.Jenže své názory nikdy nedal na papír a oficiálně nepředložil. To stávající ředitel ano. A tak město hledá jak svoji pošramocenou pověst většinového vlastníka krachující a všude dlužící firmy vyřešit. Ortel má v rukou zastupitelstvo, které se sejde 11. dubna.
     Exředitel Weinfurter ví, že jednání nebude asi klidné, protože je zároveň městským radním. S osudem je smířen i jinak velmi šetrný ekonomický náměstek primátora Jiří Bis.
    A aby toho nebylo málo, ve hře je i hrozba trestního stíhání členů představenstva Sdružení. Ti totiž podle některých právníků měli už loni předluženou firmu přihlásit do konkurzu. Reálná je navíc hrozba možného pobytu za mřížemi. Bývalý ředitel Výstaviště ale doufá, že všechno dopadne dobře.