Zemřel Jan Hora. Tichý, precizní a nesmírně pracovitý ornitolog, který ovlivnil celé generace

Ornitologie a ochrana přírody přišly o výraznou osobnost. V pátek 12. června 2026 zemřel po krátké těžké nemoci ve věku 81 let Jan Hora, uznávaný ornitolog, pečlivý terénní pracovník a člověk, který velkou část svého života věnoval ptákům, jejich monitoringu a ochraně.

Pro širokou veřejnost možná nešlo o známé jméno z akcí, fotografií nebo tiskových zpráv. Mezi lidmi, kteří se ornitologii věnovali naplno, však měl Jan Hora mimořádný respekt. Byl známý jako pracovitý, svědomitý a mimořádně precizní člověk, který se nespokojil s povrchním pozorováním. To, co zjistil v terénu, dokázal také důsledně zpracovat, vyhodnotit a předat dál.

Člověk, který nepotřeboval pozornost, ale zanechal stopu

Na Jana Horu osobně vzpomíná také Záchranná stanice živočichů Plzeň. Její zakladatel připomíná, že Hora ovlivnil jeho životní směřování už od mladých let, aniž by o tom sám věděl. Právě jeho práce, přístup k ptákům a důslednost v ochraně přírody patřily k věcem, které formovaly další generaci lidí pohybujících se kolem ornitologie.

Honza dokázal to, o co se já celý život pouze marně snažím, a to rozdělit svůj čas jak mezi práci v terénu, tak následné a neméně důležité zpracování získaných dat.Karel Makoň, DES OP - Záchranná stanice živočichů Plzeň

Podle této vzpomínky nešlo o člověka, který by vyhledával pozornost druhých. Dokázal pracovat tiše, přesně a s obrovským nasazením. Byl přísný především sám na sebe, měl nadhled a dokázal věci posouvat bez velkých slov.

Labutě, Berounka a začátky plzeňské záchranné stanice

Důležitou roli v příběhu sehrály labutě velké. Právě přes jejich monitoring a migraci se cesty plzeňských ochránců přírody s Janem Horou protnuly. V době, kdy se labutě v české přírodě začaly šířit a jejich výskyt byl stále pozorně sledovanou událostí, se Jan Hora věnoval jejich mapování v rámci celé republiky.

Zakladatel plzeňské záchranné stanice vzpomíná na dobu, kdy jako dítě chodil do sedmé třídy na 14. základní školu v Plzni a díky bydlišti na Doubravce trávil mnoho času u Berounky, poblíž kostela sv. Jiří. Vedle rybaření ho stále více přitahovali ptáci. Kontakt s kroužkovatelem Národního muzea Praha Václavem Boškem pak jeho zájem o ornitologii ještě prohloubil.

V roce 1992 následovalo založení DES OP a vznik první záchranné stanice ptactva. Mezi prvními zvířecími pacienty byly právě labutě velké, které zakladatel stanice pozoroval od dětství na zimovišti u Berounky.

„Vyřizuje: Jan Hora“

Jméno Jana Hory se tehdy objevovalo na zpětných hlášeních ornitologických kroužků, která z Plzně od Berounky putovala poštou do Národního muzea Praha. Text „Vyřizuje: Jan Hora“ byl pro mladého pozorovatele ptáků jedním z prvních nepřímých kontaktů s člověkem, který se později stal uznávanou autoritou.

Dodnes se dochovala i jeho první studie o výskytu a monitoringu labutí. Podle vzpomínky plzeňských ochránců přírody šlo o práci precizně zpracovanou a napsanou ještě na klasickém psacím stroji. I to vypovídá o době, kdy se data nesbírala kliknutím do aplikace, ale trpělivou prací v terénu, zápisníkem, poštou a dlouhými hodinami zpracování.

Zastal se člověka, který už pro ptáky mnoho udělal

Jan Hora se do života plzeňské záchranné stanice zapsal i v roce 2005. Tehdy se na výboru České společnosti ornitologické v Praze řešilo pochybení spojené s odlovem pěti jinak nepolapitelných vrabců v nákupním centru na Rokycanské třídě v Plzni.

Podle pozdějšího svědectví byl Jan Hora jedním z těch, kteří dokázali situaci posoudit s odstupem a spravedlivě. Uznal chybu, ale zároveň připomněl, že dotyčný už pro ptáky odvedl mnohonásobně více dobré práce. K jeho názoru se přidali další členové výboru a členství v České společnosti ornitologické zůstalo zachováno.

Právě takové momenty ukazují, že Jan Hora nebyl jen odborník na ptáky a data. Byl také člověkem, který dokázal vidět širší souvislosti a vážit práci druhých.

Do posledních měsíců pracoval na nových datech

Naposledy se plzeňští ochránci přírody s Janem Horou spojili zhruba před půl rokem. Řešil tehdy nástup do nemocnice na další vyšetření, ale zároveň spěchal se zpracováním nové studie monitoringu a rozšíření labutí velkých v západních Čechách.

Dával dohromady data za posledních deset let a podle vzpomínky byl opět ve svém živlu. Vedle toho se věnoval mapování ptáků na Šumavě i dalším ornitologickým projektům, kterým dlouhodobě a usilovně zasvětil svůj čas.

Zpráva o jeho úmrtí přišla nečekaně uprostřed ornitologické sezóny. O to silnější byl pocit, že odešel člověk, který měl stále rozdělanou práci, plány a data, která chtěl dokončit.

Poděkování, které už nestihl slyšet

Smuteční oznámení přišlo e-mailem s předmětem „Honza Hora“. Místo očekávaného důrazného připomenutí neodeslaných dat z monitoringu labutí však přišla zpráva o jeho odchodu.

Honzo, děkuji ti za vše a čest tvé památce i tomu, co jsi pro nás všechny a ptáky udělal.Karel Makoň, DES OP - Záchranná stanice živočichů Plzeň

Jan Hora po sobě zanechal nejen odborné práce, data a výsledky dlouholetého monitoringu. Zanechal také stopu v lidech, které inspiroval svou poctivostí, přesností a tichou službou přírodě. Právě takoví lidé často nebývají nejvíce vidět, ale jejich práce zůstává dlouho po nich.