Sraz lidí, kteří před půl stoletím jezdili vlakem po trati z Plzně do Klatov, se sobotu uskutečnil v Plzni. Setkali se na hlavním nádraží a vzpomínání pak pokračovalo v jedné z plzeňských hospůdek. Mluvili o době svého mládí, kdy jako studenti a učni dojížděli po železnici každý den do škol v západočeské metropoli. Všichni tito lidé cestovali vlakem mezi lety 1946 a 1954. Pocházejí ze Švihova, Přeštic, Chlumčan a Valchy. Každý den se scházeli ve vagónu označeném nápisem školní mládež. Zde si vytvářeli své party, bojovali o nejlepší místa v kupé s jinými skupinami mladých lidí a v každé stanici mávali z oken na svého kamaráda či kamarádku, kteří měli nastoupit. "Tam bylo spousta zábavy, začínaly tam lásky a dokonce zůstaly z toho i manželství. Bylo to prostě součástí našeho života. A je to ta jiskřička mládí, ke které se vždy vracíme, když se sejdeme," svěřila se nám 68letá Dana Macháčková. Cestou do školy i zpět domů si tehdy tito lidé užili ve vlaku hromadu legrace. Na jednu takovou příhodu si vzpomněla dnes osmašedesátiletá paní Marková: "Jak je tyčka nad oknem na záclonky, tak jsem se chtěla zhoupnout a omylem jsem sáhla na záchrannou brzdu. Já i kamarád jsme ihned vylétli oknem a utíkali jsme moc daleko od vlaku, poněvadž bychom museli zaplatit pokutu a to by byl doma šupec." Stejné je na tom i pan Kokoška. I on nemůže ani po sedmapadesáti letech zapomenou na to, jak se jednou předváděl před děvčaty. "Jednou jsem chtěl předvést, jaký jsem tělocvikář. A v rychnách jsem se vzepřel. Zapomněl jsem na to, že to má plynové osvětlení. Skleněnou kouli jsem hlavou rozsekal na malinké kousíčky a ta se mně zabodaly do hlavy.Takže mne na nádraží ošetřovali skoro hodinu," zavzpomínal Kokoška. I takové jsou tedy vzpomínky těchto lidí. Letos jich bylo pozváno čtyřicet. Do Plzně přijala ale jen polovina z nich. Ostatní se omluvili. Ti, kteří se setkání zúčastnili, se dohodli, že sraz určitě opět zopakují.
